close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Freedom In Love 7.

12. ledna 2009 v 10:16 | Libi |  Příběhy
8 DÍL.
,, To byla Laura?" Zeptala se Patricia, která vstoupila do Joeyho hotelového pokoje právě ve chvíli, kdy odkládal svůj mobil na noční stolek.
,, Ano." Odpověděl, ale tváří se k ní neotočil. Jako by teď byl jeho pohled do prázdna v té nejzajímavější fázi, kdy ho jen tak skončit prostě nejde.
,, A?" Zeptala se, teď už trochu víc naléhavěji s mírnou dávkou zvědavosti, zastupující všechny ostatní sourozence.
,, Je konec." Řekl pouze a jeho oči se posunuly jiným směrem, na jiné prázdné místo.
,, Konec? Joey, jak to?"
,, Je to už dávno za ní, prý … A … proč by mě prosím tě pořád milovala?" Zeptá se jí Joey hovorově, ale Patricii dojde, že odpověď slyšet nechce.
,, Joey, třeba ještě…" Domýšlí nakousnutou větu Patrici v duchu, ale sama váhá, co říci.
,, Ne." Řekne a začne sám u sebe s pokusem o léčebnou proceduru, nazvanou - Jak přestat milovat. Nebo s jiným šíleným názvem, který by bylo i s celou procedurou ještě šílenější uskutečnit.
,, Svoboda v lásce …" Řekne si najednou Joey tiše sám pro sebe.
,, Cože?"
,, Ale do jaké míry… Do míry se umět ze dne na den nemilovat? Bláznovství …" Pokračuje si tiše sám pro sebe.
,, Joey …" Chytne ho Patricia jemně za rameno.
,, To je dobrý Pat." Usměje se na ni. ,, Vážně, chce to jen trochu času."
,, Stojíme při tobě, to přece víš."
,, Vím a nesmírně si toho taky vážím." Pokývá hlavou. ,, Nech mě teď zase chvíli o samotě." Řekne Joey a uzavře se zase pomalu do sám do sebe.
Laura chce spát, ale to jí dnes, tak jako jindy, není dopřáno.
,, Asi se mi zase vrátily ty bezesné noci, po nich unavené dny, Carrie." Pohladí mžourající kočku, ležící na svém vedlejším polštáři a ta jen tiše zamňouká.
,, Od toho večera, kdy jsem se tak příšerně opila a kdy jsem poznala Joeyho se mi to nestalo. Uměl mě jako jediný vyléčit… i z chřipky." Zasmála se Laura tiše a Carrie se přestěhovala k ní na klín, kde ji Laura láskyplně drbala za ušima, čímž jí dávala víc, než si jen dovedla představit.
,, Chci ho zpátky, Carrie. Chci zase ležet vedle něho a cítit, jak mě drží za ruku. Cítit jeho lásku a jeho přítomnost… To, po čem tolik toužím." Zasnila se Laura s kočkou na klíně.
Za malou chvíli se tichým pokojem hlučně rozezněl Lauřin mobil.
Ta samou nedočkavostí a napětím jedním natažením ruky na stolek, hovor hned přijala.
,, Joey?"
,, Ahoj, ne tady John." Ozval se v telefonu jeho hlas a Laura byla poněkud zaskočená.
,, Johne? Stalo se snad něco? Něco s Joeym?" Lekla se trochu.
,, Ne, neboj se nic mu není… Tedy vlastně je. Není vůbec v pořádku. Nic neříká, sedí sám v pokoji a sleduje Bůh ví co… Ale to ti nemusím líčit, ne?" Pochopil John.
,, To nemusíš…"
,, Lauro, volám ti protože, jak bych to řekl …"
- ,, Dej mi to." ,, Ne počkej, já…" ,, No tak dej mi ji."
,, Lauro ahoj, tady Jimmy."
,, Jimmy? To tam máte snad rodinou poradu?"
,, No… to jsi trefila celkem přesně." Všechno, co říkal, od něho naštěstí neznělo tak moc smutně, jako od ostatních a za to byla Laura Jimmymu vděčná.
,, Přijedeš, že ano?"
,, Cože?" Laura měla pocit, jako by Jimmy nějakou část svého dotazu vynechal, nebo ji snad neslyšela.
,, Itálie - Palermo, počkej dám ti přesnou adresu…"
,, Jimmy, moment, počkej přece… Já nemůžu přijet."
,, Proč ne?" Snažil se to brát všechno s hodně velkým nadhledem.
,, No… to přece… nemůžu se jen tak sebrat a odjet si ze dne na den do Itálie. Navíc jsem dneska s Joeym mluvila a on…"
,, Lauro… Ještě mi řekni, že jsi náhle onemocněla." Řekl Jimmy a nenechal ji odpovědět.
,, Já ti teda povím na rovinu co je ta tvoje a Joeyho nemoc. Oba jste si navzájem pobláznili hlavu a jste do sebe zamilovaní. Hlavně mi nezačni říkat takové ty věci, jako že ho nemiluješ, nebo že už tě nechce. Vidím co vidím a tebe ani vidět nemusím na to, abych to věděl. Zítra máme koncert a pokud si nechceš vzít na svědomí Joeyho zpackané hudební výkony a zoufalou psychickou stránku, tak prosím tě za celou svou rodinu - přijeď. Já vím, že můžeš něco namítat, ale nechytej mě prosím za slovo a zamysli se nad tím. To se takhle budete trápit dál? Asi ano, protože vím, že to, co mezi vámi dvěma je, nepřejde za nějaký ten týden a ty to víš taky. " Na tohle si Laura musela dát malinkou pauzu, ale na odpověď tohoto chytlavého výkladu jí stačila pouze jedna otázka : ,,V kolik mi to zítra letí?"
