30. října 2008 v 13:46 | Libi
|
5. DÍL
Joey přijíždí autem a hned, jak Lauru v dešti spatří, prudce zastaví a vyleze ven, do deště.
,, Lauro! Proboha … Pojď." Vezme ji celou mokrou do náručí i s taškou.
Položí ji na zadní sedadlo a děsí ho pohled, jak se Laura celá klepe zimou. Tašku položí pod sedadlo a rychle se sám schová do auta. Posadí se a zabouchne za sebou dveře. Otočí se a znovu si Lauru prohlédne.
,, Já … jse …jsem ode …odešla …" Snaží se Laura přes kašel a drkotání zubů něco vysvětlovat.
,, To je dobrý, povíš mi to pak." Pohladí ji Joey s uklidňujícím úsměvem a rozjede se domů.
Déšť neustává, ale konečně jsou na místě. Zajede s autem do garáže a s Laurou rychle proběhne deštěm do domu.
,, To je ona?" Přijde mu John rychle naproti. Joey pouze kývne.
Z toho Laura usoudí, že už je tak trochu obeznámil, že nějaká Laura vůbec existuje a že teď asi vyvádí pěkné věci. Raději zavřela oči nad tím, co si o ní teď asi jeho rodina myslí.
,, Tak ji vezmi nahoru." Připomene mu John a ulehčí mu od její promoklé tašky.
,, Dej mi to. Já jí to rozvěsím v koupelně, ať to uschne." Bere si Kathy její tašku.
,, Mám jí něco nachystat na jídlo?" Zeptá se Maite mezi dveřmi.
,, Později Maite." Otočí se na ni vše sledující Paddy.
,, Angelo jdi prosím tě z cesty." Odstrčí ho jdoucí Patricia s úsměvem.
,, Můžu nějak pomoct?" Zeptá se Jimmy.
,, Podej mi nějaké ručníky." Řekne mu Barby a Jimmy tak udělá.
Joey Lauru zanese do pokoje, který by pro ni už neměl být cizí a Patricia jí tam s Barby po vyhnání Joeyho přinesou nějaké ručníky a své suché oblečení.
Laura jim jen tiše poděkuje a oblečená už do suchého trička, na který jí ještě pochopitelně dají svetr, aby získala svoji původní teplotu a do volných kalhot je doprovázená k posteli, kde ji Patricia s Barby přátelsky zakryjí a ještě jí dají deku. Lauře je stále hrozná zima a klepe se i pod peřinou. Celá zmrzlá si nechal od Barby vytřít vlasy ručníkem.
Po čtvrt hodině už Patricia s Barby vyhází z pokoje, kde celý netrpělivý čeká Joey.
,, Je v pořádku?" Zeptá se hned.
,, Snad bude, ale je teda promrzlá až na kost, divila bych se, kdyby si z toho neodnesla nějakou chřipku, a to v lepším případě." Odpoví mu Patricia.
,, Chceš spát u mě Joey?" Zeptá se Barby.
,, Ne … Já tam raději budu s ní, kdyby něco potřebovala, když tak na mě už nečekejte."
,, No mi už taky jdeme spát, takže zkoušení už pro dnešek ukončeno." Usměje se Patricia a společně s Barby odchází.
Joey potichu otevře dveře do pokoje a po vstupu do pokoje je zase zavře.
,, Joey?" Zašeptá Laura potichu.
,, Jsem tady." Přistoupí k ní a sedne si na zem, vedle postele, aby byl s ní.
,, Promiň."
,, Proč se omlouváš?" Podívá se na ni nechápavě Joey.
,, Tohle jsem nechtěla, takhle tě otravovat, jenže já už nevěděla kam mám jít." Povzdychne si Laura nešťastně a pociťuje, že se jí do očí znovu derou slzy.
,, Co se stalo?"
,, Moje máma …" Začne Laura pomalu vše Joeymu vyprávět. ,, … Tak jsem odešla z domu. Už to prostě dál nešlo, kdyby jsi to všechno …" Uvíznou Lauře slova v krku.
,, Už je dobře." Pohladí ji znovu po vlasech.
,, Lauro, měla jsi mi zavolat hned, ne tam takhle mrznout a promoknout …"
,, A co tvoji sourozenci … pěkně jsem se u vás uvedla. Nechci ani pomyslet, co si teď o mě myslí."
,, Všechno jsem jim vysvětlil a nemysli si, že si o tobě myslí teď něco špatného. Počkej až je poznáš, uvidíš, že to všechno se ti jen zdálo." Usměje se a Lauře se jakoby s těmito slovy uleví.
,, Ale ráno hned půjdu, neboj se."
