Prayer For Love 1.

16. května 2009 v 17:50 | Lib |  Příběhy
2. Díl

,,Harry, jsi tam?" Vytočila Kathy na telefonu Harryho číslo.
,,Ano, co se děje?"
,,Co se děje? No, myslela jsem, že jsme se domluvili, že se uvidíme."
,,Promiň, musel jsem narychlo odjet za tetou, je nemocná. Přijedu asi za dva tři dny."
,,A proč jsi mi vůbec nic neřekl?"
,,Promiň."
,,Harry, děje se něco?"
,,Ne… všechno bude… teda je dobrý."
,,Zdáš se mi-"
,,-A co děláš ty?"
,,No, jdu teď s Mary ze školy na tu taneční akci. Škoda, že tu nejsi, mohl jsi jít se mnou."
,,Aha, škoda. Kathy už… už budu muset končit. Měj se hezky, ahoj."
,,Ty…," sluchátko už bylo hluché, ,,taky."

Co se to s ním děje? Byl tak divný… A že odjel aniž by mi řekl půl slova je taky zvláštní…

Z myšlenek Kathy vytrhl zvonící telefon. Bez váhání sluchátko zvedla, div že jí nevypadlo z ruky.

,,Harry?"
,,Ne, tady Mary. Děje se něco?"
,,Ne, nic se neděje. Jen Harry se teď chová nějak… jinak, ale asi o nic nejde."
,,No jo, chlapi jsou zvláštní a pro mě jednou velkou záhadou. Dneska však budu objevitelem."
,,Páni, ty si celá natěšená. Tak za půl hodinky před školou? Když je to odtamtud jen kousek."
,,Ok, zatím."

Asi má jen špatný den. Vždyť to není nic neobvyklého, o nic nejde.
Takže co si vzít na tu jejich slavnou akci? Ne to ne, tohle? Blbost. Ha, v tomhle by to tedy byla síla. Jo, tohle je dobré, i když… Jo skvělé.

Přesně za půl hodiny se Mary přiřítila ke škole. Když uviděla Kathy v černé sukni ke kolenům a přiléhavém fialovém tričku s dlouhým hnědým kabátkem a vyššími černými botami, zamračila se.
,,Co se tak tváříš?" Zeptala se Kathy pobaveně, když viděla Mary, tvářící se jako by právě spolkla citrón.
,,Podívej se na sebe! Takhle se na mě nikdo ani nepodívá." Zatvářila se teď už doopravdy nešťastně a prohlédla se v osvícené protější výloze. Podobná černá sukně, oranžové tričko a teplá bunda, kterou Mary přejmenovala na bundu alias lední medvěd. Pěkně sčesané černé vlasy, které si teď připadaly špatné i jen díky tomu, že je Kathy má přirozeně rozpuštěné.
,,Mary, blázínku, vždyť ti to sluší!" Odejmula ji Kathy přátelsky.
,,Uvidíme." Povzdechla Mary a Kathy už nevěděla jak analyzovat její diagnózu najít si stůj co stůj chlapa.
,,Jako by dnes mrzlo, nezdá se ti? Přitom je do zimy ještě tak měsíc čas…"
,,Máš pravdu, koukej! Kaluže jsou na povrchu zamrzlé. Takové obraty počasí, zvláštní…"
,,Tak pojď, ať nepřijdeme pozdě."

Když došly do sportovní haly, kde se zábava měla konat, nestačili se divit.
Všude už spousta lidí, jejich počet by se snad neuhádl ani odhadem. Celá hala nasvícená na modrá, oranžová, růžová, zelená a vůbec všechna možná měnící se světýlka, která měnila rytmus pohybu co jen další jiná písnička. Asi šest velkých repro beden, ze kterých se dral ven pop, rock, disko a všechno ostatní, co jen místní DJ uznal za vhodné na tanec.

,,Mary! Kathy! Konečně jste dorazili, moc vám to sluší." Rozdává oběma lichotky známý Paul, který se mile rád připojí hned, jak obě své kamarádky zahlédne.
,,Kdo je tu DJ?" Vyzvídá Mary hned.
,,Francois." Odpoví jí Paul suše.
,,Páni! Tak už pojď tancovat, Kathy." Projevuje Mary svou téměř dětinskou nadšenost.
,,Ne, já nevím…"
,,Tak já půjdu, budu poctěn." Udělá Paul nečekané gesto, ale to jakoby snad Mary ani neslyšela.
,,Přece tu Kathy nenecháme!" Řekne Mary neústupně a odloží do šatny oba kabáty.
,,Mě to nevadí, Mary."
,,Tak to ne. Přišla jsi sem tancovat? Přišla. A jak tak vidím, pokud tě někdo na ten parket nenakopne, tak se tam asi ani nepodíváš a vsaď se, že to by tě mrzelo, i když říkáš ne-"
,,-Stop! Zadrž prosím tě," rozesměje se Katy nad její výmluvností a vezme ji za ruku, ,,tak jdeme, než si to rozmyslím!" Dořekne přece jen se spokojeným výrazem a už se ruku v ruce Kathy, Mary i s Paulem navzájem táhnou k parketu.

Celí rozesmátí společně šaškují, tancují, prostě si každý pohyb celým svým srdcem užívají.
Hodina, dvě, krátké pauzy… Lidí postupně ubývá a zdá se, že jich tu je tak třetina ze začátku. Celkově již dosti málo na to, aby byl každý před každým vidět a aby tu už mohl nastat problém stydlivosti ze sledování ostatních. To však u této trojice zaručeně nehrozí, protože již tak rozveselení ani nevnímají menší či větší detaily večera. Večer se neobejde ani bez pár panáků na uvolnění, později na posilnění, či na lepší výkony. Nejde však o nic hrozného a rozhodně tu nehrozí, že by se někdo opilý válel po zemi, což nasvědčuje, že tu není parta neohrabaných puberťáků, ale parta dobře se bavících lidí. Nálada stoupá a uvolněná atmosféra by se ani nedala krájet, jak moc je živá a veselá. Páry tvořící se pomalou houpavou hudbou netvoří jen opačné pohlaví, ale ve většině případů stejné, čímž je to mnohdy zábavnější. Rychlé písničky následují ještě rychlejší a hala se téměř rozhýbe pod skoky a pohyby tanečníků.
Pak jako by náhle viselo ve vzduchu nějaké očekávání. Překvapení, které zasvěceně ví jen pár jedinců. Vše se konečně vyjasní, když se na menší podium dostaví kluk menší postavy, který tu celou dobu dělal společnost příjemné mladé barmance.

,,Ehm, slyšte, slyšte, drazí… přítomní! Jak jistě nevíte, tak se tu celý tento krásný večer odehrává jakási soutěž. No, abych to trochu objasnil… Dnes v noci, ehm…", koukne se, se smíchem na hodinky, ,,nebo spíše dnes ráno, si odsud jeden pár, nebo ani ne tak pár jako… no prostě dnes večer bude vyhlášena královna a král tance!" Vykřikne nakonec mladík a jeho výrok je doprovázen energickou vlnou ohlasů.
,,Abych to ještě dokončil, tak již dvě hodiny vás tu nenápadně sleduje naše utajená porota, která nám teď půjde sdělit, kdo se dostal do finále. Co to finále znamená? To je, že ty, které teď vyjmenujeme, budou soutěžit nesoutěžit o titul a ti ostatní je v tom budou podporovat!"

Další vlna ohlasů - zmateným, nadšených, zděšených, rozesmátých, veselých, ještě víc veselých a nejveselejších.

,,Cože? Jaká porota? Jaký titul? Co to má být?" Směje se Kathy udiveně.
,,Ahoj, tak vám mám za všechny mé utajené společníky říct, kdo postupuje." Ohlásí se s úsměvem pohledná blondýnka Beatrice, která je ve škole proslulá svými znalostmi v každém ohledu.
,,John, Paul, Marc, Meggie, Kathy, Simone, Francoise, Mary, Henry, Adam, Bill, Samuel, Sam, Dan, Martha, Pauline, Stacy, Joseph a Lucy!"

,,To je mazec! Jsme tam taky, Kathy!" Rozesměje se Mary hlasitě.
,,Hele holky kašlem na to, prostě se budeme bavit stejně, jako doteď, ne?" Navrhne Paul.
,,To beru, přece tu ze sebe nebudeme dělat nějaký šašky." Odsouhlasí Kathy.

Podle ohlašování se blíží posledních pár písniček před ukončením soutěže. Když však mezi posledními zahrají písničku Voulez - vous, padnou poslední zábrany. Tvoří se kolečko ,,vyvolených" a každý tancuje s každým. Boky se pohupují do strhujícího rytmu písně, vlasy létají ze strany na stranu, ruce vystřelují každé jiným směrem.

Páni. Kdo to jen je? Toho jsem tu dnes večer už viděla, jak by se taky dal přehlédnout. Pořád se na mě dívá, jenže mě to neznervózňuje jako u ostatních kluků, je to tak nějak jiné. Co asi jen chce?
Přemýšlí Kathy o klukovi, kterého teď může vidět ještě víc zblízka, než za celý dlouhý večer.
Opravdu vyčnívá z davu svým nápaditým vzhledem. Hnědé dredy, dosahující až po jeho pas, upoutají pohled snad každého. Sportovní vyšší postava s vypracovanou siluetou naznačovala nedobytnou osobnost, která se však právě pod jeho širokým upřímným úsměvem tvořila ve velmi přátelskou, snad až flirtující.
On na mě mrkl! A proč se tak hrozně usmívá…? Asi na něho musím pořádně civět.

,,…jsou Kathy a Adam! Prosím pořádný potlesk!"
Cože?
,,Kathy! Ty jsi vyhrála! A koukni na Adama!" Křičí Mary v tom šíleném hluku radostí.
Takže Adam je ON.

Kathy stále v tanci si jen zpomaleně uvědomuje vlnu potlesku, hvízdotu a mnohem většího přiblížení Adama. Než se vzpamatuje už se jim společně povede parádní otočka a záklon hodný obdivu, při kterém se záměrně spojí pohledem.
Má tak krásně modré oči…
,,Takže ty jsi moje královna. A víš, že jsem si přál právě tebe?" Prohodí Adam hned v začátku tance.
Hluboký mužný hlas. Kathy vzpamatuj se už!
,,Samozřejmě, modrá krev je vidět na dálku." Usměje se na něho Kathy, ale přitom je příjemně ne svá. Při vzájemném střetnutí rukou, jako by jeho dotek pálil a jeho prsty přímo brněly.


,,Ukaž tu korunu. Ty jo, skvělý, ne? Jsem úplně ráda za tebe-" Usmívá se Mary potěšeně.
,,-Mary!"
,,Promiň, budu muset jít. Paul mě už hledá." Usměje se nakonec Mary záhadně.
,,Paul?" Podívá se na ni Kathy s udiveným úsměvem.
,,Tak dobrou noc, uvidíme se zítra ve škole." Mávne Mary a už spěchá za svým Paulem.

,,Můžu vám pomoct do kabátu, Vaše milosti?" Uslyší za sebou Kathy náhle příjemný povědomý hlas, když se obuje a převezme si zpátky svůj kabátek.
,,Proč ne." Nechá si Kathy mile ráda pomoct.
,,Doprovod by Vám asi vyzněl příliš troufale, nemýlím se?" Hraje si Adam, a je na něm vidět, jak ho to baví.
,,Uhodl jste, takže na viděnou." Mávne mu Kathy a s úsměvem odchází. Přímo na sobě cítí jeho pohled s pohádkově modrýma očima.

,,Áááá." Vykřikne Kathy asi po pěti metrech od sportovní haly, když jí uklouzne noha na zamrzlém chodníku, který přes noc namrzl ještě více, než když sem s Mary přicházeli. Spadne prudce na zem a nejen že si pořádně narazí ruku, ale ještě si v sukni rozbije koleno, které začne nepěkně na studeném ostrém ledu krvácet. Než si však stihne pořádně prohlédnout ránu, je už u ní první pomoc.
,,Na viděnou? Tak to jsi to beze mě moc dlouho nevydržela." Usměje se, ale jakmile uvidí poraněné koleno, úsměv se mu vytratí. Pomůže Kathy vstát a posadit se na obrubník chodníku. Sám se skloní.
,,To koleno nevypadá moc hezky, Kathy. Chce to vyčistit a zavázat, bydlím jen kousek odsud, podívám se ti na to."
,,To bude dobrý, dojdu to." Řekne Kathy klidným hlasem, ale při náhlém tykání a oslovení jí přejde rozrušením mráz po zádech. A když se pokusí znovu vstát, zjistí, že to asi nebude jen koleno, protože noha začíná celá čím dál víc bolet a nejde na ni došlápnout.
,,Nechci riskovat." Podívá se jí Adam hluboko do očí, čímž si záměrně upoutá její pohled a vezme ji lehce do náruče, to Kathy zaskočí, ale je jí to příjemné, proto se rozhodne, že neřekne na odpor vůbec nic. To zase překvapí Adama.

Adam jde opravdu jen kousek, když už odemyká dveře bytu.
,,Vítej v mém království." Usměje se Adam.

,,To vážně Adame nemusíš." Prohodí Kathy, když ji Adam posadí na židli a zuje jí boty, aby jí ránu na koleně vyčistil. Pod dezinfekcí se rána vyčistí rychle, protože koleno přestalo krvácet, ale náhlou štiplavou bolestí Kathy tiše sykne.
,,Promiň… snažím se být co nejopatrnější." Pohladí ji Adam po holé noze a Kathy se nevyhne červeni ve svých tvářích, pod návalem emocí, které se tak těžko skrývají.
,,Však jsi…" Usměje se Kathy děkovně, když jí Adam zručně koleno zaváže. Kathy se na nohu pokusí postavit.
,,Au. Nemůžu otočit hlavou, asi mám nějak namožený krk"
Tak nejen, že mám nějak nataženou nohu, rozbité koleno a asi obražený loket, ale ještě k tomu všemu - krk!
,,Podívám se ti na to, uvolni se." Postaví se Adam za Kathy, když se znovu posadí a něžně ji pohledí po krku. Pak začne s velmi intenzivním a jemným masírováním krku, což působí naráz téměř úlevu. Kathy téměř slastně vzdychne.
,,Je to lepší?" Zašeptá jí Adam do ucha a jeho tvář je tak těsně té Kathy, že už jen vzájemný dech je společně rozechvívá.
,,Nejlepší." Odpoví Kathy tiše a Adamovým blížícím se rtům se spíše vášnivě nabídne.

Adam Kathy něžně políbí, ta mu polibek úmyslně a procítěně vrátí. Vše je tak nečekané a přitom tolik chtěné. Po chvíli se však na sebe podívají v uvolněném napětí, jaké jsou reakce.
,,Adame, já ne -"
,,- Ne, pokud nechceš -" Skočí ji Adam do řeči.
,,- Nemůžu tě-"
,,- Chápu -" Nenechá ji opět doříct větu.
,,- Nemůžu tě… přestat líbat!" Přivinou se k sobě Adam s Kathy opět toužebně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libuszka Libuszka | 16. května 2009 v 21:51 | Reagovat

Panebože doufám, že tohle není moje vrcholný dílo, kdyby jo šla bych hned skočit z okna a že bydlíme v přízemí... Snad zplodí má chorá mysl lepší a delší a "větší" kousky :D

2 klaaruschka klaaruschka | Web | 18. května 2009 v 16:17 | Reagovat

náhodou je to dobrý :)) a ten závěr mě pobavil :D

3 Libuszka Libuszka | 18. května 2009 v 22:57 | Reagovat

Díky moooc

4 nadine nadine | 25. května 2009 v 9:53 | Reagovat

ahujk libi!!!chci se ti zeptat ,jestli budes jeste neco tvorit nebo uz je tohle tvoje finalni dilo.jo a taky se chci zeptat...ty pises akorat o kellys nebo i o necem jinym?myslim si, ze kdyby jsi chtela, tak ti je tu muzu zverejnovat i kdyby o kellys nebyly.my te radi cteme,jsi fakt dobra =D

5 Libuszka Libuszka | 26. května 2009 v 8:47 | Reagovat

Hojky Nadinko, no finale to urcite neni me skormne prani je ejdnou napsat nejaky beckovy romany a hlavne taky neco co bude o necem proste bombu a ne zadnou extra sladarnu proti kterym ale vubec nic nemam. :) Tak snad mi to jednou vyjde a příběhy sem psala jen o kellys, i kdyz je to dlouho co sem je napsala ( zverejnuji se s velikym odstupem, nevadi) tak kdyz se na ne ted podivam pripada mi to jako by se stredoskolak podival na obrazek co namaloval ve treti tříde :) urcite pro vas jeste enco napisu treba velekj sraz vsech kellys partneru co sem jim pridelila atd :) ne to je blbost ale neco snad casem vymyslim :) psat me hrozne bavi a jeste me to bavi vic, kdyz vim ze mam tak hrozne uzasny holky za kamaradky a jeste za ctenarky :) jééjda to ej zas proslov co? :D No sem cela ja holt :) Spis se ted soustredim na basnicky a nejaky plany v te vetsi tvorbe. Na vas ale nikdy nezanevru papa holky!!

6 Nadine Nadine | 27. května 2009 v 11:04 | Reagovat

ahujky libi!!!ty jo takovej dlouhej komentik jsem uz dlouho nevidela.jsem rada ze jsi napsala pac vim ze sem tak casto nezaviteas a tak jsem rada aspon za to malo.ja si myslim,ze at napises cokoliv tak to vzdy bude stat za to,pac talent mas to musis uznat a vis ze uz ti to rikam ponekolikaty =D
tvoje nadseni pro psani naprosto chapu i ja totiz tomu pred nekolika lety propadla a psala bych az bych brecela,ael bohuzel je na to casu malo =Dtak se mej krasne a zase se nekdy stav kocko!

7 Libuszka Libuszka | 27. května 2009 v 15:08 | Reagovat

ja ze sem nezavitam casto? denne o vikendu a kdyz se dostanu na net tak pokazde :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama