3. DÍL
Pár minut před odchodem z hotelu stál Thomas přede dveřmi s krásnou kytkou nerozvitých růžiček. Patricii se rozzářili oči jen ho viděla a to všichni náležitě poznali a ocenili.
Thomas s Patricií vyšli hned, jako první směrem k hradu. Při cestě znovu vášnivě diskutovali a jejich ruce se při chůzi sem tam nenápadně dotýkaly.
Když vešli do šaten a byli si jisti, že je nikdo neuvidí, jakoby už předem tušili problémy, mohli si konečně padnout kolem krku. Patricia se na něho sladce usmála a Thomas jí dal krásnou pusu, stejně jako ona potom jemu.
,, Půjdeme dnes spolu na oběd?" Zeptal se přes kabinku, kde se oba převlékali do svých kostýmů.
Patricia se zarazila. Proč by ale neměla jít? Vždyť nikde není psáno, že musí jít s Victorem, ten jí to pouze nabídl a ona ho pouze odmítla.
,, Patricio?"
,, Ano … Proč ne." Usmála se sama pro sebe Patricia, protože pociťovala pravé štěstí.
Dnešní den ubíhal opravdu rychle.
Patricia zvolila písničku Stars Fall From Heaven u které si sama vystačila. Lidé znovu a znovu tleskali a ona s Thomasem se v každé volné chvíli navštívili, aby si věnovali nový polibek. Jen Thomas si vždycky musel vynadat své umělé upíří zuby, aby Patriciu náhodou nezranil. Oba byli teď tak šťastní.
Na obědě si sedli všichni dohromady i s Thomasem. Povídali si všichni a nikomu to nevadilo. Rádi viděli Patricii takže šťastnou a s Thomasem souhlasili, protože byl ze stejného těsta jako oni. Dokonce i Jimmy, který měl v sobě stálou povinnost, která znamenala něco, jako by ji měl chránit. Zrovna když se celý stůl rozesmál objevil se za nimi nijak nadšený Victor.
,, Ahoj Patricio. Thomasi?" Podíval se na něho jedovatě.
,, Neměl by jsi náhodou jít zkontrolovat, jestli je všude v hradě pozavíráno?" Pokračoval.
,, Ne, to je přece práce Igora."
,, Ten má ode dneška volno. Takže je to teď tvoje práce."
,, Ale …"
,, Pokud ti tu však práce nevyhovuje, tak můžeš klidně jít. A buď rád, že to neohlásím otci. No tak půjdeš něco dělat, nebo se tu budeš jen dál ulívat?"
Thomas si jen sebral svou bundu kývnul na Patriciu a ostatní a neporažen s hrdostí kolem Victore odešel.
,, Má přece přestávku, jako všichni ostatní." Zastala se ho Patricia.
,, Je to jen zaměstnanec, který by bez téhle práce nic neměl, takže mu není třeba dávat na výběr." Řekl jí už s úsměvem.
,, To ale není fér." Ozvala se Maite. Victor, jen z faktu, že je to sestra Patricie, se na ni neobořil.
Nastal večer a byl čas hrad opustit. Thomas Patricii řekl, aby na něho po skončení prohlídek počkala, tak teď seděla na schodech před bránou a čekala na něho. Přišel za ní za chvíli a vzal ji za ruku jdouce směrem zpátky do hradu.
,, Proč jdeme zpátky do hradu?"
,, Uvidíš. Slíbil jsem ti přeci překvapení, no ne?" Usmál se na ni a Patricii z toho úsměvu opět polilo horko po celém těle.
,, Ten oběd mě mrzí."
,, Z toho si nic nedělej. Chová se tak pořád a taky mi naložil dvakrát tolik práce, to abychom se asi nevídali a on mohl být s tebou." Podíval se jí na krátkou dobu zvídavě do očí.
,, Ale já nechci být s ním, ale s tebou Thomasi." Sevřela mu pevněji ruku a on pokýval hlavou.
Prošli různými místnostmi, které Patriciu při nedostatku světla děsili a nebýt Thomase, který ji teď držel za ruku, už dávno by se jí zmocnil strach. Cítila teď jen malé napění a vzrušení z této situace a toho co Thomas chystá. Vystoupali po malých schodech do celkem vysoké hradní věžičky a když byli nahoře, Patricie jen vydechla ohromením.
Z ochozu na věži bylo vidět na střechy hradu i na malé domečky dole ve vsi, i na hotel, ve kterém bydleli. Nadšeně mu ty věci ukazovala, když chodili kolem dokola a Thomas jen s úsměvem sledoval její nadšení a i v přítmí rozjasněnou tvář.
,, Je tu moc krásně." Propletli se jim teď už obě ruce.
,, Já vím." Usmál se Thomas a se zavřenýma očima ji políbil.
Polibky byly stále sladce něžné a z jeho strany velmi opatrné, což ji až rozechvívalo.
O 2 TÝDNY POZDĚJI
,, Vím, že se scházíte na věži. Viděl jsem vás." Zastavil Victor Thomase s nepříčetností v očích.
,, Mám ji rád Victore a ona mě. Nech nás být, ano?"
,, Mě ale nebude odmítat kvůli někomu takovému jako jsi ty." Sjel ho zlostně očima.
,, Ji nech na pokoji, rozumíš?" Řekl už konečně Thomas.
,, Zaplatíš za to, uvidíš." Usmál se hořce Victor a rychle odešel.
Thomas zůstal stát na místě. Měl obavy z Victora. Nikdy si z něho nic nedělal, ale věděl, že schopný udělat cokoliv proto, aby Patricii získal a ho odklidil z cesty. Jen pro krátký románek byl schopen zničit to co bylo. Nebylo by to tu poprvé, proto se teď tolik obával.
Hned druhý den mu přišel pozdrav od Victora - měl jet do města na úřad nahlásit změny otevíracích dob. Takže neměl šanci se dnes s Patricií na hradě potkat. To však Thomas nevěděl, že ho tam zdrží mnohem déle, kvůli nevyřízeným fakturám na které se ho ptali a o kterých neměl ani potuchy. Trochu vyvedený z míry se vracel zpátky.
Patricia čekala na Thomase na věži, jak už si zvykli a dívala se na krajinu kolem. Sledovala personál a ostatní lidi jak pomalu opouštějí hrad a nervózně se podívala na hodinky. Vždyť jí Thomas přece slíbil, že půjdou na procházku.
Dveře se otevřely, to ano, ale nestál v nich Thomas nýbrž Victor.
,, Co tu děláš?"
,, Neměl bych se zeptat spíš já tebe? Já to tu mám na starosti, ale vy s Thomasem tu snad máte ještě nějakou práci?" Rýpl si trochu Victor.
,, Ne promiň. Nechtěl jsem být protivný." Přistoupil k ní Victor, poté co mu Patricia neodpověděla.
Chtěl ji pohladit po tváři, ale jeho blížící se dlaň rázně odstrčila. Vztekle ustoupil zpátky a odešel dolů po schodech z věže. Měl jasno, ale neměnil plány.
Patricia tam stála trochu šokovaná, ještě ve chvíli, kdy přišel Thomas. Viděl její výraz a hned se zarazil.
,, Co se stalo?"
,, Ne … nic. Nic se nestalo. Kde jsi byl tak dlouho?"
,, Pojď … To až ti budu povídat." Mávnul Thomas unaveně rukou a vzal ji za ruku.
,, Proč je Victor takový? Proč mu tolik vadí, že jsem spolu?" Promluvila na něho náhle.
,, Takže tu byl? Udělal ti něco? Co povídal …"
,, Nic se nestalo, jen je pořád …"
,, On tě chce mít pro sebe Patricio. Nechce, abys byla se mnou, ale jak říkám - s ním. Prostě nám nedá pokoj. Ale já se tě nevzdám." Řekl Thomas jasně.
Podívala se na něho a on na ni. Jejich oči si právě teď řekli to co bylo už jasnou pravdou - Miluji tě.
Pak ale její poklesly a ona se ho chytila, jakoby padala.
,, Co se děje?" Polekal se.
,, Není mi dobře … Asi půjdu zpátky do hotelu."
,, Dobře, pojď. Doprovodím tě." Vzal ji Thomas kolem pasu, protože cítil že byla v krocích nejistá.
Patricia si lehnula do své postele a Thomas jí dal pusu na čelo. Měla už zavřené oči a ztěžka oddechovala.
,, Nebylo jí teď najednou dobře. Dej na ni pozor Jimmy." Řekl ještě Jimmymu.
,, Vypadá bledá. Vezmu ji zítra hned k doktorovi a dám ti vědět." Rozloučili se.
,, Dosti velká chřipka slečno, takže tak týden dva ležet a pak si přijďte na kontrolu." Diagnozoval ji místní doktor.
,, Nemůžu být tak dlouho nemocná. Vždyť tu máme pomáhat." Stěžovala si Patricia, když jí John pomáhal zpátky do postele.
,, Patricio, zdraví je přednější. Je vidět, že jsi opravdu nemocná, jinak bys takhle neuvažovala." Řekl nesmlouvavě John.
Dotčený Victor se na Patriciu nepřišel ani jednou podívat, i když to měl v plánu, ale příliš ranila jeho ego. Za to se postaral, aby ji nenavštívil ani Thomas. Práce navíc a nové úkoly ho zaměstnaly a unavily natolik, že nestíhal, i kdyby stíhat chtěl.
Za dlouhé dva týdny, strávené v posteli se Patricia konečně vrátila zpátky.
Když ráno šla s ostatními vyšlapanou zkratkou k hradu, přemýšlela. Mrzelo ji, že Thomas nepřišel, ale věřila, že měl k tomu pádný důvod. Tak moc se těšila až ho znovu uvidí. Jen co prošli hlavní branou silně svých myšlenek zalitovala. Zastavila se v půlce kroku a i ostatní se na sebe dost zmateně podívali. Victor zrovna vycházel z pokladny a podivil se nad zaraženě stojící rodinkou. Když uviděl i on to, co všichni tak sledují, neodpustil si blažený úsměv.
Středem toho všeho byla dlouhovlasá bruneta objímající se s - Thomasem ? Nebo snad on s ní? V těch vášnivých polibcích a někdy neúměrném osahávání za bílého dne se to nedalo rozpoznat.
Když i oni spatřili, že je sleduje víc lidí, usmáli se na sebe a ruku v ruce odešli nahoru do kanceláří. Při odchodu se na Patricii podíval bezstarostným, ba ještě spokojeným pohledem.

no fuj, to prase nechutný!!! chudák Patriska...moc pěkně napsané:-))