close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Freedom In Love

28. září 2008 v 18:53 | Libi |  Příběhy
1. DÍL
Třídou se rozezní zvonění, uvádějící první hodinu v dalším stereotypním pondělí.
Do třídy, plné vysokoškoláků, vchází dívka stejného věku. Má jako obvykle dlouhé šedé džíny volnějšího střihu se stříbrným ošoupaným páskem. Své červené tričko s bílým nápisem Evolucion, jako vždy skrývá pod svým hřejivým černým svetrem. Na rukou pár černých a dřevěných náramků. Při chůzi ke své lavici si nervózně, tak jako každé pondělí a vlastně jako každý den v týdnu, projíždí rukou své až na záda dlouhé rovné světle hnědé vlasy, které ji trochu padají do tváře, což jí vůbec nevadí, ba naopak. Usadí se do lavice, nachystá si učebnice a až do příchodu vyučující si něco naprosto nezajímavého pročítá v učebnici jen proto, aby nemusela sledovat své spolužáky, kteří si na ni tak, jako každý den ukazují a něco si šuškají se zadržovaným smíchem.
Ke konci hodiny si pokládá hlavu na lavici, protože ví, že v poslední lavici nevzbudí tolik pozornosti, jako kdyby seděla vepředu. Její lavice je přímo u okna, a tak se při výhledu z něho nemusí dívat i na lidi kolem sebe.
V této poloze tráví i přestávku. Skoro se jí už zavírají oči, když už se konečně dostaví její roztržitá kamarádka Olga.
,, Lauro? Jsi v pohodě?" Probere ji ze snění.
,, Jo … kde jsi byla?"
,, Zase jsem zaspala. Ředitel mě sežere zaživa." Protočí oči a sedne si k ní. Laura už si sedá do normální pozice, aby si mohli povídat.
,, Vypadáš unaveně." Řekne jí Olga.
,, Asi taky jsem … V noci jsem zase nespala." Protáhne se nenápadně.
,, Nechceš si už zajít pro nějaké prášky na spaní? Vždyť ty usneš jednou za rok prosím tě …"
,, To je v pohodě. Aspoň můžu v noci poslouchat hudbu, když to přes den nejde … Znáš mojí mámu … Šílela by. Navíc ty známky z matiky v poslední době by mi taky dvakrát nepřispěly k rodinné pohodě."
,, Ok, jak myslíš." Vzdává to Olga.
,, Hele, ale já mám senzační novinku." Dodá Olga po chvíli.
,, Jakou?" Laura zpozorní.
,, Máma se včera rozešla s přítelem. Takže … co z toho plyne? Zase měla jednu ze svých nálad, ale to není natolik podstatné. Podstatné je, že pustila dva lístky." Strčila do ní Olga nadšeně.
,, Jaký lístky Olgo?"
,, Do klubu - Rock Era!"
,, Kecáš!" Vyjekla Laura nadšeně.
,, Ne nekecám. Chápeš to, ne? Dostat tam lístky je snad nemožný, sama to víš a my je máme!"
,, Slyšela jsem, že tam vystupují ti nejlepší kytaristi." Konstatuje Laura se šťastným výrazem.
,, To já radši bubeníky." Začne se Olga hlasitě smát, čímž strhne i Lauru.
,, Takže večer razíme, ok?" Mrkne na ni Olga po odeznění vlny smíchu.
,, Dnes večer?" Podívá se na ni Laura sklesle.
,, Neříkej mi ani z legrace, že nemůžeš, Lauro."
,, Zítra je ta písemka z matiky a já nemůžu dostat další pětku. Navíc máma o tom ví a hodlá si mě pohlídat."
,, To snad není pravda." Vyndá si Olga naštvaně učebnice na lavici.
,, V kolik to začíná?" Napadne Lauru po chvíli.
,, V osm večer."
