close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Freedom In Love 3.

23. října 2008 v 19:59 | Libi |  Příběhy
4. DÍL
,, A pak mě odvezl domů." Líčí Laura nadšeně.
,, No to musela mít tvoje máma radost."
,, Nadala mi, a taky mi zakázala co se dalo, ale já teď chci být s ním. Jsem už dospělá, nemusím ji přece pořád poslouchat … Jak to jen ale …"
,, Se mnou nepočítej, já se s tvojí mámou do křížku pouštět nebudu." Zavrtí Olga otráveně hlavou.
,, Co se děje?" Podívá se na ni Laura rozpačitě.
,, Co jako?"
,, Po celou tu dobu když jsem ti to vyprávěla, jsi se na mě dívala jako na cvoka. Myslíš si, že dělám blbost?"
,, Ne … To je tvoje věc, tvůj život."
,, Olgo."
,, Hele vážně, s tímhle ti nepomůžu."
,, Tak mi řekni co ti je."
,, Co mi má sakra jako být. Jsi už zralá tak na psychiatra! Všimne si tě hvězda, jo tak jsi celá vedle, no. Čau."
,, Olgo, počkej přece…". Snažila se ji ještě Laura pochopit, ale Olga odešla, nepochopitelně a nepochopená.
Laura hned po škole spěchala domů, aby sama sebe ušetřila hodně dávající přednášky.
,, Mami? Jsem doma. Jak jsi přikázala." Zavolala ode dveří, s tlumeným smíchem v hlase když si zouvala boty.
,, Ahoj Lauro." Usmál se na ni její spolužák Martin.
,, Martine? Co … Co tady děláš?" Zarazila se Laura šokovaně.
,, Tvoje máma musela do práce, prý musela naléhavě vzít noční službu v nemocnici za kolegyni."
,, Aha, ale stále nechápu, co děláš ty, tady u nás doma."
,, Tvoje máma mi volala, že tě prý mám pohlídat. Počkej, jo - Říkala : Ani na krok z domu, všechno mi volej, kdyby něco …"
,, Dobrý, nemusíš pokračovat." Zarazí ho Laura. ,, To je směšné, tak moje máma k nám domů nažene mého spolužáka, aby mě hlídal." Začne se smát a Martin jen rozpačitě pokrčí rameny.
,, Hele tak si pusť třeba televizi, nebo něco a chovej se jako doma. Já za chvíli půjdu."
,, Kam půjdeš? Vždyť …"
,, Nemyslíš to vážně, že ne?" Podívá se na něho důkladně.
,, Nic tvé mámě neřeknu."
,, To doufám, Martine …"
,, Hele Lauro, počkej já … nechtěla bys třeba …?" Dostává ze sebe pomalu Martin.
,, Martine myslíš si, že je lepší, když mám vlasy rozpuštěné, nebo v culíku?" Koukne na sebe Laura kriticky do zrcadla, bez špatného úmyslu.
,, Rozpuštěné, určitě … Ale tobě … tobě sluší všechno." Usměje se.
,, Oh, díky. Říkal jsi něco?" Není si Laura jistá.
,, No … A kam, že vlastně jdeš?" Vymyslí si Martin raději jinou otázku.
,, Seznámila jsem se s jedním báječným klukem. Jdeme na rande, je strašně fajn. Už jsem si jistá, že ho mám ráda. Moc ráda …" V tom se Laura vrátí ze snění a zarazí se. ,, To je ale hloupý, proč ti to vlastně vůbec říkám." Zavrtí hlavou.
,, Tady … tady jsem ti donesl jednu mou kazetu. Jsou na ní docela slušný nahrávky, o kterých vím, že je máš ráda. Tak tady ... můžeš si ji nechat." Podá jí kazetu a sednou si společně na gauč.
,, Díky! To je skvělý. Ale proč mi …"
,, Lauro vyjdi si se mnou ven." Skočí ji Martin zbrkle do řeči.
,, Martine … podívej, vždyť jsi v naší třídě o mě ani nezavadil a …"
,, Naše třída je plná idiotů, když na tebe pořád něco mají a já jsem prostě neměl odvahu tě oslovit, víš …"
,, Martine, já jsem zamilovaná. Ale do někoho jiného. Promiň, ty jsi strašně prima kluk a já si cením toho, že jsme přátelé, ale nic víc." Podívá se na něho poněkud omluvně.
,, Ale Lauro já tě …"
,, Ne Martine, tohle prosím neříkej. Zkus mě taky trochu pochopit, prosím." Chytne ho Laura přátelsky za ruku, když v tom uslyší zvenku zvuk motorky. V rychlosti se přemístí k oknu, kde na Joeyho mávne na znamení, že už jde.
,, Nezlob se na mě." Otočí se ještě k Martinovi, který se na ni dívá očima smutnýma, jako mívá štěně.
Pak už Laura vyjde ven a sedne si za Joeyho. Velmi šťastně se k němu přitiskne v objetí, aby nespadla a Joey se rozjede po dlouhé šedé silnici.
Martin se na vše dívá tiše za oknem, v hlavě má přitom spoustu myšlenek.
Laura, s hlavou položenou na Joeyho rameni a s rukama kolem jeho pasu, se při jízdě cítí naprosto šťastná. Přeje si, aby spolu takhle jeli třeba celé dva dny. Jen aby pro tu chvíli, tak jako teď, zapomněla na mámu, která s ní nikdy nepřestala jednat, jako s malým dítětem, na své spolužáky, kterým by teď při pohledu na ni asi pěkně spadla brada, a pak i na Olgu, která se na ni nikdo neví proč zlobí a kterou teď vlastně ke štěstí ani nepotřebuje.
Právě teď cítí to pravé štěstí, tu lásku, na kterou tak nekonečně dlouho čekala a především momentální osvobození těla, duše i mysli od všeho, od čeho se jen oprostit jde.
Ujeli slušný kus cesty, když Joey zastavil u malého lesíku. Slezl z motorky, rozhlédnul se kolem a podal Lauře ruku. Poté se společně vydali po širší štěrkovité cestičce směrem, kterým ji Joey vedl.
,, Ty to tu znáš?" Usmála se na něho Laura v otázce.
,, Projížděli jsme tudy." Řekl a ukázal na malý mostek, který stál kousek nad zdejším potůčkem, který se začínal rozrůstat.
Když vešli na mostek, jakoby tam byly právě v tu pravou chvíli.
Mezi stromy prosvítaly poslední jasné paprsky slunce, které již zapadalo. Oranžový svit zbarvený okolními stromy se odrážel na vodní hladině a příjemné šumění větru do toho, dovedlo Lauro k otázce, jak to, že si nikdy před tím nevšimla, že se jí takovéto věci vlastně líbí.
Nikdy sama sebe nepovažovala za vyloženě romantickou duši, ale teď když tu tak s Joeym stála, ruku v ruce, došlo jí, že by to nečekala ani od něho.
,, Kde se bere v rockerovi touha po romantických chvílích?" Usmála se Laura.
,, Nelze hodnotit lidi podle toho, jak působí navenek, dokud je člověk opravdu nepozná a neporozumí jim … Stejně jako tobě." Podívá se na ni Joey s úsměvem.
,, A ty už jsi mi porozuměl?" Tváří se Laura naoko přísně.
,, Začínám." Přitáhne si ji něžně k sobě a sladce ji políbí.
To si Laura s velmi příjemným pocitem nechá líbit. Pak se ale najednou jakoby odtáhne při náhlé myšlence, která ji rozrušila.
,, Co se stalo?"
,, Joey …" Podívá se mu Laura do očí, ve kterých hledá pomoc. ,, Nechci abys odjel."
,, Vždyť já nikam neodjíždím, beruško." Obejme ji láskyplně.
,, Ale …"
,, Žádné ale … ne teď. Prosím." Pohladí ji po vlasech a Laura ho políbí na tvář, poté ale jejich polibky znovu přejdou do krásných a něžných, ať už chtějí nebo ne - projevů lásky.
Aniž by to tušili, tak se jim v těch nádherných právě prožívaných chvílích, vybaví v mysli stejná otázka - Jak chtějí tohle udržet v pouhém nezávazném chození, bez následků?
Laura, ač velmi nerada, se musí opět znovu s Joeym rozloučit. Když ji Joey pomalu odveze domů, zastaví jí raději o ulici před jejich domem, jak Laura chtěla, aby se náhodou neopakoval ten včerejší domácí výstup.
Dlouho se loučí, Až to skoro vypadá, že od sebe neodejdou.
Situace si to však žádá, a tak se Laura po chvíli vydává domů s krásným pocitem, nádherně stráveného dne.
Nehledě na kolem jdoucí, jde Laura domů a při chůzi se skoro vznáší, nebo alespoň to tak cítí. Odemkne dveře s úsměvem, což se jí už dlouho nepřihodilo.
,, Ahoj." Zavolá na ni máma pohodově, při tom sedí na židli u prázdného stolu.
,, Ahoj, mami." Odpoví Laura a chce odejít do svého pokoje, ale její máma ji zarazí.
,, Lauro. Na moment."
,, Hm?"
,, Volali ze školy. Prý jsi se hádala s matikářkou, ne poprvé jsi jí odmlouvala a nenaučila se. Navrhovala pro tebe dokonce podmínečné vyloučení, naštěstí máte alespoň hodnou paní ředitelku."
,, Ale ona si začala mami, vždyť mě každý den …"
,, To mě nezajímá. A mimochodem … Jaké bylo doučování u Olgy?"
,, Doučování …" Zarazí se Laura.
,, Martin říkal, že jsi musela nutně na doučovaní z fyziky."
