25. dubna 2009 v 20:14 | Nadine
|
Všechno, co se koncertu týkalo začalo už v pátek odpoledne.Přijela jsem domů pozdě a za chvíli byl čas dojet pro kamarádku Vlastu na nádraží.Akorát jsme stihly s mamkou udělat večeři a vyrazila jsem na cestu.Vlasta už tam byla ,to my jsme měly trochu zpoždění.Dojely jsme zpátky k nám,daly si večeři,pověděly co je nového a já se dala do balení,lítala jsem sem a tam jako splašená,nevěděla jsem čím začít,jaký sled by to v té tašce mělo být a hodiny přibývaly.Vlasta se jen bavila tím, jak nevím co dřív, ale po dvou hodinách už se taška začínala plnit a v půl dvanáctý jsme usnuly.
Spánek však trval strašně krátce,poněvadž už ve čtyři nám zvonil budík.Z Plzně jsme vyjely po pátý a v Praze jsme byly v šest,rychlé rozloučení s taťkou, co nás tam vezl a šupky na metro.Pak už to začalo,metrem ze Zličína na Florenc,tam na autobusák,nastoupit do správného autobusu a pak šest hodin v něm vydržet.Povím vám ,že nic příjemného to není,po dvou hodinách už vás bolí celej člověk a nevíte jak si máte sednout a ani z okna vás koukat nebaví,takže se stane ,že usnete.
Cesta utíkala velmi pomalu,ale před Berlínem jsem se vzbudila a poté probudila i mamku s Vlastou.Všechny tři jsme byly rády ,že už to budeme mít za sebou.Po pár minutách zastavil na autobusáku a my mohly vylézt a jít na hotel.Byla jsem zvědavá, jak to dopadne, páč jsem dělala rezervaci přes internet,na recepci byly hodní a ihned pochopily ,co po nich chci a tak jsem vyplnila jeden papír a dostaly jsme klíče od pokoje.Pokojíček byl hezký,každá z nás měla svoje letiště,z okna byl pohled na známou televizní věž a hlavní ulici.Chvíli jsme poseděly a pak došly do místní sámošky koupit něco k jídlu,jak na teď ,tak i na večer ,až se vrátíme z koncertu.Za půl hodiny jsme byly zpátky,najedly se ,převlíkly,vzaly kabelky s tím nejnutnějším jako je líčení,kapesníčky,foťák,doklady a také samozřejmě lístky na koncert.
Cesta metrem trvala asi tak půl hodiny,několikrát jsme přestupovaly a sem tam do vagonu metra přistoupily podivné existence.Třeba ti co si denně přivydělávají tím,že chodí po metrech a zastávkách a nějakým způsobem žebrají.Tentokrát však nastoupil také jeden z nich.Byl to postarší chlapík tmavší pleti,ale jako cikán nevypadal,na hrudi měl kytaru a zpíval španělsky.No byla to komedie,on se u toho šíleně smál a ostatní se zase smáli jemu,když po dozpívání všechny obešel s umělohmotným kelímkem a čekal jestli mu do toho, někdo aspoň něco dá.Ale chudák nic nedostal.Vystoupil a místo něho si ke dveřím stoupnul další chlapík s pejskem.Zdáli se zcela normální ,až na tu chvíli ,kdy vzal ten pejsek do čumáku časopis a začal chodit kolem lidí a nabízet jim ho.Vypadal fakt dojemně.Bylo mi ho šíleně líto,oba spíše vypadali, jako ti co spí tam, kde se namane a tohle si žádné zvíře nezaslouží.Naštěstí jsme dojely na zastávku,kde jsme měly z toho hrůzostrašného metra vystoupit.Venku fičel studenej vítr,ale bylo to jedno,při představě,že jsme jen několik málo desítek metrů od toho místa ,kde ten koncert bude.Vytáhly jsme mapu,zjistily kde jsme a už jsme si to svištěly k tomu místu…Columbia Klubu…….Z pár desítek metrů se však stalo několik stovek metrů.Ale stejně jsme to našly.Bylo to naštěstí na hlavní ulici a dostatečně velké.Však tam, ale bylo děsně málo lidí,na to, že už byly čtyři hodiny,postavily jsme se do fronty a čekaly.Od první chvíle jsem ,ale byla nejistá,neboť klub měl dvoje dvojité dveře vedle sebe.My a všichni ostatní jsme se zařadily u těch levých,ale skupinka hippie…jak jsem jim říkala,stála už od začátku u těch pravých,jako jediní, ale stály.A proč Hippící?No měly jakési barevné oblečení,dlouhé rozevláté vlasy,velké dioptrické brýle, ale hlavně se nejspíše chtěly podobat Maite Itoiz, neboť jejich čela zdobily nesmyslné a podle mě trapné čelenky z korálků.Vypadali fakt nemožně.Po dlouhých dvou hodinách se fronta pořádně prodloužila a Fans přibývalo.Podle mého počítání, tam bylo něco kolem deseti čechů a dvou slovenek,takže si myslím,že to bylo OK,jinak všechno ostatní byly Němky.V půl sedmé už byly všichni napjatí jako kšandy.Bohužel se stalo to, co se mi ani trochu nelíbilo.Do teďka bylo přede mnou,mamkou a Vlastou asi tak šest lidí a za náma jich bylo tak sto.Avšak Hippící v té frontě nebyly, naivně stály pořád u těch pravých dveří,ale po chvíli jsem se dozvěděla proč,neboť pořadatel ,co byl uvnitř najednou pokynul ,abychom si stouply k těm dveřím, kde celou dobu stály právě Hippící.Jenže si toho najednou všimly všichni a tak ze šesti lidí přede mnou ,jich bylo asi tak 30.No byla jsem nehorázně naštvaná,promrzlá a unavená,měla jsem najednou sto chutí jít na hotel a jít spát.Nohy mě šíleně bolely,ale sedmá hodina se blížila.Když si vyhazovači nebo jak je mám pojmenovat,stoupli do dveří a začaly pouštět,začala opět ta známá tlačenice,na rozdíl od českých pořadatelů si to dokázali ohlídat a vpouštěli lidi pomalu.Samozřejmě došlo na prohledávání tašek a vyhazování lahví s pitím.Konečně přišla řada i na nás,když jsem vešla dovnitř,ulevilo se mi ,že tam byly židle a můžu si konečně po těch 4 hodinách sednout.Bohužel prvních pět řad pod podiem už bylo plných ,ale pak bylo pár řad vyvýšených a hnedka do té první doprostřed jsme se posadily,měly jsme podium jako na dlani.
Zaplnilo se všechno.Mikrofony na podiu byly omotány umělými listy,všude byly nainstalovány rostliny, aby to tam fakticky vypadalo jako v lese.Naprosto úžasné.Přesně v osm začal koncert.Začala hrát pomalá hudba a na podium se dopotácel,teda spíše doplazil malý modrý skřítek, jakého známe z fotografií a nebo obalů CD a DVD.Skřítek to nebyl neboť byl tak hlavu větší než John ,ale to už je vedlejší.Předvedl pár baletních čísel a nakonec se posadil doprostřed podia ke knížce, ze které vždy Maite čte ten svůj příběh.Po chvíli i ona přišla.Měla na sobě úžasné černé šaty se zlatým středověkým páskem,vlasy měla narovnané a zdobené zlatými pramínky.Byla dokonalá,opět zářila,jako vždycky.Po písní The Fairy Song ,začala známá melodie z prvního CD,zahajovací The Secret Forest.Publikum najednou začalo jásat a my samozřejmě s ním,neboť na podium vešel Johny,teda nejprve jsme slyšely pouze jeho hlas ,ale pak se objevil i on.Zdálo se mi ,že měl o něco delší vlasy než minule a také svou přírodní barvu.Ještě ,že tak.Známé písně z předchozího CD prokládali peckami z nového CD The Blue Elf´s Dream a řeknu vám,že je to pořádnej odvaz.Určitě si najděte nějaká videa z tohoto či jiného koncertu a přesvědčte se sami.Johny řádil jako pominutý a Angelo by proti němu neměl šanci.Konečně mam i možnost porovnat právě jeho a Johnův koncert.Kdybych si mohla vybrat, jestli raději staršího či mladšího bratra ,tak zvolím samozřejmě Johna.Ta atmosféra tam je něco, co se ani slovy nedá popsat,při tom všem má člověk pocit, jako by byl někde naprosto jinde,je to tam takové rodinné a strašně optimistické.Na Angelově koncertě nemůžete spatřit nádherného skřítka ,co seděl celou dobu v koutě mezi kytkama a nadšeně se usmíval a provokoval Fans k tleskání.Na Angelově koncertě či na nějakém jiném od Kellyovců nepociťujete to co tam.Je to pravdu něco naprosto jiného,rozvedla bych to více,ale prostě to nedokážu.Johny také překvapil pár písněmi z dob minulých,např. jako přídavek a rozloučení dal Red Shoes, kde mu Maite tancovala právě v červených botách a šatech stejné barvy.John také napsal píseň věnovanou jeho matce,kterou na žádném Cd nevydal a ani nevydá,Byla opravdu nádherná,všem se nám vetřely slzy do očí,po dobu co John zpíval a plakal zároveň se za podiem na stěně promítaly fotky právě Barbary.Bylo to strašně smutný.Pak ale nastalo něco co nikdo z nám přítomných Fans nečekal.Johny uvedl jednu moc starou píseň,Když vyslovil její název všichni začaly vřískat a tleskat,mě však píchlo u srdíčka a celá jsem se rozklepala.Byla to píseň Who´ll Come With Me.Už při prvních tonech jsem měla opět slzy na krajíčku a teprve když začal zpívat se mi kutálely po tváři,ale když jsem se tak rozhlídla kolem sebe, nebyla jsem jediná.I když to určitě bylo pěknou řádku let, co ji John zpíval jako malý naposledy ,opravdu to zvládal výborně,dokonce i slova co dříve uprostřed vždy říkal Papa Dan.Všichni ho baštily pohledem a zpívaly s ním.Tohle jsem na žádném jiném koncertě nezažila.
Rychlé písničky prokládali pomalými a zase naopak.Maite vynikala svým operním hlasem,přivítali na podiu i jednoho populárního německého zpěváka jako speciálního hosta,převzal Johnova slova v písni The Tears.Naštěstí měli s Johnem skoro identické hlasy takže i tak to bylo nádherný.Koncert skrýval spoustu překvapení,které se během času odtajňovala.Koncert trval dvě a půl hodiny i se třemi přídavky.Poté co zmizeli ,už se neukázali.Focení ani podepisování neproběhlo, ale i tak jsme odcházely s dobrým pocitem a spoustu novými zážitky .Bylo to nádherný a jistě ti ,kteří už na Johnově koncertě byli mi to potvrdí.
Týjo to muselo bejt úžasný.