Máma ji bez dlouhého přemlouvání a rad nakonec vše svolila. Lauře se teď opravdu zdálo, že se mezi nimi vše vyjasnilo a jejich vztah se začal konečně od základu měnit.
Taky zavolala Olze, aby jí konečně všechno povyprávěla, což během cesty, s Carrie samozřejmě na klíně, hravě stihla. Nezapomněla vzkázat velký pozdrav Martinovi, za kterým se plánovala už velmi brzy zastavit v nemocnici.
Laura se při cestě letadlem cítila o něco lépe. Tam někde ve předu viděla slibnou šanci Joeymu říct, nebo alespoň napravit to, co říct měla a i zároveň to, co chtěla.
Kdyby to mezi nimi takhle skončilo, mohli by mít oba špatné svědomí, ale tahle cesta dává všemu nový náhled na věc. I kdyby to mělo skončit, tak ať to skončí alespoň upřímně a osobně. Však cokoli se slovem konec, Lauru netěšilo už z toho důvodu, že ho milovala pořád stejně. Ale taky mu neplánovala hned po příjezdu skočit do náruče s uplakanou tváří.
,, Ahoj, tak jsem dorazila. Kde přesně vás teď najdu, Paddy?" Volá Laura hned na letišti.
,, Ahoj, skvělý. No to bude možná trochu problém, protože mi už jsme museli z hotelu odjet. Máme koncert v jedné z místních hal…" Začal jí Paddy vysvětlovat podrobnosti.
,, Zvládneš to." Uklidnil ji nakonec svým milým hlasem. ,, Až budeš před halou, bude tam už asi pěkný nával, tak se tam jen tak nedostaneš. Stačí mě však prozvonit zpátky na mobil a já už to zařídím, ok?"
,, Snad." Ujistí ho Laura nejistě.
,, Tak fajn." Špitne si Laura pro sebe, schová mobil do kasy u volné bundy a s nevelkou taškou, ve které má ještě také zvědavě vykukující Carrie nastoupí do právě přijíždějícího autobusu.
Co v nejmenším časovém rozmezí se konečně dopraví na dané místo.
Už z autobusu vidí, jak je hala velká a jak se před ní nervózně tlačí dav, křičících fanynek, které by snad vyrazili i dveře při domněnce, že přímo za nimi stojí Paddy, nebo nějaký jejich jiný favorit.
Laura už si sahá do kapsy pro mobil, když v tom se zarazí - Mobil nikde.
Podívá se ještě do dalších kapes, ale mobil není k nalezení.
Tak k tomu všemu mi ještě ukradnou mobil - fakt skvělý! A aby toho nebyl málo, tak zrovna teď!
Laura je pro tu chvíli bezradná, než si dodá odvahy a zkusí se prodrat alespoň k jednomu z mužů, co hlídají hlavní dveře s dostatečným odstupem od všech fanynek.
Už je ochotná využít všech svých sil k přesvědčování ochranky, jen aby se dostala dovnitř za Joeym, když v tom uvidí přeci jen někoho známého. Chvíli přemítá kdo to jen je, ale díky davu dívek utlačující jí skoro až bolestně, rychle se rozpomene - Ten co jim tenkrát hlídal pokoj, než ho Joey přesvědčil, že Laura pro něho není nebezpečnou osobou.
Laura na něho začala prudce mávat, ale on jako by ji vůbec neviděl, nebo ji snad doopravdy neviděl.
Teď už Lauře zbývala jen poslední vyhovující možnost - V rychlosti prolézt kovové zábrany pro fanoušky, doběhnout k němu a jen doufat, že má dobrou paměť a dobrou náladu.
Ve vhodný okamžik tak udělala. Jakmile prolezla a rozběhla se daným směrem, křik fanynek se snad ještě zdvojnásobil. Ani ostatní z ochranky nezůstali pozadu a s nelítostným stiskem Lauřiny paže, se jí okamžitě snažili vyprovodit.
Snad jen díky opravdové náhodě, nebo alespoň troše štěstí ji ten, kdo měl, uviděl a poznal, což byl v tomto davu a zmatku velmi zasloužilý výkon.
Vykročil k ní a rychle promluvil se svými kolegy, potom ji chytil za ruku a odešel s ní ve spěchu dovnitř do haly.
Když byli uvnitř, Laura už chtěla začít děkovat se vším všudy, ale ani to nestihla.
,, Druhé patro." Řekl pouze s rukou, ukazující směr výtahu. Laura si ale povšimla, že se na jeho profesionální tváři rýsuje nepatrný úsměv.
K výtahu se skoro rozběhla. Když zmáčkla knoflík s číslicí 2, vytáhla již kočičku z tašky, kde jí předešlé napjaté chvíle vůbec nezáviděla. Vzala si ji pevně, ale přitom opatrně do rukou, které Carrie vytvořili pohodlné místečko.