,, To bych přece mohla stihnout. A kdyby ne …" Ukáže Laura na objekt zvaný okno.
,, To jako vážně?" Uculí se Olga.
,, Jo. Už mám dost toho, že nikam nemůžu. I tak pochybuji, že by si toho mamka všimla …"
,, Neboj se, do deseti budeme určitě zpátky." Ujistí ji Olga a to už do třídy vchází u všech oblíbená matikářka.
Opět vyvolá Lauru k tabuli a ta, i přes svou snahu vyplodit jakýsi výpočet na tabuli, odchází zpátky do lavice s dostatečnou a s naprosto lítostivou náladou.
Večer nadešel překvapivě rychle a Laura, s dvouhodinovým učením na matematiku v hlavě a odhodláním odejít z domu na domluvený večer s Olgou, čeká ve smluvených osm hodin před klubem. Olga se za chvíli dostaví i s lístky v ruce.
Dostanou se téměř do první řady, když začínají na pódiu hrát čtyři mladí kluci. Laura i Olga skáčou plny energie rytmicky do zvuku divoké rockové hudby.
O dlouhé pauze si společně sednou k baru, kde Olga objedná dvě vodky s džusem.
,, Ale Olgo, víš, že nemůžu pít. Nedělá mi to dobře, nejsem zvyklá a ještě se vracíme domů."
,, Ještě něco, milosrdná sestro? Prosím tebe kopni to do sebe a pořád něco neřeš."
Jimmy s Joeym vchází do přeplněného klubu. Jimmy inkognito s kapucí na hlavě a Joey skrytý pod kšiltovkou. Nevypadá, že by si jich tu někdo extra všímal, a tak postupují dál až k baru, kde si vedle sebe sedají a pouští se do hovoru. Oba si objednají pivo u kterého nepřestávají diskutovat.
Joey se rozhlíží po sále, plném lidí, převážně dívek, které se stále tlačí u pódia. Jeho pohled se zastaví až u dívky v černé kožené bundičce s dlouhými hnědými vlasy. Celkem ho baví její nešťastný pohled, který má při polykání každé nově objednané vodky, která na rozdíl od ní její společnici problém nedělá.
,, Joey, posloucháš mě?" Ujistí se Jimmy náhle.
,, Jo jasně. Jen to tu tak sleduji. Je fajn, že jsem taky někam vyrazili, ne?"
,, Jo, to je pravda. Ale vědět to ostatní, nevím jak by se tvářili."
,, Je to v pohodě." Pokývá Joey hlavou.
,, Hele krásky, nechtěli by jste si jít zatancovat?" Obklopí Lauru s Olgou tři pohlední kluci.
Lauře se podivně motají nohy, a tak se rozhodně raději nevstávat, za to Olga se rázně zvedá.
,, Olgo … Přece mě tady …" Dostává ze sebe ztěžka Laura.
,, Já přijdu, neboj." Plácne ji Olga po rameni a vesele odchází s jedním z uchazečů o tanec.
Ten druhý to už při pohledu na Lauru odmítavě vzdává, ale ten poslední si k ní přisedne.
,, V pohodě, kočičko?" Zachytne ji s úsměvem, když už to vypadá, že se Laura překlopí ze židle do zadu.
,, Jo …" Dostane ze sebe jen Laura. Chce odejít, ale nemůže tak nějak vstát. Klidně by i zůstala sedět, ale ne tady s tímhle dotěrou .
,, Pojď půjdeme." Mrkne na ni a už se jí snaží zvednout ze židle.
,, Kam?" Vyděsí se Laura rychle.
,, Uvidíš."
,, Tak to teda ne. Pusť mě." Brání se Laura rázně, ale trochu nemotorně, až málem skoro spadne.
,, Nedělej fóry přece …"
,, Počkej chvíli …" Řekne Joey Jimmymu a zvedne se ze židle, sledujíce tuhle scénku.
