2. DÍL
,, Lauro! Otevři! Otevři mi ty dveře. Okamžitě!"
,, Mami … Já asi omylem …"
,, Omylem? Víš kolik je hodin? Za pět minut osm! Copak ty dneska nejdeš do školy? A proč jsi spala oblečená?" Podívá se na ni přísně její máma.
No jasně … Jak jsem si lehla tak jsem znovu usnula a nenařídila si ani budík.
,, Mami já to stihnu. Vždyť si vezmu jen tašku a oblečená jsem nespala, vzbudila jsem se dřív a oblékla se, jenže pak jsem asi znovu usnula." Lže Laura ale v hlouby duše je ráda, že máma neví, že byla celou noc pryč.
,, Pospěš si, honem. A nemysli si, že to tím skončilo. Až přijdeš domů, ještě si o tom promluvíme!"
,, Dobře, mami …" Špitne Laura, nahází věci na dnešní den do tašky přes rameno, pročeše si spěšně vlasy a už zase v klusu spěchá do školy.
Před vstupem do třídy trochu zpomalí, aby se vydýchala a neradostně otevře dveře třídy. Učitel se ještě nedostavil.
No jo, chemie, to mi mohlo být jasný, že tu nebude se zvoněním.
,, Lauro! Kam jsi včera zmizela? Hledala jsem tě po klubu snad hodinu." Začne Olga, jenom si k ní Laura přisedne.
,, Olgo přestaň. Kázání jsem si už vyslechla dnes doma. Navíc to tys mě tam nechala a šla s kýmsi tancovat. Seděla jsem tam jako blázen s tím otravným klukem, co mě, jak si ještě vzpomínám, chtěl dotáhnout Bůh ví kam. Dál to raději nedomýšlím."
,, Cože?" Vyvalí na ni Olga oči.
,, Kdosi se mě tam zastal. Nejhorší je, že si ho pamatuji jen matně. To mi spíš připomíná ty tvoje vodky! Ach jo, Olgo." Protočí Laura oči.
,, Počkej, počkej, a co bylo dál?"
,, Nevím, vždyť jsem byla opilá, proboha. Ale dneska ráno jsem se vzbudila v cizí posteli, v cizím pokoji a v úplně cizím domě. Rychle jsem valila domů, raději jsem ani nepátrala po tom, co se večer stalo. No a mamka i přes svoje kázání, že jsem skoro zaspala, naštěstí vůbec nezpozorovala, že jsem nebyla celou noc doma."
,, Ty jo …" Opře se Olga o židli nevěřícně.
Při poslední hodině si musí Laura jít opláchnout obličej, aby se nesložila.
,, Jsem úplně vyřízená." Podívá se unaveně na Olgu.
,, Hele, ale jednu výhodu to mělo. Jak jsem tě tak poslouchala, tak jsi se alespoň jednou za dlouhou dobu pořádně vyspala, ne?"
,, Ty jsi vážně cvok." Začnou se obě dvě upřímně smát.
Při poslední hodině je Laura opět vyvolána k tabuli matikářkou.
,, Takže čemu se bude rovnat x?" Užívá si profesorka středního věku každodenní situaci.
,, Já nevím … Prostě nevím."
,, Cože?" Podívá se na ni matikářka s údivem, protože je zvyklá na to, že Laura nikdy svoje výkony nehodnotí nahlas.
,, Není to fér. Vyvoláváte mě k tabuli každou hodinu a už na mě ty chyby doslova hledáte. Stejně mi dáte zase nedostatečnou, nebo dostatečnou, tak o co Vám jde!" Ujede to Lauře úplně.
,, Tak to by stačilo Pavlicová. Posaďte se zpátky do lavice a buďte si jistá tím, že uvědomím Vaši matku." Řekne dotčeně a nasupeně.
Laura si smutně sedne zpátky, ale dnes s pocitem, že se jí konečně vzepřela. Že se nenechala ponižovat jejími obličeji a že jí konečně řekla co si myslí, i když to bude mít své následky.
Konečně zazvonilo a Laura si mohla oddechnout s pocitem, že dnešní mučení už skončilo.
,, Nezajdeme k nám? Mám nové nahrávky." Navrhne Olga.
,, Já bych ráda, ale musím domů. Máma chce ještě mluvit o tom ránu …" Řekne naprosto nenadšeně Laura při odchodu ze školy.
,, Promiň prosím Tě, nevíš kde můžu najít Lauru Pavlicovou?" Zeptá se neznámý mladík, majíc na hlavě kapuci a bílou kšiltovku skloněnou do obličeje, náhodné dívky, vycházející ze školní budovy.
,, Ehm … Lauru? Ta jde támhle s kámošku." Ukáže dotyčná do prostoru před sebou, a tak Joey pozná siluetu hledané.
