close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Unexpected Love 12.

31. srpna 2008 v 18:53 | Milagros |  Příběhy
XIII. Díl
Někdo se mnou nešetrně smýkne na stranu a vytáhne mě na suchou zem. Nemám sílu se podívat na toho, kdo mě vytáhl, otočím se obličejem do trávy a jenom ležím. Po chvíli mě někdo pomalu začne hladit po zádech.
"Ellis, proč?" ozve se hlas, který bych tu čekala asi ze všech nejmíň.
Překvapeně se otočím a několikrát zamrkám, abych se ujistila, že to není jenom přelud a vedle mě opravdu leží Paddy. Neříkám nic a prudce ho obejmu, přitisknu se k němu tak silně, jako kdyby to bylo naposledy. Drží mě silně, najednou se cítím v bezpečí, jako kdyby to mělo být naposledy. Láskyplně mě cuchá v mokrých vlasech a jenom mě líbá. Nevím, jak dlouho jsme tam leželi, ale rozklepala nás taková zima, že jsme se nakonec museli zvednout a přesunout se někam jinam.
"Pojď, dospíš to u mě na pokoji, bydlíme v hotelu nedaleko."
"Dobře," přirejduje ke mně vozíkem a doveze až před hotel. Vyklopí mě do postele, půjčí mi tričko na spaní a uloží do své velké postele, sám si lehne vedle mě a pomalu usínáme.
Vzbudí nás neurvalé bušení na dveře. Paddy si stáhne vlasy do gumičky, natáhne k tričku ještě kalhoty a jde otevřít. Dovnitř vlítne nějaká tmavovláska a mě přijde nějak povědomá. Zavrtám se ještě hlouběji do postele pod peřinu a dělám, že tu vůbec nejsem. Najdu si malou skulinku mezi matrací a peřinou, abych měla aspoň nějaký výhled. Naštěstí slyším dobře i přes deku.
"Sophie, můžeš mi říct, co tu ještě pohledáváš?" slyším Paddyho rozzlobený hlas.
"Ty ji tu máš, že jo?" vřískne na něj, když jí pohled padne na moje kolečkové křeslo a mokré tričko a kalhoty na židli. "Máš ji tady, řekni mi pravdu!" řve na něj jako smyslů zbavená.
Rozhodnu se radši ještě chvíli zůstat tam, kde jsem a ještě chvíli pozorovat vývoj situace. Když jí pohled padne na postel, ve zlomku sekundy se přikloním k názoru, že nebude moc vhodné, když v tom Paddyho nechám samotného a radši se začnu hrabat ven a postavím se Paddymu po boku, kde mě Paddy okamžitě chytí kolem pasu. Sophie se nezmůže ani na slovo, jenom po mně kouká. V očích se jí zračí taková nenávist, jakou jsem ještě u nikoho neviděla. Sophie se se slzami v očích postaví před nás, mě oznámí, že jsem největší mrcha, kterou kdy poznala. Pak se podívá na Paddyho a prostě se zeptá: "Proč?" V tom okamžiku jí osamělé slzy vytečou zpod víček a pomalu si brázdí cestičku po její pěkné tváři. Pak se beze slova otočí k odchodu. Paddy si ulehčeně oddychne a pevně mě obejme. Ani jeden z nás si nevšiml, že Sophie stále ještě neodešla. Když mě Paddy vezme do náruče, aby mě odnesl k posteli, vezme Sophia těžkou vázu z rohu hotelového pokoje, obličej má různěný vzteky, s naprostou beznadějí zvedne vázu nad hlavu a s divým křikem ji hodí směrem k nám. Naštěstí se netrefí a váze spadne hned Paddymu za zády. Paddy mě pustí, vezme Sophii za ruce, zkroutí jí je za zády a vyvleče ji na chodbu. Zavře ji u sebe v pokoji, otočí klíčem v zámku a vytáhne telefon.
"Tohle už je na prášky," zavrtí hlavou, volá pohotovost a já se uvolněně sesunu na zem a pak si jenom ulehčeně oddechnu.
Pro Sophii si přijedou během 15 ti minut, píchnou jí něco na uklidnění, a i s taškou si ji odvezou sebou.
S Patrickem zalezeme zase zpátky do jeho pokoje, kde si sednu na postel a atmosféra nepříjemně zhoustne.
"Nebudeš mít teď nějaké problémy?" zeptám se opatrně s očima přišpendlenýma na vzoru koberce na jednom zvlášť odporném květu.
Paddy ke mně beze slova přistoupil, dvěma prsty mi zvedl bradu, aby mě přinutil podívat se mu do očí. Nevím kolik sekund jsme takhle stáli a mlčky si hleděli do očí. Možná deset, možná dvacet, možná minutu. Pak mi položí ruce na boky, zlehka si mě přitáhne a jemně přitiskne své hebké rty na moje. V té chvíli zapomenu na všechno okolo. Zapomenu na Sophii. Její vyhrožování. Paddyho sourozence. Na Angela, kterému nemůžu věřit. Připadá mi, že Paddyho náruč je veliká a já se v ní můžu schoulit a zapomenout na naše problémy. Nemůžu a ani nechci na ně myslet. Paddy je ale jiného názoru a tuto skvělou chvíli přeruší.
"Proč jsi chtěla skočit dolů z toho mostu?!" zeptá se mně až nezvykle vážně. Uhnu očima.
"Ellizabeth! Mluv…….Já ….. tě mám rád……"
"Prostě..je toho na mě moc…" zlomí se mi hlas a já si opět uvědomím, že si zase slané potůčky razí cestu po mých tvářích.
"Paddy...já...už nemůžu… .Včera večer jsem měla další absťák…………..……….k tomu ještě hysterickej záchvat. Máma to bere docela v pohodě, ví, že to nejde tak rychle, je to psycholožka, ale táta je pruďas. Někdy to s ním jde, ale nemůže mi odpustit, že jsem v minulých měsících dělala to, co jsem dělala. Zrovna, když bych potřebovala jeho podporu, tak mu dochází trpělivost. Do toho se včera máma ne zrovna šťastným způsobem dozvěděla, že s někým chodím. Normálně je v pohodě, ale včera jí taky povolily nervy. Měla jsem toho prostě dost. A tak to dopadlo, jak to dopadlo," dokončím rázně vyprávění a přeladím na jinou kolej: "Ale jak jsi věděl, kde mě máš hledat? Jak jsem ti volala, neřekla jsem ani slovo, kde jsem a stejně jsi mě našel. Já..prostě to nechápu."
"Včera večer jsme se se strašně pohádali. Hádej s kým asi... . Zase mi vyhrožovala, práskl jsem s dveřmi a odešel. Musel jsem si jít provětrat hlavu, jinak bych to už nevydržel. Když jsem byl venku asi 5 hodin, někdo mi volal. Zvednul jsem to…i když si eřekla ani lsovo, věděl jsem, že jsi to ty. Slyšel jsem, jak vzlykáš a pak se spojení přerušilo. Za tebou jsem slyšel jenom takový šum…….došlo mi, že je to řeka. Byl jsem tak odtud vzdálený asi 2 bloky. Běžel jsem tam a dál už to víš." Skončil Paddy.
"Paddy? Miluju tě…"
"Já tebe taky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anAngel anAngel | Web | 1. září 2008 v 19:15 | Reagovat

júúj...to je tak hezký...

2 Milagros Milagros | E-mail | 1. září 2008 v 21:12 | Reagovat

a taky konec.

3 minnie minnie | 2. září 2008 v 8:54 | Reagovat

Cože? Už? To je škoda :(  Když sem se konečně dočkala dalšího dílu, tak je konec, to není féér :(       :o)    Vážně moc hezký !!

4 Nicol Nicol | 2. září 2008 v 10:20 | Reagovat

konec? ale vždyt to není konec, nijak to nedopadlo.......

5 Milagros Milagros | E-mail | 2. září 2008 v 13:57 | Reagovat

Svým způsobem ano....ještě něco možná bude, ale nevím, nechtěla bych se opakovat

6 urgona urgona | Web | 3. září 2008 v 18:48 | Reagovat

Já bych ještě pokračovala, jinak je tenhle příběh bezva

7 Libča Libča | 4. září 2008 v 12:49 | Reagovat

Nj, séégra zase zabodoval :) Jen pisaj dale at to nekonči pač je to ještě v nej stadiu řekla bych :D :D ¨

Mějte se lidičky stavim se v sobotu

8 Klára Klára | E-mail | 4. září 2008 v 21:42 | Reagovat

chválím moc pěkný :-).. normálně!!!! sem se dívala včera na top star magazín a tam dělali reportáž o Míši Dolinový.. Ale proč to říkám... Víte co hrálo v pozadí za písničku? The right time od Kellys!!! To sem byla vážně překvapená a moc moc potěšená, snad to potěší i vás ;-)

9 Milagros Milagros | E-mail | 4. září 2008 v 21:56 | Reagovat

Al right, jdu psát další díl ;)

10 Nicol Nicol | 5. září 2008 v 0:10 | Reagovat

super!!!!!!!!!

11 langusta174 langusta174 | Web | 5. září 2008 v 16:21 | Reagovat

Doufám, že to ještě není konec, je to super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama