2. DÍL
Ráno i s ostatními kráčela Patricia se zvědavostí a nadšením do hradu. Nejprve se převlékli do včerejších,vybraných kostýmů, a pak je Annie rozmístila do různých místností v hradě. Jako každé pondělí se na hradě trochu nestíhalo, a proto jim průvodci slíbili celkovou prohlídku hradu až na závěr dne.
Měla přijít první prohlídka dne. Patricia pomalu procházela přidělenou místnost, zkoumala nábytek a různé obrazy. Místnost byla celá do sladěná do zlaté barvy, až si tu trochu připadala jako někde na Slunci. Pootevřeným oknem proudil chladný vánek, což nevětranému hradu prospívalo a Patricii jen potěšilo. Místnost byla v celku velká a s menší ozvěnou, z které měla Patricia při zpěvu trochu strach. Na kraji v rohu místnosti byla obrovská starodávná postel, která se snad ještě dochovala. Nebo že by replika? To ale bylo přece jen jedno. Kolem postele byl bílý chlupatý koberec, na který si Patricia už z dlouhé chvíle sedla, byť kolem byli též starožitné židle, ale koberec byl na pohled i na dotyk přece jen lákavější. Za několik minut vstala a poupravila si krásné šaty. Ještě se rozhodla podívat do zrcadla, co viselo na protější zdi, ale jen do něho pohlédla, spatřila v jeho odraze otevírající se dveře a v nich prapodivnou hlavu. Div nevykřikla leknutím.
,, To jsem já, neboj se." Zamával jí Thomas s výrazně nalíčeným obličejem a umělými, upířími zuby.
,, Vyděsil jsi mě." Otočila se už trochu s úsměvem Patricia.
,, Promiň, to jsem nechtěl. Jen ti jdu říct, aby ses připravila, teď už jdu dolů pro první výpravu a co nevidět jsme tady."
,, Díky a počkej …"
,, Ano?"
,, Platí ještě … ten oběd?" Usmála se a bylo by jí jedno, kdyby se teď trochu začervenala.
,, Samozřejmě." Zadíval se na Thomas, ale pak už rychle pospíchal dolů.
Patricia si vlezla zpátky za červený provázek, který jasně znázorňoval, že za něj nikdo nesmí a rozhlížela se z okna. Když uviděla, že se otevírají dveře a do místnosti pomalu vchází lidé, začaly se jí trochu třást kolena, i když byla zvyklá na větší davy. Přece jen tu s lidmi byla intimnější atmosféra a ještě se na ni díval Thomas. Ten, teď pustil za dveřmi schované rádio, na kterém byla nahraná jen hudba k nakonec vybrané písničce First Time, která se sem docela hodila. Cítila na sobě pohledy všech, to ji však neznepokojilo, spíš se snažila nevnímat ten pohled, který patřil Thomasovi a věděla, že se dívá.
,, Don´t tell me now you don´t love me …" Zpívala Patricia s plným oddáním pro píseň a velkým srdcem jako vždy. Přece jen se na Thomase podívala a lehce usmála jen tak, aby to nebylo pro okolí příliš nápadné.
Thomas stál u dveří div ne s otevřenou pusou a sledoval, jak se Patricia ladně pohybuje a přitom tak andělsky zpívá a ještě k tomu vypadá jako opravdová princezna. Co se to se mnou děje? Uvědomí si skoro až na konci písničky, když už se na něho Patricia podívá pohledem, aby nezapomenul to rádio vypnout.
Děti a rodiče, ze kterých se skupinky většinou o prázdninách skládají nadšeně tleskají a někteří tatínci dokonce hvízdnou. Patricia se ukloní a pohladí kolem procházející holčičky, které si na ni mermomocí musí sáhnout.
Thomas, zaskočený a omámený Patricií zároveň rovnou pospíchá za svou skupinkou. Kromě jednoho, snad za vše mluvící pohledu už se dál nezdržuje a pořád trochu mimo povídá o historii hradu a téhle a oné místnosti.
Takhle to jde za den několikrát a až na poslední, večerní prohlídce si může Patricia dovolit jít s poslední skupinou a podívat se na ostatní a poslechnout si i trochu té historie.
Oběd se nekonal, protože Thomase nikde nenašla, nechtěla se po něm hned ptát, a tak to nechala být a šla spolu s Jimmym, Paddym, Maite a Johnem.
Historie hradu, snad působí ne moc zajímavě, ale je podaná velmi poutavým způsobem.
Jimmy se stejně jako u první tak u poslední prohlídky předvádí a rozveseluje jak děti, tak i rodiče. Nepřestal ani při písni - Na na na. Připojil se k Patricii v prohlídce a společně viděli Johna, sedícího na židli, jako správného krále a zpívajícího písničku - I Really Love You, která ve skupince lidí vyvolá nadšení, protože Španělštinu moc neslýchali. Už ve trojici sledují se skupinkou Maite, která se láskyplně usmívá a zpívá - Roses Of Red. Všichni znovu uznají, že kostým Bílé Paní a kytice růží v dlaních ji moc sluší. Jako poslední sklízí potlesk Paddy, který jako udatný rytíř zpívá písničku - Mystic Knights, aniž by mu vadilo, že si zpívá sám všechny sloky písně.
Po shlédnutí hradu a zábavném rozhovoru s průvodci, se ještě domluví, že písně budou střídat a vydávají se pomalu do hotelu.
Patricia se rozhlíží kolem a její přání se přece jen vyplní, ještě před bránou ven z hradu spatří Thomase, spěchajícího k nim. Už nemá kostým a je odlíčený. Blond vlasy délkou jen tak pod uši mu létají rozcuchaně kolem hlavy a přes rameno má velkou tašku, z čehož Patricia vyvodí, že už jde asi taky domů. Zastaví se a počká na něho. Ostatní se ani nevyptávají a jdou, však ona trefí.
,, Ahoj …" Zastavuje se u ní, udýchaný Thomas. ,, Ne počkej, nic neříkej. Já vím, měli jsme domluvený oběd a já nezapomněl- těšil jsem se, ale Victor mi dal ještě nějakou práci, ani jsem nebyl na večerních prohlídkách. Úplně zbytečně mě zaměstnal na práci, kterou mohl udělat kdokoli jiný, ale nemůžu si tu tak vyskakovat. Prosím tě řekni, že se nezlobíš." Vydýchával se ještě.
,, Ty za to přece nemůžeš." Usmála se chápavě a už mu nic nevyčítala.
,, I tak mě to stejně mrzí, zítra bys šla?"
,, Proč ne?"
,, Ukaž vezmu ti tašku." Nabídne se Thomas galantně.
,, Ne Thomasi, vždyť máš už tu svoji." Ale Thomas si od ní tašku stejně vezme a nese jí ji.
,, Dneska jsi byla úžasná, to zpívání a … vážně se mi líbíš Patricio." Zastaví se poněkud neohrabaně Thomas, jakoby to bylo vyznání žáka na základní škole.
,, Ty jsi taky moc fajn …" Podívá se na něho a je ráda, že už je tma.
,, Můžu tě ještě doprovodit?" Zeptá se Thomas na rozcestí k hotelu.
,, Ok."
,, Ale svůj dnešní prohřešek si pokusím vykoupit … Mám pro tebe na zítra překvapení." Zaskočí ji Thomas s tajemným a lišáckým úsměvem na tváři. Zvědavost se očekávaně dostaví, ale ať se Patricia snaží jak chce, Thomas jí neprozradí ani sebemenší maličkost.
U menší zídky před hotelem, kde už je vchod Thomas zastaví a vrátí Patricii tašku. Ta se na něho poděkováním usměje a znovu se na sebe zadívají.
Thomas by jí rád dal alespoň malou pusu na dobrou noc, ale bojí se, že by něco uspěchal, či snad Patricii urazil. Ale pak se přece jen rozhodne. Touha je mnohem větší, než jeho nynější rozpaky.
