close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Unexpected Love 10.

25. května 2008 v 18:45 | Milagros |  Příběhy

XI. Díl

Uf, konečně doma. Ještěže bydlím v prvním patře, i když……..když už se člověk jednou nasouká do toho výtahu - což je mimochodem práce pro vraha, proč se nesvézt. Ale jsem tady a to je hlavní.
To by člověk neřekl, jak ho týden mimo domov vykolejí. Jinak koukám, všechno při starém, v pokojíku pořád stejnej binec jako předtím, Monty opět zuřivě běhá v kole, až piliny lítají po celém pokoji.
"Monty, broučku, oni tě ani nevzali nikam ven, viď…" Vytáhnu ho z klece, položím si ho za krk pod vlasy a hodím si na ucho Larse.
"Kde ten kořen je? Co zase dělá? Nejenom, že měl volat sám, a ještě mi to nebere, to snad není možný…….. na nikoho není spolehnutí…….ani na toho bodyguarda," ulevím si, když telefon zuřivě zaklapnu.
Odjedu do koupelny a snažím se ze sebe udělat aspoň v rámci možností znovu člověka. Oddrandím do kuchyně, kde seberu mámě pomalu a hlavně nenápadně ujídám z připravené šunky, sýra a salámu na jednohubky.
"Ellis, ty jsi strašný tvor, musíš to jíst? Chceš na těch jednohubkách něco mít, nebo chceš mít holý kolečka rohlíků?"
"No dobře, dobře…..co mám dělat," snažím se pro mě najít nějakou smysluplnou činnost.
"nevím, tady mi jen překážíš, ale mohla bys mi konečně vysvětlit, o co tu vlastně jde? Takové tajnosti, my musíme pryč…..jestli si sem chceš přivést nějakého kluka, tak to prostě normálně řekni..není ti pět, nebudu tě omezovat - ani já, ani táta…."
"Já vím…vždycky jste mě podrželi…………...ale tohle je trochu složitější…………….když ti řeknu, že v podstatě ještě nevím, jak tenhle večer bude probíhat……te%d nevím vůbec nic, jenom prostě musím něco zařídit……"
"Fajn, dobře, tak neříkej nic, ale jednou mi to řekneš, jo?"
"Jasně, mami, teď ještě ne, zítra jo?"
"Dobře……..prosím tě, jenom mi řekni, v kolik se máme vrátit…."
"Nevím, až bude po všem, zavolám ti…..myslím, že kolem deváté už asi nebude co řešit, ale předem to nedokážu odhadnout."
"Fajn, od sedmi jdeme do kina a pak se uvidí, jestli ještě někam na večeři, nebo domů……skvěle…" nemůžu říct, že by se tvářila nějak nadšeně.
"Ale jestli ti to nějak vadí, zařídím to jinak…."
"Ne, v kině jsme nebyli ani nepamatuji a této příležitosti je třeba využít," zasměje se. "a ty už máš jak koukám něco vymyšleného a nebylo by fér to teď odřeknout."
"Tak jo…..kolik je hodin?" kouknu na hodiny na stěně a jenom koukám, jak ten čas letí. "Jéje, to už jsou čtyři? Ooooops…."
"Copak?"
"Ale nic, jenom si nutně musím zavolat…."
Seberu se a odjedu do pokoje, kde hodím Montyho zpátky do klece a opět vytočím Larsovo číslo. Opět to zvoní a opět to nikdo nebere. Teď už mám docela strach. Do háje!! Měl mi volat a nezavolal. Když mu volám, nebere mi telefon, a měl mi ho brát! Larsi, co mi to děláš? Co se děje?! Paddymu se něco stalo……určitě, jinak by mi to přece vzal… .
Člověk už se na nikoho nemůže spolehnout. Odvážím se trochu zariskovat a zvednu telefon a vytočím Paddyho číslo: "Volaný účastník, je dočasně nedostupný….." Co se děje?! To už není normální……Něco se děje a já bych měla zjistit, co. Jenže teď nemůžu nikam odejít, za hodinu má přijít Angelo a do té doby bych měla něco vymyslet, nějaký plán, nějakou strategii. Ještě ráno ve špitále mě napadla myšlenka ne pěkný večerní šaty, svíčky, příjemné tlumené světlo, ale to nemá cenu. To by mohlo dopadnout hodně špatně. Takhle ne. Musím jinak. Ale jak?! Radši to budu řešit operativně. Tohle budu řešit, až se tady Angie objeví. Nějak to zmáknu. Já mám jenom strach o Paddyho. Jestli mu ta hysterka něco provede, tak to asi nepřežiju……..vzpomenu si na květiny, které mi nosil do nemocnice na jeho úsměv a zatrne ve mně. Lehnu si na postel a snažím si vybavit detaily Paddyho tváře.
Z polospánku mě vytrhne nepříjemné zvonění domovního zvonku. O jedné noze doskáču ke "kecafonu" a rozespale se zeptám, kdo je. Čekám Larse, ale okamžitě se proberu, když uslyším Angelův sametový hlas.
"Ahoj Lis, na dnešek jsi mě pozvala, pustíš mě dál?" zeptá se s úsměvem, která sice vidět nemůžu, ale na barvě hlasu se silně odráží.
"Jo, moment, první patro," odpovím, hlas se mi nepatrně zvedne do výšky a já radši položím sluchátko, vytáhnu z kapsy telefon vytočím Larsovo číslo, když to nikdo nevezme, s mírným povzdechem telefon zastrčím zpět do kapsy lacláčů a zmáčknu tlačítko pro odemčení domovních dveří. Tak tohle teda bude sólo akce. Až se tohle Paddy dozví, zabije mně. Nesmí se tohle dozvědět. Rozbuší se mi srdce a dostanu strach. Na co si to k čertu vlastně hraju? Chci zachránit náš vztah a chci, aby dala Sophia pokoj Paddymu a nechala ho žít, ale co to dělám? Hlavou se mi rychle mihne Paddyho tvář, na rtech ucítím jeho jemné polibky a píchne mě ve slabinách. Musím to udělat. Musím přesvědčit Angela, aby nás se Sophií nechali být. Tohle prostě musím. Najednou se přede mnou objeví Angelo a já nasadím šiorký úsměv, i když je mi mizerně. Psychicky mizerně.
"Ahoj, jak se máš?" zeptá se mě s lehkým políbením na tvář.
"Už líp, děkuju, pojď dál." Ustoupím ode dveří a nechám Angela vejít dovnitř. Řeknu mu, kam má jít a sama si mezitím doskáču do svého pokoje pro křeslo a pro Montyho, kterého si položím na rameno a těžce se rozjedu do obýváku. Kdo měl ten velmi inteligentní nápad si nechat všude položit koberce… to by mě teda fakt zajímalo. Vjedu pomalu do obývacího pokoje, kde stojí rozpačitě Angelo a očividně neví, kam s očima i s rukama.
"Tak si sedni," křečovitě se na něj usměji, "přece tady nebudeš stát."
"Kam?" zmateně se rozhlédne kolem sebe po spoustě velkých, nadýchaných polštářů rozestavěných kolem nízkého stolku. Musím se smát, protože není první a pravděpodobně ani poslední, kdo je silně mimo ze zařízení našeho bytu. Celý byt je ve stylu starých orientálních salonů a čajoven.
"Máme trochu netypický obývák, to je fakt, ale sedni si třeba sem na tenhle polštář, nebo támhle na ten hnědý, to je fuk, někde si dřepni, znervózňuješ mě." Zatímco k němu mluvím, zvednu se z křesla a pomocí berle padnu na jeden z největších podušek, abych byla aspoň trochu výš než on.
Pohodlně se usadí do tureckého sedu, podívá se na mě a tázavě zvedne pravé obočí. Vypadá dobře. Dokonce velmi dobře. Navzdory docela průserové situaci se musím v duchu smát.
"Proč jsi mě sem pozvala?" zaútočí přímo. Zatmí se mi před očima: na tuhle situaci čekám celý den.
"Ty to nevíš?"
"Tuším, ale chci to slyšet od tebe." Tvrdě se podívá. Ten výraz mu sluší. Moc mu sluší. Do prčic, co si to připouštím? Paddy je ten jediný, o kterém můžu snít. Ne Angelo, proboha.
"Pozvala jsem tě sem…protože potřebuji pomoc. Angelo, já prosím o tvou pomoc." Vymáčknu ze sebe těžce. Nejsem zvyklá prosit. Nikoho a nikdy. Vždycky jsem byla hrdá a teď podlézám bratrovi svého přítele. Jak hluboko jsem klesla.
"No a co po mně chceš?"
"Já po tobě? Já bych po tobě chtěla, abys nějakým způsobem dostal Sophii od Paddyho pryč, ať už ji sbalíš sám, nebo cokoliv, to je mi jedno. Jenom žádný násilí a podobný zhovadilosti. Řekl jsi mi, že vždycky, když Paddy začal chodit s nějakou holkou, tak jsi žárlil a většinou jsi ji chtěl sám. Bylo to tak i se Sophií? Angelo, řekni mi pravdu, já potřebuji znát pravdu. Jestli je to tak, jak jsem si domyslela, tak bychom mohli být všichni v pohodě! Na se bude mstít a odneseme to všichni!"