,, Nějaký problém?" Otočí se Joey na Lauru.
,, Jo a děláš ho tady ty." Odbude ho neznámý mladík a chytne znovu Lauru za ruku. ,, Jdeme."
,, Říkám ti, že nechci." Vytrhne se mu Laura.
,, Nech ji na pokoji, ano? Nebo si to vyřídíme jinak …" Podívá se na něho Joey a mladík to překvapivě vzdává, za což je Joey i docela rád, i přes to že by ji byl klidně bránil.
,, No, no, no, no, no. Už to nepij." Vezme jí Joey hbitě skleničku z ruky, když vidí jak si Laura nechápavě bere další vodku.
,, Tak … dobře." Motá se chvíli na židli, a pak si sundá bundu i s mikinou, pod kterou se doposud skrývalo černé tričko s potiskem červeného půlměsíce.
Joey jejímu konání trochu rozpačitě přihlíží.
,, Já teď jdu …" Rozmáchne se Laura nemotorně rukou s úmyslem dojít mezi tancující lidi. Joey se lehce usměje a pomalu se otočí, že se vrátí k Jimmymu.
Lauřin plán někam dojít končí těžkopádným pádem na podlahu za zvuku už nově hrající rockové hudby ještě divočejšího rytmu. Joey se k ní rychle skloní a zvedne ji. Kývne přitom na Jimmyho.
,, Co se děje …?" Ptá se Jimmy dívajíce se na svého bratra, který přidržuje Lauru, aby jakž takž stála.
,, Je úplně namol. Odvezu ji."
,, Počkej Joey, počkej. Ty chceš někam vézt úplně cizí a opilou holku?" Zarazí se nevěřícně Jimmy.
,, Ne někam, ale nejspíš k ní domů a že je cizí a opilá je fakt, ale to ji tu mám položit na bar a jen tak odkráčet?" Odpoví Joey v otázce, ale na odpověď nečeká. Vezme Lauru lehce do náruče a s Jimmym, který vzal její věci, už odcházejí ze sálu pryč.
Joey Lauru položí opatrně na zadní sedadlo auta, ve kterém s Jimmym přijeli. Její věci dá k ní a obrátí se k Jimmymu, který po chvilce ticha promluví.
,, Hele brácha já půjdu ale pěšky, ok? A doma mě když tak omluv. Chtěl jsem se stejně ještě dnes stavit za kamarádem co bydlí tady poblíž." Kývne na něho Jimmy, mluvíce pravdu.
,, Dobře." Souhlasí Joey a Jimmy pomalu odchází po chodníku pryč.
,, Tak jo holka, kde bydlíš?" Ptá se usínající Laury, která mu na odpověď jen něco rozespale zamumlá
,, Cože? Musíš mi říct, kde bydlíš. Odvezu tě domů."
,, Dík … Jo, domů … domů." Vysouká ze sebe Laura a Joeymu dojde, že to je tak jediné, co z ní v tuhle chvíli dostane.
,, No nic no, odvezu tě k nám domů. Vyspíš se a ráno půjdeš domů .. Přece tě tady takhle nenechám." Řekne Joey a nasedne si do auta.
Když dojede před vetší dům, který tu přechodně mají zakoupený, tiše vezme Lauru opět do náruče a zamkne auto. Odemkne si opatrně vchodové dveře, aby neupustil Lauru, která ho reflektivně chytne kolem krku.
Joey ji vezme k sobě do pokoje a když už zavře konečně dveře, oddychne si, že cestou do pokoje nikoho nepotkal. Sám neví, jak by tohle některému ze svých sourozenců vysvětloval. Pro jistotu ještě zamkne a položí konečně Lauru na svou postel. Sundá jí boty a její věci jí dá na druhou stranu postele.
Když se nad ní sklání, že jí zakryje peřinou, Laura rozespale otevře oči a jejich pohledy se na okamžik střetnou. Joey je jí tak blízko, že se Laura nemusí ani moc snažit a dá mu jednoduše - pusu, po které zase hned nevědomě spadne do peřin. Joey ji přikryje a nevěřícně nad ní ještě chvíli stojí. Když se z poněkud unáhlené a hlavně opilé reakce od Laury vzpamatuje, jde do koupelny.
Osprchovaný a pořádně unavený si sedá do velmi pohodlného křesla, které je hned vedle postele, takže má Joey ještě možnost, před tím než usne, prohlédnout si spící Lauru více a v klidu.
Za chvíli už spí stejně tvrdě jako ona doposud.
Joey se ráno vzbudí velmi brzy - už v pět ráno a nechce se mu více spát. Vidí Lauru, jak stále spí, dokonce ve stejné pozici, ve které v noci usnula. Rozhodne se pro studenou sprchu a dál uvidí. Začíná mít smíšené pocity z přítomnosti dívky, u které ani neví jak se jmenuje.
Laura se probudí nečekaně brzy, po jejím včerejším stavu. Tak trochu si uvědomí, že ji vzbudil zvuk tekoucí vody.
Jak můžu ale ze svého pokoje slyšet sprchu? Nechápe vůbec Laura a pomalu otevírá pálící oči, které by chtěly, aby je znovu zavřela.
Ale to není můj pokoj! Vyděsí se Laura a posadí se tak rychle, až se jí zatočí hlava.
Proboha co se … Ano, ten večer, Olga, nechtěně ale i hloupě chtěné vodky, otravní kluci a ten jeden, co mě bránil … pak mě vezl, sem …? Laura se trochu vyděsí a vstane z postele.
Teprve teď si uvědomila, jak moc jí bolí hlava - trest za alkoholové opojení, které se nikdy předtím nemělo možnost dostavit.
Laura při stálém zvuku tekoucí vody patřičně znervózní a zpanikaří. Radši ani nepřemýšlí nad tím coby, kdyby a rychle si obuje své ošoupané botasky, ležící u postele. Snadno nalezne i svou mikinu a bundu. Urychleně mizí z pokoje, ani nepřemýšlí nad tím, kudy z domu. Cesta ke dveřím vede přímo a Laura se ani neotáčí. Nechce tu nikoho potkat a s nikým se bavit, což se jí k jejímu štěstí splní. Zabouchne za sebou dveře a doslova utíká po štěrkovité cestě dolů k silnici.
Za chvíli jí jede autobus, čímž už si začíná myslet, že se na ni dnes štěstí usmálo. Jakmile si ale uvědomí, že nebyla celou noc doma zpanikaří ještě více. Podívá se na hodinky - 5:35.
To by mohla máma ještě spát. To máma ještě musí spát.
Celá rozlámaná se svižně protáhne otevřeným oknem a rychle si, oblečená neoblečená, lehne do své postele, aby si v hlavě ještě jednou vše zrekapitulovala.
Joey se vrátí do pokoje, - noční návštěvnice nikde.
,, Takže odešla …" Přemýšlí Joey nahlas.
Trochu škoda … Pomyslí si.
Byla to opravdu moc hezká holka, mohl jsem s ní prohodit alespoň pár slov a zeptat se jí, jak se jmenuje … Ale to je teď stejně jedno
Ale stejně na ni musí dál tak trochu s úsměvem myslet.
Co to ale leží tady na zemi? Sehne se Joey na zem pro malý notýsek, který určitě není jeho.
ŠKOLNÍ INDEX - Píše se na přední stránce.
Joey zvědavě prolistuje notes a hned je o něco chytřejší.
Asi jí musel vypadnout z bundy … Takže se jmenuje Laura Pavlicová a studuje vysokou školu ekonomickou. Je tu i adresa školy…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | E-mail | 28. září 2008 v 21:22 | Reagovat

noo jako super!!!! :-))

2 Terezka Terezka | E-mail | Web | 28. září 2008 v 21:44 | Reagovat

Suprový:)

3 kičinka kičinka | 28. září 2008 v 23:47 | Reagovat

Ááááá nový príbeh, super moc sa teším!!! :D

4 kičinka kičinka | 29. září 2008 v 0:33 | Reagovat

Nasla som nejaky rozhovor s Paddasem...neviem ci je to nieco najnovsie ale predsa a este jedna vada je to po nemecky :(( nerozumiem tomu ani slovo ale vy mozno niektore budete vediet :D zevraj je to z 23.9.2008Interview der Oase des Friedens (Wien) mit Br. John Paul Mary (Paddy Kelly) über seinen Weg ins Kloster

Wien (kath.net/oasedesfriedens.at)

Oase: Lieber Bruder John Paul Mary, als Sie uns vor fünf Jahren hier in Medjugorje ein Interview für unsere Zeitschrift OASE gaben, waren Sie als Rocksänger bereits international bekannt. Vor zwei Tagen erblickte ich Sie beim Jugendfestival im Ordensgewand am Altar, als Sie Zeugnis über das Wirken Gottes in Ihrem Leben gaben. Können Sie uns erzählen, was Sie jetzt machen und wo Sie leben?

Bruder John Paul Mary: Ich bin vor vier Jahren in die Gemeinschaft des Hl. Johannes eingetreten. Das Noviziat und die Ausbildung absolviere ich in einem unserer Klöster in Frankreich. Dort beginne ich im September mein fünftes Jahr. Das ist jetzt ein ganz anderes Leben, als ich es bei unserem letzten Treffen führte. Wir haben viereinhalb bis fünf Stunden Gebet am Tag und zirka fünf Stunden Studium. Dazu kommt noch die manuelle Arbeit des Alltags. Es ist ein sehr kontemplatives Klima. Ab und zu gehen wir auch hinaus in die Welt, wie jetzt hier in Medjugorje.

Oase: Wie ist es dazu gekommen, dass Sie trotz Ihres großen künstlerischen Erfolges jetzt offensichtlich etwas ganz anderes machen?

Bruder John Paul Mary: Mein ganzes Leben lang habe ich Musik gemacht, und zwar mit meiner Familie. Vor einigen Jahren begann ich dann auch ein Soloprojekt. Musik war mein Leben, das Zentrum meines Lebens. Im Jahr 1999 gab es dann einen Knackpunkt. Das war der Anfang meiner Bekehrung. Es war in Lourdes. Seitdem ist Gott mehr und mehr das Zentrum meines Lebens geworden; das war so stark, dass es mich ins geweihte Leben zog, weil ich nur noch ihm gehören und mich so gut wie möglich an ihn halten wollte. So ist das geweihte Leben für mich die beste Option, die ich finden kann, um die Ein-heit mit Jesus schon auf Erden erfahren zu können.

Oase: Auf Ihrem Weg haben Lourdes und Medjugorje eine besondere Rolle gespielt. Wie sind Sie nach Medjugorje gekommen?

Bruder John Paul Mary: Das war im Jahr 2000. Mehrere Freunde hatten uns eingeladen, zum Jugendfestival zu kommen. Damals war ich sehr skeptisch. Die Erscheinungen von Lourdes, die sich vor 150 Jahren ereigneten, waren von der Kirche anerkannt. Und hier, in Medjugorje, sollte es angeblich sechs Kinder geben, die Erscheinungen haben. Außerdem war Medjugorje weit weg. Aber wir hatten damals ein Mitglied der Familie, dem es nicht gut ging. So hofften wir, dass wir vielleicht an einem solchen Ort Heilung finden könnten oder Menschen treffen würden, die uns aus dem kirchlichen, und nicht nur aus dem medizinischen Bereich, Rat geben könnten, wie wir mit unserer Situation umgehen sollten. So kamen wir zu dritt hierher. Zu dieser Zeit fand gerade das Jugendfestival statt. Für uns war es sehr beeindruckend, wie das christliche Feuer in den Gesichtern der Jugendlichen aufleuchtete, und das war ansteckend. Wir waren nur drei, vier Tage hier, konnten aber auch P. Jozo Zovko treffen, der uns mit seinem Rat sehr geholfen hat.

Werbung

Kurz danach, ca. ein Monat später, kamen wir mit mehreren Geschwistern wieder hierher. Für uns war es beeindruckend zu denken, dass wir in dieser Zeit das erfahren können, was vor 150 Jahren in Lourdes geschehen ist. Rückblickend glaube ich, dass es für mich und meine Familie eine Art Ruf war, als wir spürten, dass wir wieder kommen sollten. Das hat auch P. Jozo vorgeschlagen. So kamen wir wieder und von da an hat sich so etwas wie eine Art Beziehung mit diesem Ort ergeben. Ich selbst bin dann jedes Jahr gut zwei Mal hierher gekommen. Das hat dann einiges in mir in Bewegung gesetzt, ich würde sagen, wenn man das in einem Wort ausdrücken sollte: Bekehrung, durch und durch.

Oase: Habt ihr begonnen, in der Familie gemeinsam zu beten?

Bruder John Paul Mary: Das ist richtig. Wir hatten durch den großen Erfolg und natürlich das viele Reisen das Praktizieren vernachlässigt. Und ich denke auch, dass uns der Erfolg und das viele Geld etwas verblendet haben, sodass man das Essentielle dann vergessen hat. Ich kann nicht für meine anderen Geschwister sprechen, aber es bestanden viele Parallelen zwischen uns zu diesem Zeitpunkt. Ein Bruder von mir lebte eine Zeit lang im Kloster. Auch eine Schwester wollte Nonne werden. Sie sind jetzt verheiratet und haben Kinder, leben aber den Glauben stark und lebendig in ihren Familien. Es ist großartig, dass wir so viele Gnaden bekommen haben durch diesen Ort. Für mich ist es auch Medjugorje, wo ich sozusagen die Bestätigung bekam, die innerliche Überzeugung, dass ich gerufen bin, einen anderen Weg einzuschlagen.

Oase: Das war in Medjugorje?

Bruder John Paul Mary: Ja.

Oase: War das ein punktuelles Ereignis oder war das eher ein Prozess?

Bruder John Paul Mary: Es war ein Prozess. Ich glaube, die Beichte war das Ausschlaggebende: Jedes Mal, wenn ich beichtete und anschließend mit den Priestern sprach, wuchs in mir der Wunsch, auch diese befreienden Worte sprechen zu dürfen, die bei mir persönlich so viel bewirkt haben - dieses Glück, diese Barmherzigkeit und Liebe Gottes auch anderen zu vermitteln.

Oase: Ihr habt in dieser Zeit ja weiterhin Auftritte als Musikgruppe gehabt. Wie war das für euch? Wie habt ihre diese zwei Welten miteinander vereinen können?

Bruder John Paul Mary: Zu dem Zeitpunkt gab es in meiner Familie viele Überlegungen, weil das Thema Glaube in unseren Liedern nicht immer explizit vorkam. Es war klar, dass wir eine katholische Familie waren, dass wir christliche Werte vertraten; aber wir haben nie gepredigt oder den Menschen gesagt, dass sie zum Beispiel beten sollen. Bei mir persönlich entwickelte es sich so, dass ich keine Wahl mehr hatte. Denn wenn ich Lieder schrieb, waren es Glaubensthemen, die Muttergottes oder andere religiöse Themen. Das war ganz natürlich, das kam einfach so heraus in dieser Gnadenzeit, dass ich dann ein Soloalbum machte. Ich konnte ja meine Geschwister nicht zwingen, das mitzumachen, was ich ausdrücken wollte. Und wir hatten auch ein Publikum, das sehr breit und nicht unbedingt nur christlich oder gläubig war. Es waren Überlegungen, dass man jetzt nicht offiziell eine christliche Band wird und dann vielleicht viele Leute nicht mehr erreicht. Andererseits war es bei mir nicht mehr anders möglich: Ich konnte nicht einen Fuß hier und einen Fuß dort haben. Ich habe gesehen, dass ich mit meiner Familie eine gewisse Erfüllung habe, musikalisch und menschlich. Nur gibt es jetzt etwas, was ich sagen, ausdrücken will und muss. Und so kam dann das mit dem Soloalbum, bei dem ich eine große Freiheit hatte, viele Lieder mit Glaubensthemen zu bestimmen. Mittlerweilen sind viele meiner Geschwister auf die gleiche Bahn gekommen. Mein Bruder Angelo schreibt sehr offen über seinen Glauben, Patricia und Maite auch. Das ist schön.

Oase: Für viele Jugendliche waren Sie als Musiker ein Idol. Haben Sie einen besonderen Wunsch, ein Gebetsanliegen, mit dem Sie die jungen Menschen begleiten möchten?

Bruder John Paul Mary: In meinem Zeugnis sagte ich, dass ich mir am Beginn meiner Umkehr drei Fragen stellte: Wer bin ich, wo komme ich her, wo geht`s hin. Und wenn man dem Vater begegnet, dank Jesu, hat man die Antwort auf diese drei Fragen.

Von einem Suizidpräventionszentrum in Berlin habe ich erfahren, dass in Deutdschland 75 Prozent der Jugend-lichen zwischen 14 und 24 Jahren eine Suizidphase durchqueren. In Frankreich besagt eine Statistik, dass acht Prozent aller Mädchen mit 13 Jahren einen Sui-zidversuch hinter sich haben! Da ist eindeutig viel faul in unserer heutigen Gesellschaft. Und es trifft hier zu, was Papst Johannes Paul II. über die Kultur des Todes oft sagte. Aber ich denke, dass bei allen Hilfen, die angeboten werden, die wirkliche Heilung für die jungen Menschen darin liegt, dass sie ihren Vater kennen lernen.

Im Johannesevangelium gibt es kurz vor dem Bericht der Passion eine Stelle, in der Jesus sagt: „Die Welt soll erkennen, dass ich den Vater liebe.“ (Joh 14,31). Das ist ein Wort, das ich in mir sehr stark trage: Jeder getaufte Christ hat Christi Leben in sich. Und dass jeder Mensch, vor allem die jungen Menschen, ihren Vater kennen lernen, ihren wirklichen Vater, ist mein Wunsch, mein Traum und mein Gebet. Denn wenn sie ihren Vater kennen, macht das Leben einen Sinn. Dann ist nichts umsonst, was wir auf der Erde durchmachen.

Ich selbst habe erfahren, wie Maria zu Jesus und Jesus zum Vater führt. Medjugorje hat auf diesem Weg eine sehr große Rolle gespielt. Ich würde mir wünschen, dass alle jungen Menschen diese Erfahrung machen.

Foto: (c) Oase des Friedens

Werben auf kath.net

5 Annie Annie | 29. září 2008 v 13:50 | Reagovat

Pěkný..už se těším na pokráčko...

6 Pavlinda Pavlinda | 29. září 2008 v 19:31 | Reagovat

To kičinka: Kdo by si nevěděl rady s němčinou, tak na stránkách http://blessedmary.blog.cz/0809/verim-ze-zpoved-byla-rozhodujici je můj překlad.

7 Milagros Milagros | E-mail | 29. září 2008 v 21:11 | Reagovat

ÁÁÁÁ sesřička se do toho zase dala.....:D dobrýý...se těším na pokráčko

8 Libča Libča | 30. září 2008 v 10:54 | Reagovat

:D :D Já se taky těším na pokráčko :D

9 Aktanera Aktanera | 30. září 2008 v 18:35 | Reagovat

vypadá to jako docela zajímavý příběh...budu čekat na pokráčko :o))

10 Milagros Milagros | E-mail | 1. října 2008 v 18:30 | Reagovat

to LIbča - tady zase někdo jedl vtipnou kaši, že???

11 fanatics fanatics | Web | 9. září 2016 v 7:54 | Reagovat

půjčky ihned na ruku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama