5. února 2009 v 13:06 | Libi
|
2.Díl
Bylo už pozdní ráno a Maite téměř omluvně vběhla do zkušebny, kde už většina jejích sourozenců seděla. Jakmile však uviděla sedět za druhými zkušebními bubny Jacka, nevěděla co si má myslet.
Včerejší myšlenky nad jeho osobou už raději vymazala ze své paměti a teď připadali jen tři vhodné pokračování - navrácený vztek ze včerejška, zkusit to vzít znovu a za jiný konec, nebo případná ignorace. Maite se rozhodla pro zlatou střední cestu.
Nemohlo jí ani ujít, že ji bedlivě a tak nějak pro ni dosud nepoznaně sledoval.
Společně prošili pár písniček a když přišla na řadu Maite, postavila se k mikrofonu už s čistější hlavou.
Nebylo však všechno stejné, jako obvykle. Píseň neměla chybu, a však Maite se do ní nedokázala natolik vžít, jak to u ní bývalo obvyklé. Cítila jeho oči, jeho pohled, který ji celou obklopoval.
Jak můžu sakra cítit něčí pohled?
Už si začínala myslet, že si všechno až přespříliš namlouvá, když se však jen po oku přesvědčila letmým pohledem na Jacka, utvrdilo se všechno, co si myslela. Opravdu se na ni díval. Ty jeho velké hnědé oči jí snad viděli i do myšlenek a Maite se prostě nemohla nezačervenat. Z toho upadla do rozpaků natolik, že jí slova zůstala někde hluboko v hrdle, ne a ne je vyslovit.
Po ne příliš zdařené zkoušce, si Maite musela ve zkušebně dodělat své věci, které díky pozdnímu příchodu nestihla. A tak, byť proti její vůli, s Jackem ve zkušebně osaměla.
Srdce jí tlouklo až někde v krku a Maite nechápala sama sebe.
Vždyť se mi tenhle suverén přece nelíbí, tak co jen se mnou dělá? Kdyby snad jen nebyl tak… přitažlivý.
Přiznala sama sobě Maite.
,,Možná tě moje přítomnost znervózňuje, zlatovlásko."
,,Možná si až moc věříš." Odbyla ho, ale to Jacka neznala.
,,Vyjdeme si, co říkáš?"
,,Nezájem."
,,To ale o hodně přicházíš."
,,No, myslím si, že to zcela jistě přežiji."
,,Už ti někdo řekl, že jsi moc krásná?"
,,To je moje věc, ale tobě asi ještě nikdo neřekl, že máš dát jednoduše pokoj těm, co o tebe nestojí." Řekl mu Maite jasně a zavřela za sebou dveře, bez jakéhokoli zájmu o odpověď.
Odešla k sobě do pokoje, kde si se stále bušícím srdcem sedla na židli u stolku.
Jack ji jakýmsi způsobem přitahoval. Byl velmi krásný, o tom nebylo pochyb, jeho mužná postava tmavšího odstínu mu dodávala nádech cizích krajů, což Maite, chtě nechtě, přitahovalo. A ty jeho oči. Byly tak velké a krásně čokoládově tmavé, šel jí až mráz po zádech, když se na ni podíval tím pohledem, jak on to uměl. A co na tom Maite štvalo nejvíce bylo to, že on to moc dobře věděl. Nevědomky jak, prostě věděl, co všechno s ní jeho přítomnost ze dne na den dělá. Na to si Maite našla jen další zápornou věc u jeho osobnosti - Je to zřejmě pěkný sukničkář, když se takhle vyzná v ženách a na to Maite rozhodně zvědavá nebyla, to věděla jistě. Když jí ale myšlenky došly až k jeho plným, na pohled jemně vypadajícím rtům, u kterých se Maite přistihla na co všechno nemyslí, byla už rozhozená úplně.
Jakoby se srdce náhle zbláznilo do tohoto Jacka a názor jasně uvažujícího mozku nemělo náladu vyslechnout.
Z toho všeho měla Maite pocit, že se asi brzy zblázní. Ještě k tomu všemu se s ním za celý den ani jednou v celém domě nepotkala, až už i příliš často vycházela dovnitř a zase ven.
U večeře, kde měla možnost ho konečně vidět, se na ni však nijak zvlášť nepodíval a když ano, tak jen takovým pohledem, jakoby se díval skrz ni a ne ani na ni.
Prostě vše naznačovalo tomu, že úplně ztratil zájem o navazování ať už čehokoli.
Opak byl však pravdou. Když seděli všichni u večeře a jedli, Jack už tady moc dobře věděl, že když ji nechá nějakou chvíli jen tak, všechno se jí v hlavě mnohem rychleji rozleží. Začne o něm mnohem víc přemýšlet a taky o tom, co se to děje. Něco už z dlouhodobé praxe tušil, něco zcela jistě věděl, ale co ho na Maite naprosto fascinovalo, bylo to, že do ni neviděl tak jako do ostatních. Mohl pár věcí tušit, ale nebylo to ani zhruba tolik, kolik by tušit chtěl a potřeboval. Tahle byla jiná - Maite byla jiná, než jakýmakoli druhá, co mu po pár úsměvech a lichotkách skočila rovnou do náruče, ve které si ji poté odnesl přesně tam, kam chtěl.
Jednu chvíli se usmívala, mimochodem její úsměv byl taky tak okouzlující, až z toho měl chuť se sám usmát a to přímo na ni, a pak na něho zase byla chladná, jako by ji opravdu nezajímal. Tohle měl Jack ještě trochu nejasné, ale neplánoval v tom zůstat dlouho.
Po večeři šli ostatní pokračovat ve svých debatách vedle a Maite se ochotně nabídla, tak jako vždy, k umytí a poté úklidu všeho nádobí. Práce v kuchyni, ať už jakákoli, ji uspokojovala.
Jack s ostatními neodešel, naopak - zůstal sedět stále na místě, kde doposud seděl.
Maite se mu snažila doslova vyhnout pohledem, když ji však, když chtěla vzít i jeho talíř, chytil za ruku, podívat se na něj prostě musela.
Pokusila se co nejvíce skrýt své rozpaky, ale nebyla si zcela jistá tím, co jí z výsledného pohledu na něj, vyšlo.
Doba, kdy tam stála s talířem v ruce, za kterou ji velmi jemně držel, Maite připadala jako věčnost sama.
,,Pomůžu ti." Řekl k tomu všemu pouze a ruku jí pustil, což Maite trochu zamrzelo, ale bylo by opravdu šílené tam takhle ještě nějakou dobu stát.
,,To je dobrý. Zvládnu to sama." Dostala ze sebe, když už byla pohledem ve dřezu s nádobím.
,,Rád ti pomůžu." Na o už Maite raději neprotestovala, měla pocit, že by se stejně jen předháněli kdo to řekne vícekrát.
,,Stále trváš na svém názoru?" Zeptal se jí Jack po chvíli, když se Maite pustila do nádobí, které s opatrností, ale s žádnou vážností utíral a dával na vedlejší stolek.
,,Názoru?" Opakoval Maite nejistě.
,,Že jsem ničema, o kterého za žádnou cenu nestojíš."
,,Takhle jsem to přece neřekla." Bránila se Maite s částečnou pravdou, ale neuvědomila si, že mu tím začíná pomalu ustupovat.
,,Ale část tebe si to určitě stále myslí."
,,Nesnaž si namlouvat, že do mě vidíš."
,,To nedělám." Usmál se nevinně a Maite rázem zapomněla na nádobí, potopené ve vodě.
Už před tím, když jí pomáhal s nádobím se jí sem tam náhodně dotkl. Maite pokaždé ztuhla a zalapala po dechu. To už si byl Jack zcela jistý, že lhostejný jí tedy rozhodně není.
Teď však položil utěrku i spolu s hrníčkem a velmi pomalu a jemně položil své ruce na boky Maite, čímž ji lehce objal. Po celou dobu se jí díval hluboko do čí a Maite se stala náhle zcela zhypnotizovanou.
,, A… Ale děláš." Uvízla Maite opět slova.
,,Ne, zlato, jen se snažím konverzovat. Nechceš se semnou přeci líbat, aniž bychom si nic nepověděli." Řekl naprosto normálně, jako by se nechumelilo. Ale pro Maite se tedy teď chumelilo, a to pořádně.
,,Líbat?" Opakovala po něm to slovo. Na to jí Jack jen lehce pohladil prstem po nosíku a vrátil se k nádobí.
Maite, která ještě musela nachystat jídlo na zítřek, v kuchyni osaměla.
V hlavě měla takový zmatek, že se po zavření hrnce jen zděsila, jestli tam opravdu dala všechno co měla, nebo snad něco co i neměla. Teď už s tím však nic nenadělala, a tak jí nezbylo nic jiného, než doufat v dobrý výsledek.
Jestli byla doposud unavená, tak z ní rázem vše spadlo, když si ji, zrovna ve chvíli kdy sahala po klice svého pokoje, někdo jemným obětím přitáhl k sobě do tmy, která na chodbě neodmyslitelně byla. Věděla, že je to Jack a jen se jí jeho silné ruce, plné síly, ale tolik něžné a ohleduplné, jen dotkly, rozechvěla se po celém těle, čehož si Jack nemohl nevšimnout.
Nechtěla se mu takhle odevzdat, ale neměla jakoukoli vůli ani žádnou sílu, aby se mu jakkoli bránila v tom, co dělal.
Když ji si ji k sobě něžně přivinul, Maite mu doslova roztála v náručí a to ho povzbudilo k dalším krokům. Lehce jí svými prsty odhrnul neposedné vlasy z tváře a toužebně ji pohladil svou dlaní po zádech, kde mu už zůstala. Pak ji políbil.
Byl to velice něžný a opatrný polibek, u něhož Jack nezmýlitelně poznal, že je její první. Proto nemyslel jen na sebe, ale chtěl jí ho udělat co nejhezčím. A to teď pro Maite rozhodně byl.
Polibek mu sladce vrátila s načasovanou rychlostí, to už Jack věděl, že se mu nedokáže a ani nechce bránit.
Políbil ji znovu a znovu a Maite poznávala polibky, plné vášně.
Jack po Maite toužil už od první chvíle, kdy v ní spatřil ten neodolatelný žár, který ho začínal pomalu ale jistě spalovat. Teď po ní však toužil ještě víc a ještě silněji. V jeho náručí cítil naprostou poddajnost k čemukoli, ale Jack to nedokázal, i když si to teď tolik přál.
Nepřišlo mu fér, aby ji k tomu takhle zneužil, když nad tím ani pořádně nepřemýšlí.
Jakoby jsi hrál vždy jen fér hru. K čertu co je to s tebou? Proč nevyužít tak skvělé příležitosti mít ženu, po které tolik toužíš a ona teď po tobě? Proč se ti jen hlavou honí tolik myšlenek. Netřeba přemýšlet. Ale jde to snad?
Jack měl hlavu plnou myšlenek, přitom rty stále spojený s Maite. Vychutnával si každý její polibek a s ještě větší vervou jí je oplácel přímo mistrovsky, čímž se mohl klidně pochlubit.
,,Jacku." Maite tiše zasténala a to už pro Jacka přestávalo být k vydržení. Rty jí sjel od ucha až na krk, kde si ji řádně vychutnával. Maite byla jako v transu, když v tom všem co jí právě teď přivádělo do extáze skončilo.
Na chodbě se rozsvítilo světlo a Maite s Jackem se od sebe váhavě odtrhli.
U vypínače stál Angelo a poněkud nevěřícně a hlavně dost šokovaně, se na svou sestru a nejlepšího přítele díval, snad měl pocit, že se mu to celé jen zdá.
Na to Maite jen beze slova s tváří v dlaních zmizela v dveřích svého pokoje.
Vypadala nešťastně, jakoby jí právě teď došlo, že něco provedla a teď toho lituje.
To Jacka zamrzelo, zrovna takhle to nechtěl, nechtěla aby na to všechno zase změnila názor.
S krátkým pohledem na Angela zapadl do svého pokoje, ani nezavíral dveře, protože moc dobře věděl, že ho Angelo bude následovat. Sedl si sklesle na postel a v hlavě se mu vybavila Maite.
,,Jacku! Co jsi to sakra…"
,,Viděl jsi, ne? Angelo tohle snad nebudeme rozebírat."
,,Je to moje sestra, Jacku a…"
,,A taky moc krásná holka, která se mi líbí víc, než obvykle."
,,Jenže Maite není pro tebe, Jacku. Ona si zaslouží někoho lepšího než jsi ty!" Hned jak to dořekl Jack k němu zvedl hlavu s otázkou v očích.
,,Maite si zaslouží lásku, Jacku, lásku. To je…"
,,Nemusíš mi k čertu vysvětlovat, co je to láska." Obořil se na něho Jack.
,,Jenže ty ženám neumíš dát lásku. Dobrý pocit a chvilkové štěstí, uspokojení a vášeň. To ano, to se ti nedá odepřít, ale pro tohle Maite není."
,,To jsi rozhodl za ni? Je jí sedmnáct, ne šest let, Angelo."
,,Každé pomotáš hlavu tak, že i kdyby jí bylo deset, či snad sto, nedokázala by ti říct ne."
,,Maite je jiná než ostatní. Připadá mi…"
,,Hlavně mi tu nevykládej pohádky, jak jsi se zamiloval. Ty! Jacku, dej od ní ruce pryč."
,,Půjdeš tuhle scénu udělat i jí?" Zvedl se Jack naštvaně. ,,Tobě je patnáct. Mně devatenáct. My už od tebe nějaký ten pátek jsme Angelo, a je jen a jen na nás, jestli spolu budeme, nebo ne."
,,Jenže já nedovolím, abys jí zlomil srdce, jako všem. Ne mojí sestře."
,,Nechci jí zlomit srdce."
,,Jenže jí ho stejně zlomíš, až tě přestane bavit, nebo si vyhlídneš jinou. A já nechci aby trpěla kvůli tomu, že ty jsi se bavil."
,,Nedělám to, abych se bavil." Ohradil se Jack.
,,Jacku… Ne moji sestru."
,,Jacku?!" Jack se na něho podíval, na důkaz že h vnímá, ale nedokázal mu na tohle nic říct.
,,Bude to tak lepší, ale nechtěj po mně, abych se ospravedlňoval tobě, že jsi měl pravdu a podobně."
,,Fajn." Stačilo Angelovi a už bez jakéhokoli slova zase odešel. Naštěstí za sebou zavře dveře, čímž ušetřil Jackovi práci, takže si už mohl jen lehnout. To ale teď nemohl.
Nervózně vstal a začal procházet pokoj sem tam a zase zpátky.
Angelova slova byla vesměs pravdivá a to ho rozčilovalo. Uvědomoval si, jak jeho vztahy většinou a to často, ne lis nad vždy končili. Uvědomoval si, že slovo… mu nebylo až tak vzdálené. A však ta chvíle s Maite na chodbě ho stále znovu a znovu rozpalovala, jen při pouhé vzpomínce na ni. Bylo v ní skryto něco, co ho stále volalo, co ho nutilo, aby zaklepal na její dveře, ale neudělal to. Na to měl teď příliš moc otázek v hlavě.
Ať už si sedl, nebo se snažil zabavit, vracely se mu okamžiky z chodby, kdy ji líbal, objímal… Kdy mu málem vzplanula v náručí. Stále cítil každý její dotek na jeho rozpáleném těle. Vybavoval si chuť jejích rtů i výraz její tváře, když se tam spolu roztouženě sbližovali.
Mátl ho jen fakt, že mu najednou nešlo jen o to co prožil, ale o to, s kým to prožil a jak. Cítil že si ho Maite něčím získala, něčím, čímž si získával on ženy. Připoutala tím k sobě jeho myšlenky. Proč najednou stále víc myslel na její barvu očí, vůni vlasů, jemnost tváře… Na Maite.
ahujky fans.chtela bych vas o neco pozadat,ale prosim neberte to osobne.dala jsme sem novy dil libuscina pribehu,ale doufam ze se u nej neztrne takova hadka jako ta minula,takze ctete ,chvalte,jemne kritizujte ale vic ne please.moc dekuji za ochopeni a preju hezky cteni