6. DÍL
,, Lauro, co se stalo?" Otevřou se rychle dveře na druhé straně koupelny, o kterých Laura vůbec nevěděla, že tam jsou, a v nich stojí Jimmy.
Jen v trenýrkách a vytahaném tričku se k ní během pár kroků dostane a chytne ji kolem ramen. Z jeho oblečení Laura usoudí, že už asi chudák spal, když ho svým výkřikem probudila.
,, Já … Někdo byl tam." Ukázala za sebe, ještě poněkud vyděšeně.
,, Kde?"
,, V tom okně." Ukáže Laura znovu.
,, Víš to určitě?" Podívá se na ni, ale je vidět, že jí důvěřuje.
,, Ano, při pohledu do zrcadla jsem viděla, jak se sem někdo dívá přes okno. Jimmy promiň, zbytečně jsem …"
,, Ne to nic, je jasné, že jsi se lekla. Tohle se občas stane. Už to tu párkrát bylo, že dychtivý novinář nám vlezl k oknu, aby si pořídil novinky přímo z domu. Je to tím, že jsme odmítli na tu chvíli ochranku, to se musí napravit." Vysvětlí ji to klidně.
Laura se, už trochu vzpamatovaná ze svého leknutí, zohne pro své oblečení, které si k sobě přitáhne, aby tam jen tak nestála.
,, Promiň." Otočí se vstřícně Jimmy.
,, Ne Jimmy, díky, že jsi přišel a ještě jednou se omlouvám, že jsem tě vzbudila, já … je mi to teď tedy trapné." Usmála se.
,, Kdybys cokoli potřebovala, nebo se něco stalo, jsem hned vedle, ok?"
,, To je v pořádku, díky."
,, Co se děje?" Vstoupí Joey do místnosti z opačných dveří a trošku se zarazí při pohledu, který vidí.
,, Lauru vyděsil nějaký novinář, co byl za oknem. Už je to v pořádku." Kývne na něho Jimmy.
- Malá a pro Lauro poněkud trapná chvilka ticha.
,, Tak já si půjdu zase lehnout." Mávne na ně Jimmy s úsměvem.
,, Díky Jimmy." Otočí se na něj ještě Laura a Joey se vrátí do pokoje, otevřenými dveřmi.
Laura si konečně přetáhne tričko přes hlavu a natáhne si volné pyžamové kraťasy.
Ona situace na ni zapůsobila stejně, jako úleva pod studenou sprchou, takže se raději vrací k Joeymu do pokoje. Ten sedí v křesle. V očích výraz, který značí ospalost.
,, V pořádku?" Zvítězí jeho starost o Lauru nad myšlenkou hrdé uraženosti.
,, Ano." Sedne si Laura opatrně na postel.
Joey se zvedne a přisedne si k ní na okraj postele. Vezme její ruku do své a pohladí ji po tváři.
,, Miluji tě Lauro."
Laura rozpačitě sklopí oči. Opět z té nejistoty, po které netouží.
,, Joey já …"
,, Nemusíš nic říkat, já to stejně vím."
Na to se mu Laura tázavě podívá do očí, ve kterých najde odpověď ani ne za chvíli.
Ráno se Lauře zvučně rozezvoní mobil.
- Otevře oči.
V pokoji je sama, dokonce ani Carrie - jméno koťátka, které mu společně s Joeym v noci dali, když si skoro až do rána povídali o všem možném, tu nikde nevidí.
,, Haló?" Přijme hovor.
,, Lauro, proč se ani neozveš?"
,, Olgo? Promiň, nějak jsem zapomněla na realitu."
,, Proč nejsi ve škole? Co je s tebou?"
,, Mám nějakou chřipku, nebo co. To by bylo na dlouho."
,, Nemysli si, že si vyhneš tomu, abys mi to vysvětlila. A kde vlastně jsi? Tvoje máma byla u nás, sháněla tě, byla i ve škole."
,, To snad ne. Já jsem u Joeyho, Olgo."
,, Cože? Lauro, ale …"
,, Já ho miluju, Olgo. A on mě taky. Chceme být spolu, stará se teď o mě."
,, Ale Lauro, on není jako ostatní, jednou tě opustí a ty to nezvládneš, na to tě moc dobře znám. Lauro prosím tě zamysli se nad …"
- Ukončení hovoru.
Tohle Laura prostě slyšet nechtěla a ani nemohla a až příliš rychle na tento telefonát zapomněla.
Oblékla se a vyšla se z pokoje podívat, kde je kdo. Zdálo se, že dům je prázdný, až po chvíli Lauře došlo, že budou nejspíš ve studiu.
Sešla dolů po schodech a tichým otevřením dveří nahlédla do oné místnosti, ze které se ozývaly hlasité zvuky kytar, kterých měla Laura pocit, že se nikdy nenabaží.
,, Lauro." Usmál se Joey a hned vstal a šel k ní. Vzal ji za ruku a vtáhnul do místnosti, se všemi se v krátkosti pozdravila a Joey ji usadil na krajní židli.
,, Zkoušeli jsme, ale teď už budeme opravdu nahrávat. Budu ráda když tu budeš." Řekl Joey spěšně, aby nezdržoval a dal jí pusu na tvář.
Celou dobu se na ni krásně usmíval, což ji doslova rozzářilo. I jeho sourozenci ho skoro nepoznávali. Byl najednou samý úsměv a radost. Bylo vidět, že se stal doopravdy šťastným.
Nahrávání proběhlo skvěle a pro Lauru to byl velmi pěkný zážitek, který mohla získat.
Když Joeyho po nahrávání přesvědčila, že je jí lépe, vzal ji na chvíli na vzduch.
Před domem ji zarazila dvojice mužů a za rohem ještě jedna. Joey jí vysvětlil, že to je jejich stálá ochranka, kterou si teď opět zavolali, aby se nestalo něco podobného, jako včera.
Udělali si krásnou procházku, která Lauře přišla k jejímu stavu dostatečná.
Vrátili se spolu zpátky do pokoje, oba rozzáření a s úsměvem si stále něco šeptající.
U dveří už Joey neodolal a Lauru vášnivě políbil.
Ta se od něho zaskočeně odtrhla, když po otevření dveří spatřila jednoho muže z ochranky, jak stojí napřímeně u okna.
Po pár slovech mu Joey řekl, že nemusí být přímo v pokoji. Ten se ještě po ujištění, že kdyby se cokoliv dělo, tak že Joey zavolá, odebral na chodbu.
Joey zavřel dveře a to už se Laura musela smát, tahle situace jí prostě přišla poněkud komická.
Chytli se spolu za ruce a Joey její smích utišil dalším dlouhým polibkem. Po chvíli Laura otevřela oči a zaregistrovala, že spolu leží na posteli, kde ji Joey něžně líbá. Tohoto přesunutí si ani nevšimnula, načež se musela znovu usmát.
,, Joey." Začala se tiše smát. ,, Jsem nemocná, no tak … Vždyť to ode mě chytíš."
,, Omluva se nepřijímá." Uculil se Joey.
,, Bude ti špatně a nebudeš moci zpívat a vystupovat." Pokračovala se smíchem.
,, Něco vydržím." Nedal se Joey.
,, Ale já to myslím vážně."
,, To všechno mi za to stojí, protože neznám příjemnější a krásnější pocit než být tady, s tebou." Podíval se jí do očí, na což Laura už definitivně pookřála a s úsměvem ho políbila na souhlas, jeho lásky.
,, Nemůže sem někdo přijít?" Připomněla mu touto otázkou Laura fakta a Joey raději zamknul.
Ty kroky zpátky k ní vnímala Laura jako ty nejhezčí. Najednou se už vůbec ničeho nebála a Joeymu naprosto důvěřovala. Odsunula všechny své staré teorie, co jí tak dlouhou dobu ovlivňovali a dala průchod svému srdci.
Kolem večera se u dveří pokoje rozeznělo tiché klepání, které Joeyho probudilo. Opatrně zvedl svou ruku, kterou objímal spící Lauru a přešel ke dveřím.
Byla to Maite hlásící večeři, ale Joey jí vysvětlil, že teď se to nehodí a že přijdou když tak později.
Vrátil se a lehnul si zpět vedle klidně spící Laury.
Přemýšlel nad večerem s ní stráveným a nad jejich láskou. Nedovedl ani popsat, jak moc Lauru miluje a nedovedl si už vůbec představit to, že by někdy tuhle osůbku opustil. Její obraz mu už od této chvíle nešel z hlavy.
Laura se vzbudila asi dvě hodiny po té a to už zase spal Joey.
Probudila ho jedním ze svých sladkých polibků a Joey si ji k sobě na oplátku, ještě se zavřenýma očima, jemně přitáhl.
,, Ahoj." Zašeptal jí do ucha a pomalu otevřel své krásně modré oči, do kterých hned zase Laura spadla.
,, Ty jsi nějak živá." Usmál se po její další a další puse.
,, Asi jsi mě vyléčil." Zamyslela se s úsměvem.
,, Tak to bys měla být nemocná častěji." Mrkl na ni Joey.
,, Ještě ale necítím, že bych byla úplně zdravá." Zesmutněla Laura naoko.
,, Tak se na to podíváme." Vpil se do ní dlouhým polibkem.
,, Joey já jsem tak moc šťastná, že jsem tě poznala a že jsem tu teď s tebou."
,, To já taky Lauro. Ty jsi to, co jsem celou tu dobu hledal a potřeboval."
O DVA TÝDNY POZDĚJI:
Laura právě přicházela ze školy, když se už přátelsky pozdravila s partou mužů z ochranky, stojící před domem.
,, Ahoj Lauro, jak bylo ve škole?" Optala se jí Maite, kterou potkala na schodech.
,, Docela to šlo." Usmála se na ni a pokračovala nahoru.
,, Nevíš kde je Joey, Johne?" Vykoukla, už odlehčená od tašky, ze dveří pokoje.
,, Ve zkušebně." Zavolal na ni.
,, Ahoj." Vstoupila tiše do zkušebny, ale Joeyho naštěstí nevyrušila.
,, Ahoj lásko, jak jsi se měla?" Odložil Joey kytaru a přitáhl si ji k sobě na klín.
,, Fajn a ty?"
,, Bez tebe? Že se ptáš." Dal jí něžnou pusu a Laura ucítila jeho trošku škrábající neoholené vousy, což jí vůbec nevadilo, ba naopak.
,, Lauro, budeme si muset promluvit, třeba večer, ok?"
,, Joey …" Trhla sebou Laura a Joey ji místo odpovědi pouze pohladil po tváři, s utěšujícím úsměvem, kterého se Laura bála už teď.
,, Tak mi to řekni." Řekla po chvilce ticha.
,, Lauro, nebudu to zbytečně protahovat … Ty ani nevíš jak moc mě to bolí, ale mi musíme."
Lauře se z toho téměř zatočila hlava. Polilo ji nesmírné horko a srdce se jí rozbušilo, až si myslela, že to nevydrží. Chtěla ho obejmout a přitisknout se k němu tak moc silně, že už by se ho snad ani nikdy nepustila, ale nešlo to.
Odvrátila od něho svou tvář. Nechtěla aby ji viděl, aby cítil a poznal její úzkost a nesmírnou bolest tím doprovázenou.
,, Lauro, miluji tě." Řekl, ale tohle teď přece nechtěla a nemohla slyšet.
,, Dobře. Však … Už na začátku jsme si řekli celou pravdu a byl to jen … nezávazný krátkodobý vztah, který nás přece nebude poutat." Utvrdila sebe i ho a ve spěchu se zvedla.
,, Jak tohle můžeš říct." Chytil ji za ruku, za kterou si ji k sobě prudce přitáhl.
,, Ty víš, že tohle nebyla a ani není pravda!" Přitiskl se k ní, ale Lauřin pohled byl někde dole na podlaze.
,, Víš, že tě miluju a tak to bude stále, prosím tě …"
,, Přestaň!" Vykřikla téměř Laura a po té se mu nešťastně zhroutila do náruče.
Joey ji pevně objal a hladíc ji po vlasech utěšoval její pláč, byť samotný měl zaslzené oči.
,, Miluju tě." Zašeptala mezi vzlyky Laura.
,, Lauro … Nechci tě opustit, je to tak těžké."
Joey si k sobě nadzvedl její uplakanou tvář a jemně jí setřel stékající slzy. Poté jí pomalu a velmi intenzivně políbil. Nechala se unášet tímto pocitem, ač stále trochu plakala. Polibky jakoby splynuly do jednoho nekončícího polibku, ve kterém už nyní bylo vše. Do polibku, který neměl šanci cokoli utajit. Snad do nejemocionálnějšího polibku do této chvíle.
Joey cítil její horké slzy, jak stékají jí pomalu po tváří směrem k jejím rtům spojeným k těm jeho. Miloval ji natolik, že bylo snad nemožné vyslovit nakolik ji miluje.
Laura též cítila, že jejich láska se přece nemůže z ničeho nic jen tak vytratit. Tak proč měla najednou onen pocit, že vše ztrácí.

Kdy už napíšeš proč tě ten Jimmyho koncert sklamal ??:-(
docela by mě to zajímalo :-(