,, Tak to ani náhodou. Nikam tě nepustím." Zatváří se Joey nesmlouvavě a Laura se na něho usměje.
,, Takže se nám opět opakuje ta scéna jak mě sem přineseš v náručí, uložíš do své postele a já až do rána spím jaká šípková Růženka."
,, Tobě už je asi líp, co? Že vymýšlíš takovéhle strategie." Zasměje se Joey.
,, Jsem ráda, že jsem tu s tebou." Zadívá se Laura znovu do jeho očí.
Nakloní se k sobě, protože se oba tak moc chtějí políbit, ale k tomu bohužel nedojde. Laura na poslední chvíli skloní hlavu, za kterou se s naříkáním chytne.
,, Je mi hrozně špatně." Položí hlavu zpátky na polštář.
,, Celá hoříš." Chytne jí Joey na čelo. ,, Počkej." Vstane a jde do koupelny.
Donese jí studený obklad na čelo a sklenici vody s práškem. ,, Na vezmi si ho, bude ti po něm lépe."
,, Jen ti přidělávám starosti." Povzdychne si Laura.
,, Nepřiděláváš … Já tě přece miluju." Sedne si k ní na postel a chytí ji za ruku.
,, Já tě taky miluju … moc, víš …" Oddychuje Laura pravidelně, zatímco jí Joey otáčí obklad.
Laura za chvíli usne a Joey si sedne do křesla, ve kterém seděl i v ten samý večer, když ji sem přinesl poprvé. Nad touto myšlenko se usmál.
Uslyšel tiché zaklepání a v tom vešel do pokoje Jimmy.
,, Jen jsem se přišel podívat, jak je na tom."
,, Má horečku, je asi pěkně podchlazená, bude muset ležet." Odpoví Joey.
,, Dobře, že se o ni tak staráš, brácho." Pokýval Jimmy hlavou.
,, Miluji ji." Podíval se Joey na její klidný spánek. Jimmy ho lehce plácnul po ramenu a zase tiše odešel.
Její klidný spánek se během hodiny přeměnil na pravý opak. Laura se neustále převalovala a těžce dýchala. Joey ji několikrát, ač byl sám unaven, donášel nové studené obklady.
Chvíli to vypadalo, že bude zase líp, ale opravdu jen malou chvíli.
,, Joey … je mi špatně … je mi hrozně … špatně." Vzdychla Laura velmi těžce a Joey si k ní hned přisedl.
To nepůjde … Pomyslel si.
Ačkoli mu sourozenci nabídli kdykoli svou pomoc, nechtěl je teď budit. Chtěl to zvládnout sám a hlavně pomoct Lauře.
Teď už ho napadl jen jeden způsob - celkový studený zábal, který jak měl osvědčené zaručeně srazí teplotu.
Donesl Lauře ještě jeden prášek, který poslušně snědla a velký ručník, který už byl nasáklý studenou vodou.
Sundal Lauře tričko a kalhoty a na ni, ve spodním prádle, omotal studený ručník. Laura jen vydechla nad nepříjemným pocitem z onoho zábalu. Joeymu bylo Laury líto, ale věděl, že by to mohlo pomoct. V tu chvíli ho vlastně ani nenapadla myšlenka, že může Lauru spatřit polonahou, nebyla to prostě situace, pro kterou by to bylo vhodné. Teď se musel soustředit na něco úplně jiného.
Ospalý a unavený si lehnul vedle ní, kdyby něco potřebovala, nebo jí bylo zase špatně, tak bude hned vedle.
Vzbudil se až ráno, když bylo v pokoji první světlo nového dne.
Laura spala klidným spánkem vedle něho. Položil jí ruku na čelo, aby zjistil její stav.
Velmi ho uklidnilo, když už pod svou dlaní necítil žádnou horkost. Ale i přes to ještě dopoledne zavolal doktora, který po krátké návštěvě oba ujistil v tom, že chřipka se opravdu dostavila.
,, Horečky už by měly ustoupit, ale velmi tady slečně pomohl ten zábal, který jste provedl. Takže teď brát jen tyto antibiotika a všechno se zase spraví." Usměje se na ně doktor.
,, Děkujeme, pane doktore." Podá mu Joey ruku.
Lauře se už trochu rozjasní mysl a když jde Joey doktora vyprovodit rychle se nasouká do kalhot a vypůjčeného trička. Při tak rychlých pohybech se jí trochu zatočí hlava a musí se chytit nočního stolku, aby přes mžitky před očima neupadla, ale to už je zase Joey zpátky.
,, Kampak? Víš, že máš zůstat v posteli." Usměje se a pomůže jí zase zpátky.
,, Vždyť jsem se jen oblíkla." Protočí Laura oči a Joey tak pozná, že už je jí líp, nad čímž se usměje.
,, Mám pro tebe překvapení."
,, Překvapení?"
,, Ale až po obědě."
,, Teď mi ale došlo …co vůbec moje škola? Vždyť já musím do školy."
,, No tak s tím, alespoň týden nepočítej, beruško."
,, Dobře, tak já zavolám do školy, nemá cenu to pokoušet. Chci se už uzdravit."
,, Tak pojď, půjdeme na oběd." Podá ji Joey ruku.
,, Joey, já nevím. Víš, je mi to hodně trapné, pochop …"
,, Podívej Lauro, já jsem s nimi mluvil a měla by jsi slyšet, jak zareagovali. Prostě se neboj, mají tě rádi, protože vědí, že bych nemiloval nikoho, kdo by si to nezasloužil."
,, Joey …" Políbí ho Laura konečně.
Konečně jsou zase blízko sebe a jejich polibky už nejsou ničím svázané. Je tu dál určitá svoboda, ale teď už nenávratně svázána tím, co oba tolik cítí …
,, Už bude večer a já stále nevím, co má být ono překvapení, Joey." Usměje se Laura, když si unaveně sedá na židli.
,, Možná už jsi unavená, ne? Měla by jsi si zase odpočinout, vždyť ještě zdaleka nejsi v pořádku."
,, To má být ne?"
,, Zavři oči." Řekne a Laura tak udělá. Za malou chvíli její ruce poklesnou pod hýbající se váhou něčeho živého.
Laura vycítí moment, kdy se už může podívat a její tvář se v ten okamžik jasně rozzáří.
,, Joey!" Vykřikne skoro, když se dívá na malé zrzavé koťátko s bílými tlapkami, které jí pohupkává po klíně.
Joey se jen spokojeně usměje nad dosaženým cílem, udělat Lauře radost.
,, Ta je krásná, je pro mě?" Zeptá se Laura s dětskou radostí a Joey přikývne.
,, Děkuji." Usměje se na něho upřímně a to je pro Joeyho ta nejkrásnější odměna.
,, Musím teď na chvíli dolů, chceme ještě zkoušet. Nechceš jít se mnou?"
,, Raději si už lehnu."
,, Rozumný nápad."
,, Navíc budu mít milou společnost." Usměje se schválně spokojeně. Joey jen s úšklebkem pokývá hlavou a pomalu vychází z pokoje.
,, A Joey?"
,, Ano?"
,, Po té zkoušce … Přijdeš za mnou? Já vím, že je to vlastně tvůj pokoj, no a kdyby mi náhodou zase bylo špatně, tak mě napadlo, že …"
,, Přijdu rád." Usměje se a vyvede tím Lauru z momentálních rozpaků.
,, No, tak jsme tu zůstali sami kočičko, co? Chceš si hrát?" Zasměje se Laura a vezme si ji s sebou do postele, kde si už zmožená chřipkou lehne.
Ještě chvíli si hraje s koťátkem a usne jak ona, tak i ta maličká krásná kulička.
Když se uprostřed noci vzbudí, jedním pohledem se ujistí, že koťátko spí stále u jejich rukou. O to větší nával emocí přijde, když zjistí, že vedle ní leží, tvrdě spící Joey.
Zvláštní, vůbec jsem ho neslyšela přicházet … Je tak krásný, když spí … Bože, jsem tak ráda, za něho a za celý nynější svět, který se točí jen kolem nás dvou.
Laura by se na něho zasněným pohledem dívala snad do rána. Ale při náhlém pocitu, pocítěnému díky své rozsáhlé chřipce, si rozhodne dát studenou sprchu z obavy, že už má opět horečku a s docela velkou chutí na pramínky studené vody vstane potichu z postele.
Jde do koupelny, kde za sebou zavře. Už předtím si povšimla, že tak velká koupelna by se jim do domu taky hodila. Nad touto myšlenkou se vždycky musela pousmát.
Pomalu si odložila věci, které s lepším pocitem už byly její a ne vypůjčené, a pak se na chvíli sedla na okraj vystouplých dlaždic. Musela stále přemýšlet. Někdy jen seděla a dívala se němě před sebe, zamyšlená a při tom na nic nemyslící. Opět pomalu, aby se jí nezatočila hlava, se zvedla a už pouze ve spodním prádle došla k umyvadlu. Bez pohledu do zrcadla si opláchla rozpálený obličej a pocítila velkou úlevu.
Pak se to stalo. Laura se s ještě znatelnými kapkami vody na obličeji podívala velmi klidně do zrcadla, kde v ten okamžik spatřila …
S velkým leknutím a náhlým zmatkem, svým výkřikem proťala noční ticho.
že by nějakej šmíráček??:DDDDDD