,, Díky." Řekne Joey a otáčí se daným směrem.
,, Laura?" Dojde ji Joey spěšně.
,, Co to má být?" Vyjede z Laury tiše.
,, No já půjdu." Usměje se Olga na šokovanou Lauru, jakoby už tušila oč jde a taktně mizí v davu.
,, Můžu tě kousek doprovodit? Chtěl bych … kde bude míň lidí." Naznačí jí skrývající se Joey, aniž by tušil, že se jí to bude zdát podezřelé.
,, Co … Cože? Jak míň lidí? Promiňte to bude asi nějaký omyl …"
,, Lauro, počkej. Vysvětlím ti to." Řekne Joey přátelsky a společně zajdou za roh do prázdné uličky.
,, Tak hele, jestli jsi nějaký …" Zastaví hodně nervózní Laura a když si Joey v tu chvíli sundá kapuci a kšiltovku strčí do kapsy u bundy, nervozita se jí snad zmocní ještě více.
,, Proboha. To jsi ty." Vyjede z ní nekontrolovaně, když si vzpomene na včerejší stejnou tvář.
Joey se krátce zasměje a podává jí účel návštěvy. ,, Nesu ti index, studentko. Mohl by ti chybět."
,, Díky." Usměje se Laura, která se už při třetí hodině děsila, že ho někde ztratila.
,, Připadáš mi nějak … No jistě! Proboha ty jsi Joey Kelly! Jak jsem tě mohla nepoznat?" Zastaví se Lauře na okamžik dech a připadá si ještě víc trapně.
,, To ano, jsem."
,, Ten včerejšek … Byl to trapas, chci se omluvit." Dodá rozpačitě Laura.
,, Ne, to já bych se měl omluvit. Odvezl jsem tě k nám a ty jsi musela být ráno pořádně zmatená, ale nechtěl jsem tě tam jen tak nechat opilou. To mi přišlo hloupé."
,, Tak … ještě jednou díky." Zčervená Laura.
,, Nechceš se jít třeba někam projít?"
,, Promiň, ale máma by mě zabila. Musím domů." Sklopí Laura oči.
,,Tak tě aspoň doprovodím."
,,Když chceš …" Uvízne Lauře hlas někde v krku.
Cestou si začnou bezprostředně povídat, až z Laury opadne téměř veškerá nervozita.
Laura povídá o sobě a své mámě, o škole a kruté matematice. Joey zase o skupině a Laurou tolik chtěných kytarových sólech.
,, Když tě to tolik zajímá, tak by jsi mohla přijít třeba zítra po škole k nám do nahrávacího studia … Všechno bych ti ukázal." Navrhne Joey s jiskrou v očích.
,, No … To asi nepůjde. Bylo by to hloupé a navíc Tvoje rodina …"
,, Nebudou tam se mnou. Zítra jedou pryč a já už se s nimi domluvil dopředu, že zůstanu. Chci něco vyladit. Tak by ses mohla přijít podívat … No tak, nenech se přemlouvat." Usměje se na ni.
,, Tak dobře … ve dvě?"
,, Super. Tak ve dvě. Trefíš, a nebo mám …?"
,, Ne." Skočí mu Laura do řeči. ,, Cestu mám ještě v živé paměti."
,, Ne." Skočí mu Laura do řeči. ,, Cestu mám ještě v živé paměti."
,, Nebojíš se být snad se mnou o samotě …?" Podívá se jí Joey zvědavě do očí.
,, Jistěže ne." Řekne Laura velmi sebejistě. Tak, jak to dělává, když chce zamaskovat své obavy a pochybnosti všeho druhu.
,, Víš Lauro, lhal bych, kdybych řekl, že jsem přišel jen kvůli tomu, abych ti vrátil tvůj index."
,, Ano …?"
,, Chtěl jsem tě znovu vidět." Odhalí Joey svou pravdu.
,, No, já už jsem doma." Zastaví se Laura před jejich domem a doufá, že se Joey neurazí, že mu nedokázala odpovědět.
,, Tak nezapomeň - zítra.." Neztěžuje jí to už dále Joey.
,, Mami Olga stojí venku před domem, zapomněla mi ještě něco říct ohledně školy, víš? Tak já tam za ní na chvilku … Mami posloucháš mě?" Podívá se na ni Laura zkoumavě, když společně vaří večeři.
,, Za chvíli ať jsi zpátky. Máte si to říkat ve škole." Odpoví jí máma unaveným hlasem.
,, Jasně … Díky." Usměje se Laura a pomalu běží ke dveřím.
,, Olgo, díky že jsi přišla. Je to vážně nutný." Posadí se k ní Laura na malé schůdky, vedoucí jejich domu.
,, Co se teda děje? A kdo byl ten kluk u školy? Málem jsem umřela zvědavostí."
,, Ztratila jsi se rychlostí blesku a já tam zůstala stát jako magor." Řekne Laura poněkud vyčítavě.
,, A to jsem vám tam měla dělat dozor? Jinak v pořádku …?" Podívá se na ni skepticky Olga.
,, Nebudeš mi věřit … Byl to ten kluk ze včerejška. Ten co mi pomohl v klubu a odvezl mě k sobě."
,, Napadlo mě to… Co chtěl?"
,, Omylem jsem u nich vytrousila školní index, tak mi ho přišel vrátit."
,, To není samo sebou."
,, Ale prosím tě … Co je na tom. Ale kdyby to bylo alespoň všechno …" Podívá se na ni trochu nadřazeným pohledem, ale vzápětí se zasměje.
,, Tak povídej! Z tebe vážně něco dostat, to je tedy výkon." Ztrácí Olga trpělivost.
,, Je to Joey Kelly." Řekne Laura tiše, jako by si to znovu musel zopakovat, aby tomu pro tuto chvíli opět uvěřila.
,, Kelly Family?" Strne Olga na chvíli s nevěřícným výrazem v očích a pootevřenou pusou.
,, Jo." Řekne Laura pouze, protože sama neví, jak by tuhle situaci hodnotila.
,, Tak to je teda, jak říkají naše oblíbené spolužačky, dost hustý." Usměje se Olga.
Následující den ubíhal podle Laury až přespříliš rychle. Hodiny běžely a běžely a Laura už při poslední jen tiše odpočítávala minuty. Byla zvědavá a nervózní zároveň. Velmi smíšené pocity a myšlenky se jí honily hlavou, jako by byl snad nějaký velký ,, Den D." To si ale Laura rozhodně nepřipouštěla. S lehkým nadhledem, že je pánem situace a své rozpačité mysli, se s prožívaným povzbuzováním Olgy vydala směr autobus.
Mám to snad chápat jako rande? Proč by to ale dělal? Proboha nemůžu se vzpamatovat z toho, že je to Joey! Když si jen řeknu jeho jméno hlavou mi proběhne několik jeho úžasných sólových kousků na el. kytaru. Je tak skvělý … Takhle jednou umět hrát … Jenže mu samozřejmě nepadnu do náruče s tím, jak moc ho obdivuji. Prostě jen dobře hraje, to je vše.
Kdybych to ale měla chápat jako rande, tak bych to mohla vzít i z jiné stránky … Ach ne, co to plácám? Vždyť se mnou ještě doteď nikdo nechodil! Nepolíbená vysokoškolačka … No tak to je teda … Kdyby věděl koho si zve, nejspíš by se smál.
Ne, nechci se vracet k myšlenkám, že jsem se doposud s nikým neseznámila. Nepotřebuji ke svému životu nikoho. Už vůbec ne nějakého napomádovaného seladóna, kterému jde stejně jen o jedno, jako všem v tomhle prostomyslném světě.
Proč nad tím vůbec přemýšlím? Vždyť stejně o nic nejde, no. Přijedu, ukáže mi jak hraje a … Proboha to bude ale trapas … Dojde Lauře v tu chvíli a nejraději by se obrátila směr domov.
Ani nevěděla jak a stála u jeho dveří.
To jsem celou dobu sem jen přemýšlela? Klade si Laura tuto otázku, když se skoro vyděsí, že je na místě.
Teda já z toho dělám vědu …
Zaklepe. - Nic.
Znovu klepe a teď zkouší i zvonek, ale … nic.
No prima, tak on si mě pozve, aby mi něco předvedl a ani nakonec není doma.
Ale co to …
Zaslechne Laura zajímavou melodii, vycházející z menší zadní budovy, ke které se rychlým krokem přemístí.
Dveře jsou pootevřené a Laura je bez přemýšlení otevírá. Projde malou chodbičkou a už stojí v místnosti, která je už na první pohled nějakou dobu zkušebnou, nebo snad studiem.
Židličky, kytary, bubny, klávesy … To všechno se spoustou mikrofonů a kabelů ji na chvíli zaskočí, při pomyšlení, že se sem bez pozvání pozvala. Ani nepomyslí na to, jak je fantastické stát ve zkušebně Kelly Family.
Chvíli sleduje Joeyho, který si se sluchátky na uších a zavřenýma očima drnká na zvučnou kytaru onu melodii.
Laura teď trochu zpanikaří, jak se sama obávala. Rozpuštěné vlasy si nervózně dává za uši, aby za chvíli stejně zase spadly. Jako obvykle si vytahuje rukávy od mikiny jak jen to jde, jak už má ve zvyku. V tu chvíli ji to napadne - Prostě se otočí a půjde. Tohle přece nemá šanci zvládnout. Skoro už vykračuje, když v tom strne v půlce kroku.

pěkný začátek..