Po vystoupení z výtahu se jí už pořádně ulevilo - Kathy, Maite, Angelo. Známé tváře ji s úsměvem uvítali.
Jakmile Lauru spatřili, začali se usmívat a hned na ni mávali. Po pár slovech byla propuštěna dál, kde se setkala se zbytkem, kromě Joeyho, ten tu mezi nimi nebyl.
Začala mít nepříjemný pocit v břiše a srdce jí tlouklo snad nadmíru nepravidelně. Bála se a přitom nedočkavostí skoro nedýchala. Už ani nevnímala, co jí ostatní kolem právě říkají. Chtěla už jen vidět muže, co jí právem ukradnul srdce. Vidět ho a konečně ho políbit.
Joey seděl v šatně s hlavou schovanou v dlaních.
Na sobě měl černé kalhoty s hnědou halenkou, na židli měl ještě přehozené delší bílé sako. Svoji věrnou přítelkyni kytaru měl položenou vedle sebe.
Zrovna si v duchu přemítal romanticky krásnou chvíli s Laurou, když mu něco narazilo do nohy.
Ani se neleknul, jako se spíš podivil, co to bylo.
Pomalu si oddělal dlaně z tváří a čekalo ho velmi šokující překvapení - Na botách se mu začala válet malá zrzavá kočka. V tu chvíli zapomněl i dýchat, nakolik byl překvapný. Vzal ji do svých rukou, aby se ujistil, že se nestal jen obětí svých přeludů a snů.
S jasnou myšlenkou se trochu zmateně rozhlédl po rozměrově velké, ne příliš vybavené místnosti a v tom ji uviděl.
Nepotřeboval ani vteřinu na to, aby poznal Lauřiny volné hnědé kalhoty, zelené tričko a její modročernou bundu, kterou teď měla uvázanou kolem pasu. Nevěřícně se na ni podíval - je to opravdu ona. Jeho Laura s opět volně rozpuštěnými hnědými vlasy a s tím jejím krásným skrytým úsměvem, který když mu věnovala, stával se nejšťastnějším mužem planety.
To vše trvalo jen pár vteřin.
,, Lauro." Řekl Joey rychle, snad z obavy, aby mu Laura někam nezmizela.
,, Joey, dovol mi prosím, ať ti můžu všechno vysvětlit."
,, Vysvětlit? Ty mi přece nemáš co vysvětlovat." Zavrtěl Joey hlavou.
,, Ten telefonát …"
,, A kvůli tomu jsi tady?" Odbočil Joey.
,, Taky, ale musela jsem tě vidět a… Já nevím. Ne, počkej - vím. Miluji tě." Sklopila Laura oči a ve chvilkovém zaváhání chtěla snad i odejít, ale Joey ji včas zachytil za ruku.
,, Vždyť já tebe taky. Nepopsatelně moc." Přitáhl si ji po dlouhé době zase k sobě, ale neměl odvahu ji najednou políbit, nebo něco takového.
,, Chyběla jsi mi."
,, Ty mě taky." Podívala se mu už zase do očí.
,, Tolik jsem si toho vytrpěla." Zaleskly se jí náhle v očích slzy.
,, Nikdy si neodpustím, že jsem tě takhle opustil a odjel sem."
,, Chci už být pořád s tebou Joey, vím, že to bude těžké, ale bez tebe už to nejsem ani já."
,, Tak moc tě miluju." Přitáhl si ji Joey k sobě ještě blíž.
,, Tak už mě konečně polib." Vydechla Laura a jedna slza se jí přece jen skutálela po tváři dolů.
- Ten nejkrásnější okamžik, jaký si teď mohli přát. Joey ji něžně objal a Laura se k němu toužebně přitiskla. To vše při nedočkavém polibku, po kterém hned nadešel jeden omluvný a jeden vášnivý, jeden láskyplný a jeden nerozlučný. Bylo jich tolik, že než se jejich rty od sebe opět odpojily, trvalo to několik dobrých minut, kterých by se teď ani nedopočítali.
,, Asi bys měl jít zpívat." Řekla mu Laura mezi jeho neustávajícími polibky.
,, To počká." Vychutnával si Joey dál každičkou chvíli.
,, Vždyť já ti neuteču." Zasmála se Laura.
,, Tak dobře, ale pod jednou podmínkou, na kterou musíš říct ano."
,, A jakou?"
,, Zůstaň už napořád se mnou." Zadíval se jí do očí, kterým už dávno propadl.
Na to ho Laura krátce, ale nepopsatelně políbila.
,, To bylo ano?" Usmál se Joey.
,, Ano." Zasmála se Laura a dostala od Joeyho velkou pusu.
,, Nikdy nebudu Bohu za nic vděčnější, než že jsi mi tenkrát v tom klubu pomohl ty."
,, A já zase, že jsi naštěstí vůbec neuměla pít, čímž si mi dovolila tě poznat." Zasmál se Joey společně s ní.
Spolu pak v objetí vyšli ze dveří ještě před chvílí tak pochmurné místnosti, teď už však naplněné láskou a city.
Svoboda se stala společnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | E-mail | Web | 12. ledna 2009 v 17:50 | Reagovat

ááááááá to je nádhera, ještě že to dobře dopadlo.. jéžiš uplně mě to dojalo.... prostě skvělý jako vždy ;-):-*

abych nezapomněla, na mém blogu je soutěž o nej blog, tak se nezapomeňte přihlásit ;-) papa kláruš

2 nadine nadine | E-mail | 12. ledna 2009 v 18:19 | Reagovat

ahujky klarko !!!tak uz jsem se tam prihlasila =D.dneska jsem ti poslala dopis tak by ti mel nekdy behem pristi dni dojit a opet jsem te troufla s poctem stránek =D dej vedet az dojde ju????

3 Klára Klára | E-mail | Web | 12. ledna 2009 v 19:19 | Reagovat

ahooj nadinko, no koukám koukám že už jsi přihlášená, hezky jsi to tam napsala =D nóó na dopísek už se těším, dám vědět až dojde pa :-)

4 nadine nadine | E-mail | 13. ledna 2009 v 10:09 | Reagovat

nu to jsem se musela hnedka prihlasit kdyz jsem to videla =Dbudu pravidelne dochazet a kontrolovazt konkurenci =D

5 Libuška Libuška | 13. ledna 2009 v 10:51 | Reagovat

děkuju klári .))

6 Klára Klára | E-mail | Web | 13. ledna 2009 v 18:21 | Reagovat

to Libuška: No já děkuju za tak super příběhy :-* :))

to Nadine: Dopis došel :D Jo to si hlídej tu soutěž, od čtvrtka začíná hlasování tak si pak sháněj hlasy :))

7 Libuška Libuška | 15. ledna 2009 v 9:53 | Reagovat

Já děkuju :D že to vubec nekdo čte

8 Maite Maite | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 18:56 | Reagovat

Moc krásný příběh. Bude pokračování a nebo to byl už konec?

9 nadine nadine | E-mail | 16. ledna 2009 v 9:31 | Reagovat

to maite:to uz byl konecny dil ale jak znam libi tak ma urcite jeste neco v zaloze =D

10 erwilen erwilen | 16. ledna 2009 v 18:43 | Reagovat

nechci se vam plest do rozhovoru=),ale to taky doufam.nemuze to byt posledni.cekam na to uz...hooodneee dlouho=))

11 Libuška Libuška | 17. ledna 2009 v 22:29 | Reagovat

Nadinko posílám příběh o Maite na meila a pak už jen Kathy a máme všechny Kellys :)

12 erwilen erwilen | 18. ledna 2009 v 13:23 | Reagovat

jee...=))

13 Libuška Libuška | 18. ledna 2009 v 14:21 | Reagovat

:) tak snad se bude líbit :) Mějte se krásně jedu na intr!! :)

14 nadine nadine | E-mail | 18. ledna 2009 v 19:14 | Reagovat

to libi:to si pis ze se bude libit zatim  jsem cetla zacatek a moc pekny hele =Dsem to hodim ten prvni dil co nejdrive budu moct takze treba zejtra odpoledne =D

15 Ivetka Ivetka | 26. června 2010 v 13:09 | Reagovat

http://kellykelly.blog.cz/rubrika/povidka-od-ivetky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama