17. listopadu 2008 v 14:23 | Nadine
|
Zdálo se to jako dobrá akce.Vše už bylo předem zařízené....zarezervovaný hotel a i objednané lístky jen se nedaly doručit poštou,tak to mě trochu štvalo,ale říkala jsem si ,že si to vyzvednu někde tam a vše bude OK.Na mapě jsme si našly místo kde se koncert konal ,,die Wabe".Na internetové mapě rovnou na Jimmiho webovkach to ukazovalo doprostřed ulice.....a v překladu to znamenalo,,plástev" takže celkem komické.
Nu náš výlet začal už v noci v sobotu,přesně ve tři ráno ,kdy jsem si dala budík.Zpočátku se mi stávat nechtělo ,ale poté co se mi vybavilo co všechno za ten den prožijeme, jsem z postele vylezla.Chvilku jsem jen tak po bytě chodila jako zmatená,ale po ranní kávičce jsem už byla při smyslech a vzhůru.Na cestu do Prahy jsme se vydaly kolem páté ,páč na dálnici byla mlha.Během tý hodiny co jsme tam jeli jsem si schrupla a vzbudila se až na Zličíně.Rozloučily jsme se s taťkou,co nás tam vezl a společně s mamkou se vydaly na metro.Tahkle ráno tam byla pořádná zima,doporučuji se na ranní cestování pořádně oblíct =D.Náš výlet teď už konečně pořádně začal a teď už bylo vše jen na nás.Na autobusáku už na nás čekal náš autobusík, co nás měl do Berlína dovézt.Byl hezký a velký,ale když jsme vešly dovnitř měly jsme co dělat ,abychom našly místo.Pak už jsme se usadily,vyndaly veškeré mňamky na cestu a po 10 minutách vyjely.Když jsme jely po Praze ještě to šlo,ale pak když jsme se daly na dálnici nebylo na co koukat ,tak jsem nasadila mp3 a zavřela oči.

Když člověk spí všechno utíká rychleji a to nemyslím nejen hodiny ve škole =D ,ale i cesta.Když jsem se vzbudila jely jsme právě tunely, co jsou na začátku Berlína,věděla jsem už z dřívějška ,že za chvíly jsme tam.Pak už známé autobusové nádraží.Měla jsem pěkný pocit ,že jsem zase na svém oblíbeném místě,jenže na autobusáku bylo spoustu německých policejních aut ,což byla první věc co mě udivila a taky pak ,že nás nechtěli pustit z toho autobusu a jednoho podruhem nás brali ven.Byla řada na mě a tak jsem vzala tašku a vystoupila.Venku mě jí okamžitě vzali a vlezli do ní a prohrabovali se mi ve věcech a to samé mé mámě a všem ostatním.Po mě šla ještě jedna stařenka.....bylo to překvapení dne ,páč když jí prohlíželi kufr, tak jsem nestačila mrkat co všechno tam měla propašované.Policajti tahali jednu láhev alkoholu za druhou a ještě k tomu asi šest kartonů cigaret.Nu babička se nezdála.Po hodině a půl nás konečně pustili ,babču naložili i s těma věcma do auta a odjeli.

Naštěstí zarezervovanej hotel byl jen přes most.Na recepci jsem oznámila,že už tam mám předem udělanou rezervaci a po vyplnění dokumentů nás odvedli na pokoj.Tam jsme si vybalily z velkých tašek a vzali kabelečky s nejdůležitějšími věcmi jako je foťák a kapesníčky a taky klíče od pokoje a vydaly se do ulic.Byly jsme pořádně vyhladovělé a tak jsme nejdříve zašly na něco dobroučkého a kávičku a pak už směr Alexander Platz.Když jsme jely metrem vybavil se mi ten videoklip, jak tam stojí Kellys v těch vánočních oblečcích a zpívají u velkého stromečku One More Freaking Dollar ,uprostřed právě tohohle náměstí.

Zastávka se přímo jmenovala podle toho a tak když jsme vystoupaly pa schodech spatřily jsme něco neuvěřitelného .Byl to platz velkej jako...no nechci být sprostá ,ale připadala jsem si najednou jako mraveneček mezi stovkama dalších.Velkej stromeček sjem bohužel nikde neviděla,ale stačil mi pocit ,že tam někdy před deseti lety stáli v plné sestavě.Byly pouze tři odpoledne a do koncertu daleko tak byl čas doplnit kofeinek a cukřík v krvi a tak jsem zapřemýšlela do jaké kavárničky půjdeme páč na každé straně jich bylo aspoň pět.Rozhlédnula jsem se a uviděla jednu s terasou....byla pěkná zima ,divila jsem se ,že ty lidi dokážou v takové kose sedět venku,ale pak jsem viděla ,že jeden jak druhej jsou obalení v červených dekách.Šly jsme teda tam .Já jsem zatim objednala a mamka nám vybrala deky (obyčejné fleecové deky s vánočním motivem) a šly jsme ven a taky se do těch dek zachumlaly.No povím vám,že tady jsem ještě žádnou tuhle kavárnu s dekama neviděla.Rozložily jsme mapu a študovaly, kde asi tak můžeme být.Přišly jsme na to ,že ulice konání toho koncertu musí být za velkým obchoďákem a tak jsme dopapkaly a šly.

Jenže všude spousta lidí a aut a nikde ani jedinej plakát a nebo upoutávka že by tam měl Jimmy být.Prošly jsme to dvakrát sem a tam,a že to byl pěknej kus cesty.Bloudily jsme takhle asi tři hodiny a zeptaly se tolika lidí, kde to místo konání asi tak může být, ale nikdo nám neodpovděl, páč něco jako,,die Wabe" prostě jako rodilí Berlíňané neznali.Ztrácela jsem naději ,že bych se na ten koncert ještě dostala,páč se mělo za hodinu otevírat a za dvě hodiny to mělo začít.Chtěla jsem hledat ještě dál a dál ,ale stále jsem viděla jen to samé ....spoustu budov,lidí,parky,kostely a to co jsem potřebovala já prostě nikde nebylo.

Byla strašná zima a bolely mě nohy a to samé i mamku ,ale pořád jsem se nevzdávala,vždyť jsem se na to měsíce těšila a teďka to mám vzdát??Chtěla jsem to zkusit projít ještě jednou,ale mamka mě chytla za ruku s tím ,že je to zbytečný a že bychom to stejně nenašly.Říkala jsem jí,že to vzdát nechci,ale pak jsem pochopila ,že už to vážně nemá cenu a rozbrečela se jako malá holka ,který sebrali hračku.Byla jsem z toho tak zklamaná.Tolika práce mi dalo ,abych si na to vše vydělala a dostala se sem a pak mi to zkazí to místo ,kde má koncert být.Otočily jsme se a jely teda zpátky na hotel.Byly jsme unavené a trávené zároveň.Zklamalo mi to a hodně.
Druhý den jsme se na Alexander Platz vrátily a prošly si všechny obchůdky a kavárničky co tam byly.Ikdyž se Jimmyho koncert nevyvedl,stejně jsem nakonec byla ráda,že jsem tam s mámou jela ,protože i přesto jsme si to pořádně užily.A pro všechny co se obávají jet na koncert do ciziny ,tak se nebojte páč takový dobrodružství stojí za to.
tak k tomuhle příběhu nemám slov..mě by nejslíš jeblo..