"Jo, to máš pravdu. Sophia se bude mstít. A krutě. Vždycky dostala, co chtěla. Chtěla mě, dostala mě. Utáhla mě na vařený nudli. Zamiloval jsem se do ní jako malej klukJá ji miloval, ale ona mě měla jenom jako nástroj, aby se dostala k Paddymu. Nevím, jestli ti Patrick vykládal o Annie…."
"Jo, to mi říkal i o tom dítěti….dodnes ho to strašně trápí, poznala jsem to."
"Ano a tohle je snad jediná věc, kterou otci asi nikdy neodpustí. Tohle bylo v té době….Paddy se potácel z deprese do deprese, jeden čas dokonce odmítal vystupovat. Tenkrát jsem s ní chodil, ale skoro nikdo to neví. Nechtěl jsem, ab yo tom někdo věděl. Jenže jednou jsem přišel domů a zjistil jsem, že So hraje dvojí hru. Chodila se mnou a zároveň s mým vlastním bratrem! Proč bych ti měl pomáhat, když jsi stejná jako ona!"
"Já nejsem stejná jako ona. Nikdy jsem ti nic neslibovala a ty to víš! Angelo, prosím tě, já Paddyho miluju a nemůžu bez něj být! Já za tohle nemůžu! Tahle siuace je mi stejně trapná a strašně mě bolí! Proč jsi jí volal, když jsi věděl, jaká je? Proč jsi kazil těch pár okamžiků.které nám s Paddym zbývají? Copak ti to nedochází? Vy odjedete a já zůstanu tady, i když bych strašně ráda zůstala s Paddym. Angelo, pomoz mi, ať mám ještě chvíli ten pocit, že ho mám. Že ho mám, že o mě stojí a že miluje mně. Prosím, Angie," podívám se na něj s očima plnýma slz.
"Dobře, co mám udělat? Hlavně nebreč, nesluší ti to."
"Odkliď ji někam daleko z dosahu, ať mě a Paddymu neotravuje život. Aspoň tu chvilku, která mi s Paddym ještě zbývá, než mi odjede a už se nevrátí. A ať se mu nemstí. Slib mi, že se něj postaráš, a že ho budeš před ní chránit! Prosím, slib mi to!"
"Dobře, ale co za to?" kouká už zase sebevědomě.
"Co bys chtěl?" Kouknu po něm uštvaným pohledem.
"Já chci jenom Sophii Víš, jak mě celých 5 let ničilo, když jsem ji viděl, jak se plazí po Paddym?"
"Mě to ničí taky a navíc mám o něj strach. Mám strach, že se bude mstít…….v životě jsem ji neviděla, ale podle toho, jaký Paddy výraz, když se dozvěděl, že je tady,málem ho ranila mrtvice. Nemám strach o sebe, ale o něj. Slib mi, že se postaráš o to, aby Sophie žádným způsobem Paddymu neubližovala. Nech nám těch pár dní a já pak zmizím." Při poslední větě pracně zadržuji slzy, které se tlačí do očí. Ono přiznat si naplno, že s vztah s Paddym nemá dlouhého trvání je bolestivá záležitost. Chtěla bych s ním být navždy, jenže……on je hvězda, a já obyčejná abstinující závislačka na koksu a alkoholu. On odjede a já tu způstanu a nebudu moct odjet s ním, i kdybych sebevíc chtěla. Tady jsem doma. Tady v tomhle státě, v tomhle městě. Nejsem schopná se o sebe postarat, musí se o mě starat moje rodina a to i v mých osmnácti letech. A vůbec to není tímhle úrazem. Když se zase napiji, nebudu schopná se z toho už podruhé dostat. Ale sama se neuhlídám. Když budu mít absťák, nejsem schopná se postarat ani sama o sebe. Jsem odkázaná na druhé. Nikdy už nebudu žít plnohodnotný život. A to všechno pro blbost, kterou jsem udělala ve svých šestnácti letech. Celý život za ni budu platit!
"Dobře, ale teď už musím jít. Ségra se už po mně bude shánět. Zdrhnul jsem bez bodyguarda, to zas bude keců."Protočí oči v sloup.
"Dobře, mám tě vyprovodit?" vytáhnu kapesník, utřu si oči a přestanu se litovat.
"Ne, jenom seď, cestu najdu sám." Dá mi pusu na tvář, rozloučí se a odejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libča Libča | 25. května 2008 v 19:08 | Reagovat