,, Tak dobrou noc." Pošeptá jí tiše do ucha a jemně ji políbí na líčko. Ta mu chce pusu ,,na dobrou noc" co nejdříve oplatit a v tu chvíli se, sice neplánovaně, ale doopravdy, jejich rty střetnou. Bez leknutí, rozpaků a studu už teď vzniká ta pravá ,,pusa na dobrou noc".
Ani jeden z nich by přesně neřekl jak dlouho se tím jedním polibkem loučili, ale když už Patricia vcházela do hotelu, ještě se usmívající a Thomas se pomalu vydával zpátky po cestě, po které přišli, oba pocítili ten stejný pocit. Pocit blízkosti, štěstí, radosti a emocí, že by pocit už nazvaný láska …?
Kolem desáté večer se hotelovým pokojem rozezněl zvonek, signalizující nečekanou návštěvu za dveřmi.
Unavený John už dávno spal, stejně jako Maite, kterou spánek přepadl u sledování večerního pořadu. Paddy seděl na své posteli a tiše si brnkal na kytaru, jen tak z hlavy vymyšlené akordy. Patricia ležela v posteli nad Paddym, ale nespala. Jimmy, který si zrovna sušil vlasy, se hned vydal ke dveřím, aby nečekaný host nevzbudil ty, co už spaly.
,, Victor?" Ověřil si raději Jimmy v nejistotě, zda-li se nemýlí. Viděl ho přece jen jednou.
,, Ano. Doufám, že vás nebudím. Já … chtěl jsem mluvit s Patricií, jestli nespí."
,, Ne, myslím, že ne. Vydrž." Usmál se spěšně Jimmy.
,, Kdo mu nabídl tykání?" Špitl si Victor pro sebe a opřel se o zeď.
,, Co se děje Victore?" Objevila se ve dveřích Patricia, která už tím, že měla župan dávala najevo, že nepřišel zrovna v době denní.
,, Promiň, že tě takhle v noci přepadávám, ale chtěl jsem tě pozvat zítra na oběd." Mrkl na ni sebejistě.
,, To je hezké, ale asi půjdu …"
,, S kým?" Skočil ji rázně do řeči, v očích hořkost.
,, Se sourozenci." Podívala se na něho bez úsměvu a Victor pochopil, že s ní nemůže jednat jako se zaměstnancem. V duchu sice myslela na Thomase, ale neměla sebemenší chuť se mu svěřovat.
,, Promiň Patricio, nechtěla jsem na tebe tak zhurta. Na večeři mi ale snad košem nedáš, ne?"
Patricia nejistě mlčela ve zběžném přemýšlení.
,, Uvidíme, ale jedna večeře nic není, že." Řekla nakonec a Victor si to ujasnil, jako že ano.
,, Tak fajn. Nechceš se jít třeba ještě projít?" Navrhnul a nenápadně se k ní přiblížil. Patricia však couvnula.
,, Promiň, ale už chci jít vážně spát." Zavírala už raději dveře.
,, Tak dobrou noc. Hezky se vyspi ať si ráno tak krásná, jako dnes." Zazubil se před zavírajícími se dveřmi.
,, Dobrou noc."
Patricia zavřela dveře a musel vydechnout.
Victor vyšel z hotelu a kráčel k domu, který měl už měsíce sám pro sebe.
Takže ty jdeš na oběd se sourozenci. No to si tě teda pohlídám kočičko. Mě se jen tak nezbavíš … A běda jestli zjistím, že je za tím někdo jiný, ba dokonce někdo z hradu … Z personálu, z té chudé bandy. Ten ti to teda odskáče. Ale třebas mluvila pravdu.
Stejně … Tak krásnou holku jsem neviděl už pěkně dlouho … A že jsem jich viděl.
Co může být tak těžkého na tom dostat i tebe. Pár lichotek či hradních romancí? Holka jako holka. Nakonec stejně bude moje.

Tohle bude ještě zajímavý...