5.Díl
Maite šla ruku v ruce s Jackem po ulici. Stále se jí to celé zdálo jako sen.
Jimmy, Joey, Paddy a Kathy šli o kousek dál za nimi.
,,Jacku! To jsi přece ty!" Vykřikla Maite náhle, když pohledem zabloudila do protější výlohy, kde byly vystavovány televize.
,,Pojď." Chytl ji Jack za ruku, ve snaze, dostat ji od výlohy.
,,Počkej, přece." Smála se Maite a jen tak se odtáhnout nenechala.
Na obrazovce viděla Jacka, jak je v houfu malých dětí a moderátorům něco povídá. Zvuk se ve výlohách však nevedl.
,,O co šlo?" Zadívala se na něho fascinovaně Maite.
,,Ale… Pomáhal jsem nadaci, pro děti bez domova a pro ty z těžších sociálních vrstev."
,,Jacku," vydechla Maite ohromeně a všimla si, že se mu trochu červenají líčka, což ji naprosto okouzlilo. Nechtěla ho však dál škádlit.
,,Ty jsi úžasný hrdina této doby." Objala ho už s pohledem na něm, než na televizích.
,,Ale jdi." Dal jí Jack lechtivou pusu a nemohl si nevšimnout, že si ho Jimmy, Joey i Paddy změřili od hlavy až k patě. Nad tím se musel pousmát. Netvářili se naštvaně ani jakkoli záporně, ale jejich pohled mu prostě neušel.
,,Ještě že této doby. Být to dříve, nevím jestli by mě jeden z tvých bratříčků dřív neprobodl mečem, než bych se tě dotkl." Zašeptal jí do ucha a Maite se na to otočila. Musela se smát.
,,Oni to nemyslí nijak zle. Jen mají za to, že mě musí pořád především chránit, jako svoji mladší sestřičku."
,,Tak už mi tu tvoji ochranu můžou mile rádi přenechat."
,,Jacku." Smála se stále Maite, při pohledu na ně i na Jacka.
Když se zastavili ve městě, Maite počkala na ostatní, aby se s nimi domluvila na večeru, chtěla jít s Jackem ven a přišlo jí fér, aby jim to co nejdříve oznámila.
Jack si zatím zkoumavě prohlížel zboží, co se na místním trhu nabízelo. Fascinovalo ho, stejně jako každý rok, že se tu už dají koupit vánoční ozdoby a vše k tomu potřebné, a to byla teprve polovina podzimu. S rukama v kapsách procházel mezi stánky a trochu nepřítomným pohledem se díval kolem sebe.
Z jeho bloumavé nálady ho vytrhl líbezný dívčí hlas, který mu byl povědomý.
,,Jacku! Kde se tu bereš?" Vynořila se zpoza lidí za ním malá drobná brunetka s velkýma hnědýma očima, ne však tak hřejivýma, jaké měl Jack. Na sobě měla krátkou bílou sukni a k tomu delší černý kabátek, z kterého jí vylézaly dvě krásně štíhlé nohy.
,,Tino, ahoj." Podíval se na ni Jack překvapeně.
,,Nakupuješ?"
,,Ne, jsem tu s přítelkyní." Řekl Jack bezprostředně a pohledem vyhledal Maite. Okamžitě zjistil, že ho prázdnýma očima sleduje. I pohled Tiny trochu posmutněl.
,,Slyším dobře? S přítelkyní? Jacku, nejsi nemocný?" Zavtipkovala Tina a Maite neušlo, že využívá každou příležitost, aby se Jacka dotkla.
,,Vůbec ne, ba naopak, cítím se skvěle. Možná bys to taky měla zkusit." Na to mu však Tina jen pohrdavě našpulila rty. Když se mu pokusila pročechrat vlasy, zavčas zadržel její ruku.
,,Už ne, Tino." Řekl prázdným hlasem a Tina se cítila dotčená. A to ještě nic nebylo proti tomu, když se Jack náhle otočil a s úsměvem, který ani ve snu nepůsobil svůdně, od ní pomalu odešel za Maite.
Ta, se k němu otočila zády, ale nakonec si to rozmyslela a bojovně se mu podívala do očí.
,,To sis kvůli mně nemusel dělat nepříjemnosti."
,,Nepříjemnosti?"
,,Ano nepříjemnosti. Nemusíš to po mně opakovat."
,,O nic nešlo Maite…" Podíval se na ni Jack jedním z těch pohledů, kterými to obvykle žehlil.
,,Stará známá? Nebo s tou jsi taky spal?" Vyjela po něm trochu Maite, ale hned ji to zamrzelo.
,,I kdyby ano, Maite, tak je v té větě teď nejdůležitější minulý čas."
,,Takže ano?"
,,O co tu jde Maite?" Podíval se na Jack už bez vtipu. ,,To se chceš trápit? Nebo mi chceš jen za každou cenu vynadat? Až mě uvidíš v objetí s nějakou jinou, což ti znovu opakuji, že se nestane, tak prosím. Ale teď jsem ti nic neudělal. Promiň, za mou minulost, ale já bych ti taky bývalé přítele nevyčítal. Ty nemáš důvod k žárlivosti. Myslel jsem, že mi věříš… A žárlit na mou minulost je pošetilé."
Maite pocítila pravdu. Jeho pravdu.
,,Promiň, Jacku." Řekla rozpačitě.
,,Neříkal jsem to proto, abys ses mi omluvila, ale proto…"
,,- Aby mezi námi bylo jasno. Raději teď, než později."
,,Ano." Přitáhl si ji k sobě Jack a Maite ho s úlevou v srdci objala.
Venku ještě svítilo slunce, když Maite zůstala v pokoji sama. Barby šla za Patricii něco vyřešit a ona měla si měla možnost pustit rádio na maximum, které ji Barby často vypínala.
Naprosto bezprostředně s myšlenkami odloženými někde ve skříni si Maite začala nahlas zpívat se svou oblíbenou písničkou, která jí zněla do uší z rádia.
Radostně si přitom tancovala se zavřenýma očima. To bylo pro Maite to pravé uklidnění a emocionální výzva života.
To vše ovšem jen do té doby, než jí chytnutím kolem pasu vylekaly dvě velké ruce.
,,Jacku! Tohle mi nedělej." Otočila se k němu trochu rozzlobeně Maite a šla ztlumit rádio. Její reakce ho však jen ještě více povzbudili v obvyklém škádlení.
,,Tancuješ krásně, zlatovlásko."
,,No ty máš teda postřeh. To jsi neviděl žádný náš koncert?" Zašklebila se na něho a Jack se rozesmál.
,,Čemu ty se pořád směješ…" Řekla Maite nahlas, ale sama se smála taky.
,,Tomu jak jsi úžasná." Řekl jí s mrknutím a zasloužil si tím od Maite sladkou pusu, kterou chtěně rychle změnil na sladký polibek.
,,Co to čteš?" Sáhl po knize na stole, ale Maite se jí rychle zmocnila a knihu zaklapla.
,,Je to jen jeden román." Mávla rukou.
,,Román, jo? Tobě nestačí, že v jednom si?" Políbil jí Jack něžně krk a Maite zaklonila hlavu blahem.
,,Taky jsem jich pár četl." Usmál se Jack lišácky.
,,Ty? Copak, copak? Že by pramen inspirace?" Zasmála se Maite upřímně.
,,Tak tu čerpat nemusím. Na to jsem talent od přírody, víš."
,,Čekala bych u tebe jiný druh literatury." Mrkla na něj.
,,Na klasiku má člověk vždycky nějaké rezervy. Půjdeme?" Zeptal se Jack a Maite došel předmět jeho návštěvy. Přikývla.
Usadili se na lavečce v nedalekém parku, kde je upoutalo to, že tam výjimečně nikdo nebyl. Toho museli hned využít, protože jindy se tu přelidněním nedá ani hnout.
Jack si sedl do trávy a Maite vedle něho, mu položila svou hlavu na jeho rameno.
Dlouho si povídali, tak jak o tom Maite snila, když ho tolik zatoužila poznat.
Maite, s Jackovou rukou, omotanou kolem jejího pasu, si teď připadala jiná. Výjimečná. Našla lásku a ne hned tak ledajakou, ale Jackovu a ta se nemohla ničemu rovnat. Cítila, že mu může věřit, když jí šeptá do ouška, že je ta jediná. Když ji líbá do vlasů se slovy, které před u něho před tím nedosahovaly pravých významů, se slovy - Miluji tě.
Učaroval ji. Učaroval ji po pár pohledech, ale jeho duše ji ovládla mnohem silněji, než všechny jeho pohledy a úsměvy, které však nehodlala ani v náznaku ignorovat.
,,Miluji tě Jacku." Vydechla Maite, utopená v jeho očích.
Pak uslyšela jeho slova, zcela zřetelně a jasně. Pronikly jí do srdce a vryly se jí do paměti.
,,Dotýkalo se mě už hodně žen, na mnoha místech, ale žádná se mě dosud nedotkla na tomto." Položil ji její ruku na svou hruď, kde cítila tlukot jeho srdce.
,,Tohoto místa jsi se nenávratně zmocnila ty, Maite. A já tě za to miluji."
Jejich rty se opět potkaly a spojily. Ten nejnádhernější pocit, který jejich tělo, mysl, srdce i duše právě prožívala. Nejen pro tuto chvíli…
krása, jako vždy :)