Teda ségra, sem vážně napnutá jak tohleto dopadne :D DOufám že už nás nebudeš táák nervovat :D :D :D Je to fáákt supéér!!!

2 Calypso Calypso | E-mail | Web | 25. května 2008 v 19:28 | Reagovat

Superrrrrr!

Pokráčko honem!!!!!!

3 urgona urgona | Web | 25. května 2008 v 19:55 | Reagovat

No KONEČNĚ NEW DÍL!!:) jen tak dál:)

4 erolka18 erolka18 | 25. května 2008 v 23:07 | Reagovat

Juuuwa dalsi dil.Upa jsem na ten pribeh jaksi zapomela kdyz tu dlouho nebyl zadnej dalsi dil.Tak honem honem dalsi dil a doufam ze to uz nebude tak dlouho trvat.Jsem napnuta jak ksandy.

5 Mentoska-Janča Mentoska-Janča | E-mail | Web | 26. května 2008 v 11:45 | Reagovat

Konečně jsem se dočkala new dílu..............je to fáákt super!!! :-D:-D

6 Milagros Milagros | E-mail | 26. května 2008 v 18:38 | Reagovat

Tolik chvály si snad ani nezasloužím....:-D Ale těší mě to..mocinky díky....budu se snažit co nejrychleji napsat něco new.....

7 TýnA TýnA | E-mail | Web | 26. května 2008 v 19:15 | Reagovat

POŠLI TOTO VŠEM BLOGŮM, KTERÝ SE TI LÍBÍ =O) UDĚLÁŠ JIM VELKOU RADOST =O) A SCHVÁLNĚ KOLIK LIDÍ TO POŠLE TOBĚ :-) ALE JEN TĚM, KERÝ SE TI LÍBÍ :-)

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#######################___

________#######################___

________#######################___

________#######################___

_____________##########___________

__________################________

________###################_______

______#########_____#########_____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

______#########_____#########_____

_______#####################______

__________###############_________

_____________#########____________

_########________________########_

__########______________########__

___########____________########___

____########__________########____

_____########________########_____

______########______########______

_______########____########_______

________########__########________

_________################_________

__________##############__________

___________############___________

____________##########____________

_____________########_____________

______________######______________

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#########___________________

______#########___________________

______#########___________________

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#########___________________

______#########___________________

______#########___________________

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

8 Libča Libča | 26. května 2008 v 20:49 | Reagovat

Jé to je pěkny :D :D :D

9 Milagros Milagros | E-mail | 26. května 2008 v 21:41 | Reagovat

moc...:-D to se mi líbí..moc.....

10 Anelys Anelys | Web | 30. května 2008 v 22:48 | Reagovat

Páne jo..pěkný..jsem mooc zvědavá jak to bude dále..!

11 anAngel anAngel | E-mail | 1. června 2008 v 14:09 | Reagovat

jo jo.. :) hezký... tak šup šup pokráčko ať nás moc nenapínáš... de ti to hezky to se musí nechat

12 Milagros Milagros | E-mail | 1. června 2008 v 22:02 | Reagovat

Díky holky..........si to snad ani nezasloužím.....:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama