1. Díl
,, Takže konečně domů?" Sedne si Maite unaveně do křesla v pěkném hotelovém pokoji spolu s ostatními svými sourozenci, právě přijíždějícími z dlouhého, vyčerpávajícího koncertu.
,, Vypadá to, že ještě ne Maite." Pokládá John objemné tašky s věcmi ostatních na zem.
,, Když už jsme u toho, tak co tady ještě potřebujeme vyřídit Patricio?" Zavolá Kathy z druhého pokoje.
,, Moment, podívám se …" Hledá Patricia ve složce papírů ten správný blok. ,, Ano, už to mám. Tak mám tu poznamenané, že jdeme ještě na focení pro místní časopis." Studuje Patricia pečlivě řádky v bloku.
,, Jsi v pořádku Angelo? Jsi hrozně bledý … A ty oči. Vážně ti nic není?" Prohlíží ho starostlivě Barby.
,, Jen se nectím nějak dobře, asi na mě něco leze …"
,, Seanovi včera bylo taky nějak špatně." Poznamená Kathy.
,, To není moc dobrý …" Zakroutí Paddy hlavou.
Místností, kde si celá rodina povídá a odpočívá se rozezní telefon.
,, Vezmu to." Zvedá se Patricia.
,, Haló? Dovolal jsem se správně ke skupině Kelly Family? Na recepci mi dali číslo." Rozezní se sluchátkem pevný mužský hlas.
,, Ano, voláte správně. Co si přejete?" Ptá se Patricia ochotně.
,, Mohla by jste hovor prosím přepojit nahlas, aby jste to slyšeli všichni? Moc děkuji."
,, Jistě." Zmáčkne Patricia ono tlačítko a hovoru už mohou naslouchat všichni.
,, Mám na vás prosbu, o které vím, že mi stejně nevyjde, ale říkal jsem si, že přece jen zavolám."
,, Jmenuji se Steven Clark a jsem něco jako vedoucí zdejší historické památky a to hradu Bran, o kterém jste jistě už slyšeli."
,, No jasně. Drákulův tajemný hrad." Začal Jimmy šaškovat.
,, Toto léto jsme tu chtěli udělat něco, jako sjezd významných osob a výdělek vstupného dát na pomoc dětem do zemí, postižených válkou."
,, A v čem je problém?" Zeptal se Joey jednoduše.
,, No, problém je v tom, že naši nabídku nikdo nepřijal. Buď je odradil náš hrad, nebo už jen to, že by měli jen tak pro nic za nic pomáhat dětem, kterým třeba umřela celá rodina v následku války."
,, Pro nic za nic? Je to přece pro dobrou věc." Ozvala se Maite.
,, Kdyby to takhle brali i ostatní, tak bych vás opravdu neobtěžoval."
,, Takže určitě chcete, abychom tam vystupovali mi." Rozluštil to John.
,, Ano. Opravdu vás o to žádám jak já, tak celý náš personál na hradu. Chápu, že to není tak prosperující jako koncerty, co by jste mohli za tu dobu stihnout, ale je to pro dobrou věc, sami úřady nám tohle nabídli…"
,, Co bychom tam dělali?" Zeptal se Angelo nadšeně.
,, No ty rozhodně nic, podívej se na sebe v jakým jsi stavu." Zarazila ho Kathy.
,, No myslel jsem, že by jste tam mohli zpívat nějaké méně známé písničky, nebo tak a dostali by jste kostýmy, takže by tam nebylo žádné riziko a není to koncert, ale jen něco jako benefiční akce. Vzhledem k tomu, že by to byla zrovna vaše rodina a skupina si myslíme, že výdělek a částka by na pomoc dětem nebyla malá."
,, Dobře pane Clarku, nechte nám na záznamníku vzkaz a mi se vám ještě dnes určitě ozveme." Řekla Patricia a hovor skončil.
,, No teda … To je něco, byli jsme už na hodně místech, ale dovede si představit, jaké by to bylo vystupovat v kostýmech a dělat show na hradě? To je přece něco!" Povídala nadšeně Maite.
,, Netěšila jsi se ještě před chvílí domů?" Řekl Joey nevzrušeně.
,, Tohle přece úplně mění situaci."
,, Ano to mění a už i na tom, že bychom tam nebyli všichni." Nadhodila Kathy.
,, Jak to myslíš?" Nechápala Patricia.
,, Já a Sean pojedeme zpátky, asi bude nemocný a jen by nakazil všechny ostatní. Ty Angelo pojedeš taky a to bez diskuze, stačí se na tebe podívat."
,, Ale …" Chtěla Angelo něco namítat.
,, Angelo, Kathy má pravdu." Zarazil ho přátelsky Paddy.
,, Já pojedu Kathy taky … Oni to tu zvládnou a já budu ráda, když si odpočinu …" Řekne Barby tiše.
,, Odvezu vás a u agentur zařídím, aby s tím jedním měsícem a půl nebyl problém." Nabídl se už předem rozhodnutý Joey.
,, Páni, tak to tu budeme doslova strašit jen já, Paddy, Jimmy, Patricia a Johny." Zasmála se Maite.
,, Johne ty je tu budeš hlídat, aby něco nevyvedli." Usmála se Kathy.
,, Jasně." Přikývnul John a usmál se na ně.
,, Zvládneme ráno to focení a my pojedeme domů."
,, Je to nefér …" Zabrblal si ještě sám po sebe Angelo a všichni se pomalu vydávali směr postel.
,, Takže to je ten hrad?" Obdivuje ho Maite za sklem auta. ,, Je hodně velký a starodávný."
,, Počkej až si ho prohlídneme uvnitř, určitě tam straší." Zlobil ji Jimmy.
,, Dej pokoj. Radši dávej pozor na cestu." Mávnul John rukou.
,, Vítám vás, opravdu moc mě těší, že jste alespoň z části dorazili. Jste naše poslední záchrana."
,, Potěšení na naší straně. Rádi to pro dobrou věc uděláme." Podal mu John ruku.
,, Ubytování samozřejmě nehledejte. Zařídil jsem vám pokoje v hotelu kousek odsud, přece jen z centra dění je to dál, ale myslím, že oceníte klid."
,, To rozhodně ano, děkujeme." Přikývla Patricia.
,, Bohužel tu po dobu vašeho pobytu nemůžu zůstat. Mám nějaké vyřizování v Bukurešti, kde zůstanu, ale nemusíte mít obavy, jako náhradník je tu za mě můj syn Victor." Ukáže na něho k bráně.
,, V tom nebude problém." Usměje se Paddy.
,, Tak co máme dělat?" Rozhodí Jimmy netrpělivě rukama.
,, Annie, to je naše průvodkyně na hradě, vám ukáže, kde je hotel a potom vás vezme do šaten a maskérny, aby jste se na zítra mohli připravit. To už se nějak domluvíte. Vážně jsem vám hodně zavázán, vážím si vaší pomoci." Poděkuje Steven Clark a odjíždí do města za důležitější prací.
,, Annie já jim hotel ukážu, klidně už můžeš jít domů." Ozve se náhle za nimi Victor.
,, Ne Victore, já je tam doprovodím, je to má práce, ty si tady jednej pořádek, ok?" Otočila se Annie a už je vedla pryč.
,, Proč jsi na něho tak vyjela?" Srovnal s ní Paddy krok.
,, Ty ho neznáš, je strašně nafoukaný a musí mít všechno co chce, ať to stojí, co to stojí. Není s ním moc legrace. Raději se mu vyhnout než se s ním hádat, to by člověk letěl. Vy ale ne, vy jste tu hosti a hodně vítaní." Usmála se.
,, Ahoj Annie." Usmál se na Annie neznámý mladík, když dorazili k hotelu, který byl hradu opravdu celkem blízko.
,, Ahoj. Tak tohle je naše, určitě ti známá, nová posila na měsíc a něco. Tady to je John, Maite, Paddy, Jimmy a tohle je Patricia." Představovala mu Annie jednotlivce a on si s nimi podával ruku.
,, Jsem upír." Představil se s širokým úsměvem.
,, Upír?" Zasmála se Maite v otázce.
,, Ano, když jsem nastupoval, dostal jsem masku a kostým upíra, něco jako hlavní postava - kníže Drákula. Chodím se skupinkami turistů a vždycky uzavírám skupinu, taky tak trochu hlídám, aby se nikdo neztratil. Role mi už tak nějak časem zůstala, ale jinak jsem Thomas." Usmál se na ně a mrkl na Patricii, aby si ji mohl prohlédnout.
,, Pomůžu ti s kufrem, chceš?" Nabídl jí hned.
,, Ok." Zatvářila se trochu rozpačitě.
Když šli se zavazadly nahoru po schodech, protože výtah nejel a jak Annie poznamenala tak je to tu celkem běžné, Thomas na chvíli Patricii zastavil.
,, Mám dotaz, trochu osobní, nezlobíš se?"
,, Jaký?" Usmála se a teprve teď si všimla jeho modrých očí, v kterých měl částečně i kousek zeleného odstínu, což ji překvapilo, protože si takovéhle kombinace ještě nevšimla.
,, To ti to tak sluší pořád?" Mrkl na ni.
,, No, nevím jestli mi to sluší, ale každopádně díky. Ty jsi odsud?"
,, Ne, jsem z Avignonu, Francie."
,, Francie je krásná země." Usmála se Patricia a sledovala jak Thomas dál vynáší, celkem těžký kufr, s naprostou lehkostí.
,, Jsme tady. Tak mi se pro dnešek rozloučíme. Ty kostýmy necháme na ráno, ono to neuteče." Mrkla na ně Annie a pomalu odcházela.
,, Rád jsem tě poznal Patricio, vážně. Doufám, že se hodně brzo zase uvidíme." Zašeptal trochu.
,, Tak já půjdu s Thomasem a podívám se na ty kostýmy …" Navrhla Patricia rychleji, než Thomas stačil odejít.
,, Tak půjdeme všichni, ne?" Řekl John v dobrém úmyslu.
Patricia s Thomasem se při cestě zpátky na hrad dostali ze skupinky ostatních sourozenců na konec, aby si mohli povídat trochu soukroměji.
,, Co dělá vůbec Francouz tady v Rumunsku?"
,, Nikdy nevíš, kam tě cesta zavede a mě se to tu líbí. Chtěl jsem tu původně zůstat jen na léto, na brigádu, ale už jsem tu nějak třetím rokem." Usmál se na ni opět.
,, Páni, tři roky. To mi zase za necelé dva měsíce odjedeme …" Podívala se na něho Patricia.
,, Já vím." Řekl to Thomas tak pevně, jak jen to šlo, aby skryl už současnou lítost.
,, Zítra se často uvidíme, při prohlídkách …" Řekl jen tak Thomas a Patricia měla ten pocit, že je trochu v rozpacích, nad čímž se musela v duchu usmát.
Vybírání kostýmu se samozřejmě neobešlo bez značné dávky legrace, naschválů, strašení a jiných bláznovin. Asi po neuvěřitelných dvou hodinách blbnutí si konečně všichni vybrali kostýmy.
Jimmy v naprosto padnoucím, jak postavově tak i povahově, kostýmu dvorního šaška a baviče s velkou čepicí plnou rolniče, se rozhodnul, že bude okolí bavit svými kousky, které už živě viděl. Nikdo mu ten kostým nevymluvil, a proto se už ostatní smířili s tím, že v něm bude i zpívat. Protentokrát však výrazné líčení klaunů vynechal.
Maite, v krásných, volných, bílých šatech se slušivým korzetem a špičatou čepicí se závojem, jako Bílá Paní, vypadala jemně a půvabně. S rozpuštěnými blond vlasy a růžovou tvářičkou vypadala jako pravá Bílá Paní a víla zároveň.
Paddy po dlouhém vybírání, zkoušení a přemýšlení, dal přece jen přednost volné bílé halence a černým kalhotám s vysokými boty. Nesměl chybět klobouk s ptačím perem. Ač zprvu nenápadné oblečení zdálo se to být, tak každý poznal, že Paddy, s jak jinak než rozpuštěnými vlasy a dokonce pravým mečem, připevněným v pase u kalhot, znázorňuje klasického kladného rytíře. Už při představě, že ho takto uvidí dívky, znovu viděl to omdlívání blahem a okouzlením a ten povyk, který už moc nevnímal, však stejně zcela nechápal.
Johnovi byl vnucován kostým ducha, ale ten odmítl, a nakonec si vybral kostým krále s tím, že je mu tato role nejpohodlnější.
Když Thomas uviděl Patriciu v zlatých, princeznovských šatech, které ji Paddy vybral, zastavil se v půl kroku k Maite, která po něm něco chtěla. Co chtěla? To už nevěděl. Teď tam před ním stála ona v krásných dlouhých šatech barvy stejné, jako byly její vlasy. Dívali se na sebe spojeným pohledem, ale Patricia náhle uhnula pohledem, protože sama cítila, že kdyby se ještě chvíli dívala do jeho očí, tak by zčervenala až příliš nevhodně pro tuto situaci a kolem se dívající sourozence. Přerušení tak hlubokého pohledu probralo i Thomase, který byl stále ale trochu mimo současnou realitu a oči mu pořád tak či tak směřovali k ní.
,, Páni, měli bychom už jít. Venku už skoro tma. Uteklo to hodně rychle." Připomenula i ostatním Maite.
,, No máš pravdu, jdeme." Řekl John a všichni se šli zpátky převléknout.
Když vycházeli z šaten ven, Thomas si neodpustil rozloučení.
,, Patricio … Moc ti to dnes slušelo a já …Těším se zítra na tebe."
,, Takže mě jako Drákula nevysaješ a nestrčíš mě do rakve?" Zasmála se.
,, To bych ti neudělal, ale neříkám, že by se mi to nelíbilo." Usmál se na ni a Patricii se málem podlomila kolena.
,, Možná … možná bychom mohli zítra … Já nevím třeba na oběd?" Navrhnula mu Patricia s nejistotou ve tváři, která však hned zmizela.
,, Půjdu moc rád." Odpověděl Thomas a říkal si, proč jí to jen nenabídnul dřív on.
,, Tak dobrou noc …" Usmála se Patricia něžně.
,, Počkej ještě …" Zadržel ji Thomas a zachytnutím za ruku si ji jen lehce přitáhl zpět. Nejistě se k sobě přiblížili … Podívali se na sebe a …
,, Nechala sis tady gumičku … Na vlasy." Podal jí onu gumičku ze stolku u zrcadla.
,, Ach, díky, já bych zapomněla …"
,, Dobrou … zítra." Pohladil ji přece jen po tváři, s tou úžasnou lehkostí v ruce i v dlaních.
,, Dobrou noc …" Dostala ze sebe Patricia a odešla, než by se s ním znovu dala do řeči, to už by zase neodešla a venku už na ni čekali. Tak snad příště … až budeme sami a nebude kam spěchat … Si povíme víc.

tak na to jsem zvědavá......:D:D