,, No jistě a …"
,, Že se nestydíš mi takhle lhát do očí!"
,, Mami ty by jsi mě nikdy nepustila! A já ho miluju, pochop to přece."
,, Nemáš ani ponětí o tom, co je to láska. Myslím to s tebou dobře, ale ty mi za to lžeš a utíkáš z domova."
,, Mami, nech mě taky něco …"
,, Jdi do pokoje, nechci tě už ani vidět." Řekne nakonec celá rozčilená.
,, Taky neuvidíš." Proklouzne Lauře mezi rty, když spěchá po schodech nahoru do svého pokoje. Otevře dveře a zarazí se v půlce kroku.
,, Mami!" Zakřičí a začne chodit ode zdi ke zdi.
Máme se velmi klidně opře o dveře a podívá se na ni schválně nechápavě.
,, Kde jsou moje plakáty? A moje věci?! Rádio, knížky, CD …!" Rozhlíží se naštvaně kolem sebe a vidí pouze věci do školy. To jediné jí zbylo z jejího království.
,, Nebude tu vyřvávat žádná hlasitá muzika s neposlouchatelnými CD, dokud se nezačneš chovat tak, jak máš!" Přechází ji už její klid.
,, To nemyslíš vážně, že ne?!" Podívá se na ni nepříčetně.
,, Naprosto!" Zvyšuje na ni čím dál víc její máma hlas.
,, Mami, sakra já už nejsem malá holka! Kolikrát ti to mám ještě říkat?! Mám už svůj život tak se mi do něho pořád nepleť! Budu s Joeym chodit, ty mi to zakazovat nebudeš a vrať mi moje věci!" Křičí už nepříčetně Laura.
V tom se stane něco, co mezi nimi nikdy nenastalo. Lauře přiletěla pořádná facka, až se chytla za tvář.
,, Takhle se mnou mluvit nebudeš!" Zakřičí na ni máma.
Lauře se nahrnou slzy do očí. Tohle už je moc.
Laura si vytáhne z pod postele velkou tašku a nahází do ní ve spěchu nějaké oblečení a věci, co jí tu ještě zbyly. Bere jen to co má právě po ruce a bohužel toho není moc. Zapne tašku a dá si ji na rameno.
,, Lauro co to děláš?"
,, Já jdu mami." Podívá se jí Laura svýma zaslzenýma očima do těch jejích a i přes její zadržování s pláčem utíká z domu. Ještě za sebou slyší mámino volání, ať se okamžitě vrátí, to jí už ale nezadrží. Už tam prostě nemůže být dál. To nejde.
Z běhu přejde do pomalejší loudavé chůze až po několika ulicích, kde už nikdo není. Laura stále pláče.
Co mám teď dělat? Kam mám teď jen jít? Olga! Že mě to nenapadlo.
Laura si vezme můj mobil, který má naštěstí pořád v kapse u bundy, zavolá Olze, ale ta jí moc nepomůže. Po pár slovech se Laura dozví, že k nim přijela na nějaký čas babička. Dál už hovor nemá cenu, protože Olga trvá na tom, aby se Laura vrátila domů. To ale Laura rozhodně udělat nehodlá, proto se s Olgou rozloučí a mobil zase schová.
Projde několik ulic, když se v tom najednou zčista jasna rozprší. Začíná pršet čím dál víc a Laura je už brzy i s taškou úplně promoklá. Začíná jí být čím dál větší zima, až celá rozklepe.
Posadí se na mokrou lavečku, protože ji už po dvouhodinovém chození pěkně bolí nohy.
Podívá se na hodinky - Za chvíli půlnoc. No, skvělý…
Zima je čím dál více vlezná a Laura se už opravdu unavená rozhodně zavolat Joeymu, na kterého naštěstí číslo má.
Dlouho se ještě rozhodovala, než číslo opravdu vytočila.
,, Ahoj, ty ještě nespíš?" Zažertuje Joey do telefonu.
,, Joey, já … Víš, ono se …" Začne Laura, ale nechtěně ji znovu popadne pláč.
,, Lauro co se stalo? Proč pláčeš? Co je ti?!"
,, Přijedeš pro mě prosím?" Vyleze z ní po chvíli vzlykání.
,, A kde jsi? Zeptá se Joey nervózně v obavách co se stalo a když mu Laura popíše kde je, tak mu pomyšlení, že teď v noci sedí v jakémsi parku a venku tak lije, na klidu taky moc nepřidá.
,, Zůstaň tam. Já hned vyrážím. Za chvilku jsem u tebe." Řekne Joey ve spěchu.
Laura si obejme rukama kolena a takto skrčená, celá promrzlá a promáčená tam zůstává na lavečce a čeká na Joeyho.
Při pomyšlení, a ještě litování její mámy, se jí do očí ještě nějaká ta slzička vloudila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mág Mág | Web | 23. října 2008 v 20:02 | Reagovat

Máš v oblibě magii? Rád tě uvítám v rezidenci...(web).

2 Anelys Anelys | Web | 24. října 2008 v 20:52 | Reagovat

moc pěkný. . pěknej příběh. .po dlouhý době mě něco zas baví čist:-)

3 Klára Klára | E-mail | 24. října 2008 v 21:06 | Reagovat

jj smekám, má to poutavej a napínavej děj, těšim se na pokračování :-)

4 Libuszka Libuszka | 24. října 2008 v 23:01 | Reagovat

Děkuju holky těší mě že to čitate :) Fakt

5 Wikina=Angelo♥ & Paddy♥ Wikina=Angelo♥ & Paddy♥ | Web | 25. října 2008 v 10:44 | Reagovat

pěkný :-)

jedu k bráchovi tak se měj hezky ahoooj

6 Libuszka Libuszka | 26. října 2008 v 18:36 | Reagovat

Díky měj se krásně :)

7 erwilen erwilen | 28. října 2008 v 16:43 | Reagovat

jéé,o joeovi těch příběhů moc není...nechceš pokračovat??moc se ti to totiž povedlo=)

8 Libuszka Libuszka | 28. října 2008 v 18:15 | Reagovat

moc děkuju :) mám to už sepsane dokonce je na Nadince kdy sem dalši dil da určitě až bud emit volnou chviličku :) Ale diky za pochvalu jo to je pravdou že o Joeym toho moc neni ale tak ja pišu o všech členech takže nikoho neoberu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama