
Love at Hazard 2.
23. května 2008 v 9:22 | Libi | Příběhy3. Díl
,, Bene, musím s tebou mluvit, co nejdřív." Řekla Lucía poněkud znepokojeně do telefonu.
,, Děje se něco ? No mám teď bohužel hodně práce, ale co bys řekla třeba v šest v tom parku, kde jsme byli včera?"
,, Chci si o tom promluvit až na místě … Ok, tak v šest".
John byl po celou tu dobu myšlenkami u té věci, kterou mu chce Lucía říct.
Co když na to přišla? Co když už ví, že jsem ten, kdo doopravdy jsem, že jsem jí lhal a už mě nebude chtít vidět?
Jak moc se mu ulevilo, když stojíc v parku uviděl přicházející Lucíu s úsměvem na její tváři.
Veškeré obavy a starosti ho opustily, když ho chytla za ruku, ale když ji chtěl políbit, uhnula tváří.
,, Nesedneme si?" Navrhla Lucía u vhodného svahu, z kterého bylo krásně vidět na řeku, vinoucí se před městem.
,, Tak co jsi mi to chtěla říct?" Vzpomněl si John.
,, No … v něčem jsem ti neřekla pravdu Bene …" Podívala se na něho Lucía.
Johna to zarazilo, přitom sám věděl, že čistou pravdu ani on nemluvil, a taky že už by měl konečně i on s pravdou ven.
,, Počkej, já bych ti měl asi říct, že …".
,, Ne Bene, počkej, nech … nech mě tohle doříct, když to neřeknu teď, tak už bych nemusela najít odvahu". Zastavila ho Lucía a John, s hlubokým pohledem zasahujícím až do srdce, jí naslouchal.
,, Není to tak hrozné … Ale víš, já nepracuji jako kadeřnice, vlastně nepracuji vůbec od toho incidentu, kdy mě …".
,, Jakého incidentu?"
,, No víš … chodíme s naší partou tady … No prostě chodíme na různé demonstrace, proti kácení lesů a pralesů, proti zabíjení zvířat a tak … No a prostě nás jednou na dva dny zavřeli za nějaké porušení, nebo co a jak se to dozvěděli u mě v práci, tak bylo zle …".
John se na ni díval s úsměvem skrytým uvnitř. Žasl a byl přitahován tou silou její dobrosrdečnosti, odvahy a síly.
,, Nezlobíš se?" Podívala se na něho trochu smutně Lucía a John si uvědomil jak dlouho mu asi bádání nad její osobou trvalo.
,, Není proč." Usmál se na ni a zadíval se do nedaleké proudící řeky.
Slunce už pomalu zapadalo a nastala tzv. romantická chvíle. John se do zapadající oblohy jakoby povznesl a tak moc chtěl Lucíu právě teď políbit. Stud byl však větší než prozatímní vášeň. Lucía však měla snad vše naopak a právě pro to, se Johnovi, když zavřel oči před sluncem, dostalo nového polibku. Bylo to natolik příjemné, že si ji k sobě John ještě víc přitáhl, aby cítil její přítomnost. Jak má teď vše pokazit? Jak má teď své nové lásce říct, že je ten, koho ona nechce a ke komu chová silné nesympatie? Ví, že musí. Musí, jinak se vše provalí v tu dobu, když to nepůjde zachránit. Jak to však … Nejde to a přitom …
Slunce pomalu zapadalo a dělalo těm dvěma milou společnost při těch krásných, společných chvílích.
Když se ruku v ruce vraceli parkem zpět a John ji ještě doprovázel, chtěl to už opravdu udělat. Říct konečně celou tu pravdu. Sice ublížit, ale lepší teď, než někdy v neurčitu, kdy by to ještě více bolelo.
,, Lucío, já musím … Musím ti říct …" Začal John.
,, Bene … Doufám, že to není nic, co by tenhle večer pokazilo." Usmála se.
,, Nejsem ten, za koho mě máš …" Sklopil John oči už v budoucím smutku.
,, Vážně? No já bych řekla, že jsi někdo, koho … miluji …" Ztišila na to sladké slovo hlas.
,, A někdo, u koho by mi bylo jedno, že je třeba i masový vrah …" Zasmála se.
,, Bylo by ti to vážně jedno " ? Usmál se s trochou legrace John.
,, No … Jo bylo, ale v jestli jsi opravdu takový, tak bych to doprovázení domů raděj odložila."
Když Lucíu doprovodil k jejímu domu, dali si ještě pár krásných polibků na dobrou noc, bez kterých by ho Lucía ani nepustila.
Cítil se teď tak šťastný.
,, Kam si myslíš, že to až dojde, když jí to neřekneš?" Držela se Kathy za hlavu.
John nic neříkal. Nevěděl, nemohl. Byl teď myšlenkami jenom u Lucíi … Dělal chybu, věděl to, ale … Hřešit z lásky, není hřích … ? Nedokázal říct pravdu, nechtěl ztratit to, co najednou tolik miloval. Věděl však, že se mu to vymstí …
Ráno John Lucíi zavolal. Chtěl s ní mluvit a ona mě radost, že ho zase slyší.
,, Hele moc mě to mrzí, ale dneska nemůžu. Jdeme protestovat proti postavení té elektrárny vzadu za městem, víš o kterou jde, ne?"
,, Ano, ano vím, to nevadí, já mám dnes taky nějakou práci." Řekl John.
,, No a nechceš jít s námi, kamarádi budou jen rádi, že nás jde do toho víc a lidí tam bude taky dost." Navrhla nadšeně Lucía.
,, Ne to asi nepůjde, mám opravdu ještě nějakou práci." Vysvětlil jí John popravdě. Musí teď natočit ještě ten videoklip …
,, Ok" Spokojila se Lucía nakonec s jeho odpovědí.
,, Johne, pospěš si, už jsem měli vyjet." Volá na něho Patricia.
,, Změna plánu … Paddy s Jimmy jdou kamsi protestovat, takže můžeme vyjet později a pak tam na ně počkáme." Vysvětluje jí to Joey.
,, Kam vůbec jdete?" Ptá se klidně Barby.
,, Je to něco proti stavbě nové elektrárny. Neboj, než to nachystáte, tak budeme dávno zpátky." Ujišťuje všechny Jimmy.
,, Nechceš jít s námi Barby?" Optá se Paddy, ale Barby jen zavrtí hlavou.
,, Kathy, ona tam bude taky … Říkala mi, že tam dnes půjde …" Podívá se na ni zamyšleně John.
,, Kdo tam bude taky?" Zarazí se Paddy.
,, Johne, tak tam jdi a konečně jí to řekni, no a bude po problému."
,, Tak narychlo?"
,, A na co chceš čekat, až budete mít deset let po svatbě?" Vysvětluje mu to Kathy horlivě.
,, Tak kdo kde bude?" Ptá se Paddy nerušeně dál.
,, Ne to ne, ale pochop taky, že jí nechci …". Překřikuje John Paddyho, aby mu Kathy rozuměla.
,, Tak kdo …"
,, Paddy!" Okřikne ho John už výchovně. Chce odejít, ale Kathy ho chytí opatrně za ruku.
,, Johne, no tak Johne, tohle se stát nemuselo, ale já vím, nechtěl jsi ji ztratit, chápu to, ale musíš jí říct pravdu. Ona musí přece znát celou pravdu. Neboj se toho, jestli tě tolik miluje, jako ty ji tak to zvládnete. Miluje přece tebe a ne tvoji druhou stránku slávy." Ztiší hlas, aby to ostatní neslyšeli.
,, Myslím, že nám něco uniklo." Plácne Jimmy Paddyho po rameni.
John sedí ve svém pokoji a dívá se zamyšleně, jako už tolikrát, z okna.
Vím co dělat, vím. Řeknu jí pravdu. Teď už ano. Měl jsem jí to říci už dávno, ale jsem zbabělec … Všechno mi tak trvá … Láska přišla tak náhle a já jí to ještě nedokázal říct. Chtěl jsem … Ten večer, ale ona mě ani neposlouchala, brala to s legrací.
Jestli mě ale opravdu miluje, tak to snad nebude tak strašné. Vždyť se nic nezmění, jen to, že … Sakra, to zatracený jméno. Nechtěl jsem … Proč jsem jen lhal … Prostě … když řekla jak moc jí všechny ty hvězdy, ta sláva a popularita vadí, nemohl jsem jí říct, že jsem toho součástí … Vždyť by se pak se mnou ani nezačala bavit, natož … Udělám to, udělám to teď hned. Nač to znovu a znovu odkládat.
Vstane a najde svůj mobil, aby mohl Lucíi zavolat. Volá, ale nikdo to nezvedá.
Do háje ! Vždyť ona je přece u té elektrárny, tam bude určitě takový hluk, že to vyzvánění neslyší. Mohl bych za ní jet, ale pochybuji, že v houfu skandujících lidí a s mými bratry někde poblíž, by to byla ta vhodná doba na to, abych řekl celou pravdu. Počkám na ni večer před domem. Ne vlastně, to taky nejde. Vždyť mi říkala, že tam bydlí se sestrou. Jela pro ni tenkrát na koncert, takže nás určitě všechny dobře zná a mohlo by se to pokazit ještě než bych stačil cokoli říct … Potom jí zavolám a domluvíme se … Musíme se sejít a konečně si vše vyjasnit.
,, Au! Šlápnul jsi mi na nohu … Dávej přece trochu pozor! Hej, slyšíš? Nemotej se tady!". Nadává Lucía.
,, Je, promiň. Je tady fakt hodně lidí a do nás tu teď kdosi žduchnul, tak se nezlob." Usmál se na ni Paddy takovým úsměvem, který umí vykouzlit jen on.
,, Ale jo, dobrý, jen bych nerada, abys tu někoho zranil." Otáčí se už zase s nezájmem Lucía.
,, V pohodě? Jsem Jimmy."
,, Lucía."
,, Paddy".
,, Paddy? To je mi od někudy povědomé …" Zamyslí se Lucía, ale to už prochází další vlna skandujícího davu a není nic slyšet. Jimmy s Paddym už Lucíu nevidí …
,, Jak sis zaprotestovala?" Zasmála se Zuzka, když uviděla přicházet Lucíu domů.
,, Dobrý, samozřejmě … Jen mě překvapilo, kolik lidí tam nakonec bylo. Ale ono čím víc, tím líp." Zamyslela se s úsměvem.
,, A co ty? Neukousala jsi se u té televize už nudou?" Vyvrátila Lucía oči.
,, To není hloupá televize jak si myslíš, ale jen se směj … Kdyby ses se mnou podívala jen na jediný koncert Kelly Family, propadla bys jim, ani bys nemrkla."
,, No určitě … Až se budu chtít zbláznit, tak se s tebou podívám."
,, Vždyť ty už blázen jsi:" Mávne nad ní Zuzka rukou.
,, Ale z lásky sestřičko, z lásky." Zamává na ni Lucía, znovu v myšlenkách u Johna a u jeho romantických slovíček a něžných polibků. Rozhodně se, že se převleče a padne do postele.
Když vchází do pokoje, který má společně se Zuzkou a sahá po vypínači, slyší ještě její volání.
,, Pověsila sem na zeď pár plakátů … Snad ti to nevadí …".

Komentáře
Je to fakt super!
No urgona jak říká urgona on tam bude viset John.
A ještě přímo nad její postelí ne?:D
Ty vole..........to bude průšvih až se to provalí.........jako jinak fakt super..........příjemná změna po všech těch příbězích s Paddym:-) sqělý!!:-D
Chtěla bych tě taky pozvat na můj a kámošky blog......................ona tam taky píše příběhy.........o Paddym:-D:-D Budu ráda za návštěvu a komentáře
pa
Ahojky...fakt pěkný..to je změna psat o někom jiným mno..:-)
jinak souhlasím s Janinou a zvu tě k nám na blog..jak už psala též se angažuju v příbězích..:-)
Je to stále napínavější a napínavější...