close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prayer For Love

10. května 2009 v 17:05 | Libi |  Příběhy
1. Díl


Kathy otevřela své pálící oči do další prázdné noci.Dnes se tato noc již stávala pátou a rána v srdci stále neutišitelně krvácela.
Mysl se nechtěla vzpamatovat ze šoku, který tím hrozným a neodpustitelným způsobem znamenal konec. Konec lásky Kathy Kelly A Matthewa Battonse.
Tolik ji bolela každá vzpomínka na něj. Každý detail jeho rysů, jeho dokonalé tváře, s tmavě zelenýma uhrančivýma očima, orámované středně dlouhými rozevlátými vlasy, plavé barvy.
Ještě teď si dokázala vybavit jeho sladká slůvka a jeho rty na jejím nosíku, když ji sladce probouzel ze spánku ve vlastní náruči.

Ale právě teď cítila zcela jasně jeho hřejivou dlaň na svých bocích. Rychle se jí pokusila dotknout, zachytit alespoň kousek toho tolik chtěného štěstí, ale její ruka neproletěla ničím jiným, než prázdným vzduchem pod škraboškou tmy.

Kathy si povzdechla a otočila se na levý bok, kde uviděla jeho tvář, jak se na ni sladce a něžně usmívá. Tak, jak to uměl jen Matthew.
Zkusila druhou stranu. Při vzpomínkách na něj se nedokázala vyvarovat té vzpomínce, doposud nejhorší.

Byla to jen hra. Celé to pro něho byla pouhopouhá hra.

Vybavila se jí před očima ulice Astrayson 92, kde v první chvíli považovala zahlédnutí rozesmátého Matthewa, za milou náhodu. To však jen do té doby, než uviděla i jeho roztomilou společnost v podobě vysoké, sportovně vyhlížející hnědovlásky s výraznou čelistí, kterou ještě více podtrhovaly její rovnátka s nevkusně modrým jazykem, který se dá takto zbarvit každým druhým bonbónem, či snad dětskou žvýkačkou. Nic z toho však za okamžik nebylo vidět, protože Matthew se začal starat nejen o její jazyk a rty, ale i o ostatní výrazné věci, při čemž nebylo divu, že si pro tyto chvíle našli postraní ulici.

Říkal, že o nic nešlo. Tak, jako jsem mu uvěřila, že o nic nešlo, když se objímal s tou kudrnatou holkou, před koncertní halou. Nebo když hladil po tváři tu černovlásku, co… Dost! Já ho nenávidím. Tak moc ho nenávidím, že na něho nedokážu přestat myslet. Celé ty tři měsíce jsem si myslela, že mě miluje, že jsem pro něho ta jediná, ale s tím je teď konec. Mám svou hrdost a ho už nechci nikdy vidět - nikdy. Ublížil mi a já si jednou pro vždy zakazuji ronit slzy do polštáře, kvůli chlapovi, který se otáčí za každou hezčí sukní. Už nikdy víc, Kathy.

Na to Kathy vstala z postele, otřela si svou studenou dlaní slzu, která jí začínala stékat pomalu po tváři, a vešla do koupelny kde si opláchla obličej.
Pohled do zrcadla ji zabolel, protože uviděla nátlakem emocí zničenou tvář, dvacetileté mladé dívky. Zplihlé tmavé vlasy a rudé oči, které jí i po studeném opláchnutí ještě stále značně pálili.

O 2 TÝDNY POZDĚJI

- Crrrrrrrrrr
Pokojem se rozlehlo, tolik nepříjemné zvonění té malé zlaté krabičky, že se den zdál být po probuzení touhle odpornou věcí naprosto zkažený.

Kathy otevřela oči a pomalu se loudala k oknu, kde na ni již za závěsem čekali jasné paprsky krásně slunečného dne. To jí velmi zvedlo náladu.

,,Je savais Paris beau." Protáhla se Kathy s úsměvem na tváři a naposledy zívla.

Oblékla si své oblíbené volné kalhoty s teplým pleteným svetrem, který teď v chladnějších podzimních dnech uvítala.
Po krátké snídani jako každý den, Kathy opustila zdi příjemného francouzského penzionu, stojícího na klidném místě, mimo centrum Paříže.

Když dorazila na univerzitu, kde započala něco málo před týdnem své studium francouzského jazyka, připadala si znovu jako malá holka, kterou tatínek učil správné čtení angličtiny. Při té vzpomínce si vzpomněla na rodinu.
Tatínek byl rád, že se chci jít učit francouzštinu do vyhlášené školy, i když vím, že by mě ji mohl naučit sám, tak i přes to mi odjezd do Francie dovolil a ještě mě ve všem podpořil. Jsem mu za to vděčná…

,,Kathy, Ou est Varsovie?" Probrala ji milá a velice sympatická profesorka.
Varšava? To je přeci jasné…
,,Varsovie est en Pologne." Snažila se Kathy odpovědět co nejjistěji.
,,Oui, merci. Tu est tres fort en geographie." Usmála se na ni starší profesorka s pochvalou na její zeměpisné znalosti a pokračovala s novou látkou.
,,Opakováni by už stačilo. Teď vám nadiktuji pár vět, které prosím přeložte. Připraveni?
Simone est a la maison, s´il vous plait? Nous cherchons Marie a Lyon. Mon papa est dans sa chamre ou ma maman est encore dans le jardin…"

***

Kéž bych ti mohla pohledět do očí, můj Pane, uvidět tu milost a lásku, kterou rozdáváš svým dětem, stejně jako těm, kteří nejsou vyvoleni ke šťastným životům. Kéž bych našla alespoň jednoho člověka, který by mi pomohl nést mou bolest a tíhu života. Ne, nestěžuji si, jen mi chybí opora v druhých, opora ve svých přátelích, které tu nemůžu stále nalézt. Kéž bych mohla pohlédnout do zasvěcené země, do ráje, o kterém mluví ostatní, když na nebi vychází polární hvězda. Pak i sebemenší tíha na mém skleslém srdci, stala by se přijatelnější a lépe snesitelnou. Pak i každá hrozba, kterou dennodenně vidím v očích světa kolem mě, by sebou nesla protijed proti tomu, co i ty musíš vidět. Stejně tak těžce, jako nemilovaný věří na lásku, tak začínám i já pochybovat v lepší dny mého života. Mohla bych snad uvěřit tomu, v co doufá mé srdce v těch nejtajnějších a nejskromnějších chvílích? Mohla bych snad dokázat změnit to, s čím se celá má osoba stále nechce a nemůže smířit?Dokážu a smím zlomit kus mě samotné, pro cíl, který se mi tak viditelně podbízí?Dovol mi, Pane, dokázat pravdu o Tvém slovu - žít.

***

,,Kam tak pozdě, děvče?" Podiví se postarší, za to velice hodná a sympatická majitelka penzionu pro studenty, když uvidí o půl dvanácté večer Kathy, jak schází ze schodů dolů. Kathy vždy připadala jako milá hodná babička, kterou nepoznala.
,,Dobrý večer, nemůžu zase spát." Usměje se Kathy, na níž je vidět již zřetelně známka únavy.
,,Ale, ale… To není dobré, holčičko. Neměla bys sis s tím zajít k doktorovi?"
,,To snad ne, ale chtěla jsem si zajít pro nějaké prášky na spaní. Poradíte mi, kde je tu nejbližší lékárna, prosím?"
,,Samozřejmě." Chytne ji madam Duc přátelsky za ruku a začne Kathy vysvětlovat cestu, kterou se má pro svůj klidný spánek vydat.
Zní to lehce, ale Kathy již po dvou blocích tápe nad správností vlastních kroků. Chodí kolem různých domů, a však každý jí přijde stejně cizí, stejně tmavý.
Unaveně si sedne na obrubník chodníku s obavami, zda-li se ještě dostane k nějaké té lékárně, natož zpět do penzionu.
Rozhlédne se kolem. Je už šero, lampy na ulicích svítí, některé tlumě blikají. Náhle Kathy zahlédne pár metrů vzdálený dům, na němž svítí modrý nápis - Pharmacie.
Na tváři se jí vloudí šťastný výraz radosti a úlevy.
Páni, to je snad zázrak.

Kathy s úsměvem dojde k lékárně, kde si všimne, že ještě deset minut a bylo by zavřeno.
Sakra! Vždyť já jsem přece… Zarazí se Kathy v půlce kroku, když se na ni mladý prodavač otočí.
,,Bonsoir, Qu´est-ce ui ne va pas?" Usměje se na ni mile.
,,Je… suis… proč jsem si nevzala slovník!"
,,Američanka?" Zasměje se prodavač.
,,Vy mluvíte anglicky? To je skvělé!" Uleví se Kathy a poprvé se na něho usměje.
,,Takže co vám schází, slečno?"
,,Máte nějaké prášky na spaní?"
,, Samozřejmě, ale pro tak krásnou mladou slečnu bych raději doporučil úplně jiné metody na spánek."
,,Myslím, že by mi už nic jiného nepomohlo." Zasměje se Kathy a nedokáže se přestat dívat do jeho tmavě hnědých očí. ,, Já… zabloudila jsem a teď vůbec nevím, kudy mám jít zpátky."
Kruci, proč mu tohle jenom vykládám?!
,,Harry." Podá Kathy ruku . ,,A když chvíli vydržíš, doprovodím tě, kam máš namířeno?"
,,Jsem Kathy. No, bydlím v penzionu Verte Paume, ale to nemusíš."
,,A budeš tu bloudit až do rána, ne?" Usměje se Harry a Kathy ústupně uzná, že má asi pravdu.

,,Nemusíš se mě bát, Kathy, vidím, že máš z mého doprovodu obavy, ale ber to z té druhé stránky, kdybych si náhodou k tobě něco dovolil, tak si mě tvůj přítel určitě podá. Už víš, kde pracuji, mimochodem mívám většinou noční směny." Usměje se Harry, když zamyká lékárnu.
,,Nemám přítele." Vyjede jí opět nechtěně a Kathy si začne všímat toho, jak je k němu chtě nechtě upřímná. Na to se Harry hřejivě usměje.

,,Takže ty jsi z hudební rodiny a máš tolik sourozenců? Ty jo… Já jsem z Kansasu, sem jsem přišel vystudovat, ale zjistil jsem, že vydělat si něco málo ve volném čase taky není na škodu. Ale teď nevím, kolik budu mít času, když jsem tě poznal."
,,Cože?" Podívá se na něho Kathy a nevychází z údivu.
,,Kathy, jsi tak krásná a chytrá. Já vím, znám tě pouhou půlhodinku, ale nechtěl bych tě dnes vidět naposledy. Dovol mi být s tebou."
Panebože… To snad…
,,Harry!" Zasměje se Kathy a ačkoli je to pro ni všechno tak nové, nemůže si pomoci.
,,Chci tě zítra zase vidět. Zítra, pozítří, ve dne v noci." Chytí ji Harry za ruku a pokusí se Kathy políbit.
,,Nespěchej na mě tak, prosím tě." Uhne mu Kathy na poslední chvíli a vzpomene si na Matthewa.
,,Promiň. Takže co říkáš na zítřejší naprosto závazně nezávazné pozvání na oběd?" Usměje se Harry a Kathy moc ráda souhlasí.

Pokud vztah, tak už upřímný a jasný. Nechci už nic skrývat. Nechci znovu skončit na druhé koleji, kvůli nejistotě a obavám. Chci si to prostě užít tak, jak mi to jen život dokáže nabídnout. Harry… to kouzlo v tvém úsměvu a náruči je nepřehlédnutelné a já ti právě teď chci dát možnost, abys byl tím nejlepším v mém životě.

***

,,Kathy na ten dnešní večírek prostě musíš!" Žadonila Mary, kamarádka Kathy ze studijní třídy, o její přítomnost na dnešní večer, pořádaný školou. Šlo o něco, jako zábavnou diskotéku pro studenty.
,,No já nevím, na tohle moc nejsem."
,,Kathy, to mi přece nemůžeš udělat! Nechci tam jít sama…! Prosím tě, a víš co? Budou tam i kluci odjinud."
,,Odkud odjinud?" Zaujalo Kathy spíše Maryino podání, než kluci.
,,No… prostě prý mají přijít i jiní kluci, než od nás ze školy. To je jedno, ne? Hlavně, že nějací! Copak tebe to vůbec nebere?"
,,Chodím s Harrym a jsem šťastná." Odmítne Kathy diskuzi na téma kluci.
,,No jo, já zapomněla náš dokonalý Harry, jsi z něj celá vedle." Protočí Mary oči.
,,Mary, nebuď zlá. Ale abys věděla, že jsem kamarádka tak půjdu. Zapomeň ale, že bych tancovala." Usměje se Kathy, ač si začíná přiznávat, že se i tak docela těší.
,,Skvělý!! Kathy, díky, díky, díky! Máš to u mě. Tancovat samozřejmě nemusíš, ale uvidíš, že jakmile tam budeš, tak neodoláš." Propukne Mary v radostný smích a to se už musí smát i Kathy.

  • Od setkání Kathy s Harrym uplynuly krásné dva týdny, plné překvapení, poznávání, úsměvů a emocí. Už druhý den s Harrym, Kathy zjistila, že být s ním, je jako být v nějaké začarované pohádce. Nejen to, že je Harry velmi přitažlivý - krátké blond vlasy a tmavě čokoládové oči, tvořili poutající kombinaci, kterou ještě podtrhovala Harryho vysoká štíhlá postava, ale i jakési vnitřní spojení a velká opora bylo to, co Kathy tolik poutalo k tomuto usměvavému člověku. Harry si byl jistý již onen večer, kdy Kathy poznal. Nebylo v tom nic výjimečného, prostě se do Kathy zamiloval na první pohled, i když láska sama o sobě je výjimečná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Millagros115 Millagros115 | 10. května 2009 v 19:36 | Reagovat

Tak o5 psát oslavné ódy..to, že LIbi psát umí a to skvěle, to už víme ;)

2 nadine nadine | 11. května 2009 v 10:25 | Reagovat

to milagros:i umelec dokaze poslechnout kritiku =D

3 klaaruschka klaaruschka | Web | 11. května 2009 v 15:54 | Reagovat

no tak to jsem ráda, že je tu další příběh, už se těším na pokračování!! :) a abych teda pořád jenom nechválila, měla bych drobnou poznámku... neučím se francouzštinu, ale němčinu a proto sem nevěděla, co znamenají ty francouzský větičky co jsi tam psala. tak jestli by bylo třeba možný do budoucna k tomu do závorky dát překlad, abych si to nemusela překládat překladačem...? :D:)

4 minnie minnie | 11. května 2009 v 18:51 | Reagovat

Konečně další příběh, už mi to snění začínalo chybět :) Chodím se sem koukat každý den a je strašně fajn, že jsem ty novinky stále přibývají. Můžu vás dneska poprve (a naposledy) poprosit o hlasy pro Rákosníčka na téhle webovce : http://misspanenka.cz/index.php?miss=miss-internet

Dělali jsme ho s dětma v práci, tak budou mít radost, že jim přibývají hlasy :)

5 twiiity twiiity | E-mail | Web | 12. května 2009 v 16:30 | Reagovat

jeeeej nový príbeh, super :)

6 Libuszka Libuszka | 13. května 2009 v 9:23 | Reagovat

To Millagros115: Millie moc děkuju, to mě těší, že slyším pochvalu od mistra :)

To klaaruschka: Díky a k té francouzštině. Snažila jsem se to vynahradit tím, že jsem tam napsal sice francouzskou větu, ale za ní - pochválila ji za zeměpisné znalosti atd. A to jsme myslela, že z toho bude hodně plynout, o co tam běží :) Ale závorky nejsou vůbec špatný napda, polepším se :) Díky za připomínku

To minnie: Snění patří k mýmu dennímu životu :D Tak doufám, že ani vám chybět nebude, i když mám už tenhle příbeh dost dlouho dopsaný tak nevím, jestli budou všichni spokojení až do konce, neboť mi u něho trochu ujela ruka, no kdyžtak mě berte z rezervou :D

To twiity: Díky :))

To Nadinka + Ajuška: Holky ajk se máte?? Nadinko co Anglie? Napisaj meila ne? :)) Ajuško tobě se ještě ozvu, promin že jsem neodepsala, nějak sem nestíhala... A holky díky, že ste mi sem ty příběhy dávaly, hrozne mi pomohlo slyšet ty názory a kritiky atd. Fakticky díky. Když ej tenhle poslední :)

7 nadine nadine | 13. května 2009 v 19:32 | Reagovat

to libuska:ahujky zlato !!!to jsem rada ze te tu zase vidim,teda spis ctu =D,mam se dobre,nevim co ajuska ale ta snad taky,jinak jsme tedka obe dve nemocny,nevim jak to delame ale vzdycky marodime ve stejny den,jsem s antibiotikama doma uz tejden a jeste tejden budu a to jen kvuli te anglii,ale bylo tam krasne a zazitky mam na cely zivot takze si myslim ze za to to marodeni stoji =D

8 Millagros115 Millagros115 | 16. května 2009 v 19:12 | Reagovat

to lIbi: toho mistra si radši schovej, protože já jsem teď úplně v háji, nejradši bych s eneviděla, než abychsiříkala, jakej jsem mistr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama