17. května 2008 v 18:35 | Libi
|
2. Díl
,, Tak půjdeme se projít...?"Navrhnul John nadšeně, ovšem jak se sluší a patří, už to nebyl žádný puberťák, se kterým by hormony mlátily ze strany, na stranu.
Ovšem něco k Lucíi cítil, neuměl to pojmenovat, ale ta náhlá náklonnost k někomu, koho ani nezná ho samotného překvapila. Ne, láska ne, spíš pozornost … Říkal si … Zatím.
,, Ty chceš?" Zasmála se Lucía a John si všimnul jak je krásná, když se tak srdečně směje.
,, No jasně...."Usmál se na ni líbezně.
,, Radši ne Bene … S cizími lidmi nikam nechodím, ještě k tomu v noci."Podívala se na něho Lucía provokativně.
,, No už jsme se představili a taky už vím, že máš sestru, no a něco by se našlo, navíc odmítáním procházky zároveň odmítáš nové poznání se navzájem."Nedal se.
,, Ale vždyť nemáš ani bundu...."Ukázala na jeho kostkovanou košili, která byla až odvážně málo pro období, kdy zima prostě nechce ustoupit. Jednou teplý jarní den, druhý zima jako z pohádek.
,, Bude mě hřát tvůj úsměv."Zkusil jí John polichotit. Zasmála se znovu, ale tentokrát jakoby se začala hlídat.
,, Takže ty děláš kameramana? Točíš koncerty těch namyšlenců a ty pak sestříháváš do nahrávek, který pak prodávají draho?" Nadhodila Lucía nebojácně při cestě.
,, No... Tak nějak, ale proč říkáš namyšlenci? Vždyť oni takoví nejsou...."Zastal se John své rodiny a tak trochu i sám sebe.
,, Ale prosím tě, mám na tyhle slavný hvězdy alergii, vsadím se, že každý z nich je namyšlená hvězda, kterou normální lidi jako jsem třeba já a moje rodina, nezajímají."
,, Víš co? Vsadíme se … Jednou ti dokážu že oni takoví nejsou, uvidíš...."Usmál se v duchu John.
,, Tak fajn, o co?" Usmála se nad tou hrou.
,, O něco...co by nás normálně nenapadlo, něco co není obvyklý jako peníze."Přemýšlel John, ale Lucía to za něj vyřešila.
,, Tak víš co Bene? Když se v nich pletu a ty mi někdy dokážeš, že jsou jiní, tak ti dám … pusu!"
,, Bene, ty se červenáš."Zasmála se Lucía při pohledu na Johnna.
,, Platí."Podíval se jí do očí a oběma projel zvláštní pocit.
,, Kam to vůbec jdeme?" Zarazila se najednou Lucía.
,, Já ani nevím. Půjdeme třeba tudy."Ukázal neurčitým směrem.
,, Co vůbec děláš ty?" Podíval se na ni John.
,, Já? No...pracuji jako kadeřnice. Mimochodem máš nádherný vlasy Bene! Nechceš ostříhat?" Začala se zase smát a probírala přitom prsty Johnovi vlasy.
John ji chytl za ruku a navzájem se na sebe podívali.
,, Už mi nepřipadáš tak divný Bene." Uculila se Lucía, ale svou ruku rychle vymanila z jeho a schoval ji opět do své teplé kapsy u bundy.
,, Ó, to mě těší slečno."Usmál se na a Lucía opět zachytila pohled z jeho krásných romantických očí. Sklopila zrak se snahou nezadívat se na něho. Bála se té náhlé sympatie.
,, Podívej se Lucío."Ukázal jí John prstem na oblohu, kde zářivě svítila hvězda.
Lucía si teprve teď všimla, že je nebe plné hvězd, ale tahle byla opravdu výjimečná svým jasem. Chtěla Johnovi říct … Chtěla … Nechtěla … Stejně nic neřekla …
,, Mohla by to být hvězda našeho seznámení, co myslíš?" Usmál se John a Lucía se tentokrát nevyhnula jeho romantického pohledu.
,, Proč ne."Řekla pouze. Jakoby se jí najednou zauzloval jazyk.
Kam se poděla její ráznost, rychlé reakce a to ostatní?
Chtěla se hvězdy dotknout, jakoby byla tak blízko … Přímo u nich. Jen jí podat ruku a ona je vtáhne do magického světa noci. Do té svaté noci čerstvě zamilovaných …
Jejich ruce se dotkly a jejich prsty se mezi sebou propletly.
,, Jsi úplně promrzlý...."Řekla Lucía, když se Johnna dotkla.
,, Lucío já...."
,, Ne Bene nemluv... Bylo by to bláznovství ."
,, Jako v tom mottu - Proč být normální jako ostatní, když šílenství je tak osvobozující."
,, Ani se neznáme...A... co se to s námi děje "? Zasmála se nevěřícně Lucía.
,, Asi jsem se zamiloval...."Díval se na ni John.
Lucía zůstávala klidná, ale uvnitř sebe měla pocit, že ji ten houf motýlů roztrhne a vyletí ven!
,, Bene já...."
,, Ne Lucío, promiň já jsem se asi moc unáhlil... nechtěl jsem na tebe nějak...."Couval John v domnění, že už pokazil, co mohl.
,, Bene... ty... a já... víš... Bože... teď nevím co říct... to je...."
Lucía se zdlouhavě podívala na Johnna, který ji tiše naslouchal s pohledem, jako kdyby se teď zastavil celý svět a život na zemi, bylo by mu to jedno, jen kdyby tam byla Lucía. Ta krásná, kouzelná Lucía...
,, Lucío... Já nejsem...."Chtěl se John přiznat se svou lží. Ale Lucía ho nenechala domluvit...
Přiblížila se tak rychle, že kdyby John nebyl plně soustředěný na její osobu, přemýšlel by, jestli se to opravdu stalo.
Ano... Políbila ho. Byl to spíše takový malý polibek...
,, Nezlobíš se, že ne? Já jsem to musela udělat... Bene ty mě přitahuješ jako magnet... Tohle jsem ještě nezažila... A rozhodně jsem to neplánovala ."
John neměl chuť vysvětlovat jí pravdu o něm a o nějakých jménech... Neměl chuť cokoliv říkat... Měl chuť ji jen políbit... Pořádně políbit.
Pohladil jí po tváři a Lucía zavřela oči. Jejich hlavy se pomalu přibližovali k sobě, i přes to, že oba měly zavřené oči... Jejich rty se teď spojily a jakoby jim to dodalo energii, polibek se stával vášnivějším a vášnivějším.
Lucía se od Johnna nemohla odtrhnout. Tak moc jí to bylo příjemné, tak moc si ten pocit chtěla vychutnat. John se rozhodně nebránil, jen ji objal a vše jí vracel ještě s větší chutí, však stále něžně. Lucía byla plná života a John se dostal zase do toho krásného romantického snu, ze kterého přestávalo být návratu.
Oba už tak dlouhou dobu potřebovali ten krásný pocit - lásku bez hranic, smyslnou, plnou vášně a přátelství zároveň. Ale teď i... plnou lží...
Zvonění ukončilo sladké polibky.
,, Promiň...to je můj mobil."Omluvil se Johny.
,, Johne! Kde jako jsi?! Čekáme tu pořád na tebe! Okamžitě přijď, ať můžeme odjet."Vybalila to něj Patricia rozčileně.
,, Jasně Susan, hned jsem tam, promiň, zapomněl jsem, že máme zítra točit, hned přijedu, počkejte tam."Zaonačoval rozhovor John před Lucíou. Sám se však musel stydět jak moc si vymýšlí.
,, Susan? Točit? O čem to Johne mluvíš?" Nechápala Patricia.
,, Doma si všechno povíme a domluvíme se, ano, ahoj ."
,, Budu muset jít... Uvidíme se … můžu za tebou přijít do kadeřnictví, kde pracuješ?"
,, No... Teď mám vlastně dovolenou , " usmála se Lucía.
,, Prima... Ale i zítřek je pro mě bez tebe moc dlouhá doba...."Objal ji.
,, Tak já za tebou přijdu do práce, ukážeš mi kamery, a tak...."Navrhnula Lucía nadšeně.
,, No to asi nepůjde, budeme točit mimo město... Kelly Family budou dělat nějaké klipy, a tak podobně, víš...."
,, Proč se jen na tu skupinu nevykašleš... jsou to jen namyšlené hvězdy, které nemají v hlavě nic jiného než slávu, večírky a peníze... jako všichni slavní...."
John zavřel oči... lež nemůže vést vztah. Vyměnili si čísla a po krásném, ne moc krátkém rozloučení se nedobrovolně rozloučili.
V autobuse se Johnna nikdo na nic neptal a byl za to docela rád, všichni však byly ve skutečnosti zvědaví, co se stalo, že je John jako v oblacích. Jeho duše neměla potřebu se prozatím někomu svěřovat, ale přesto to nevydržela, když si k Johnovi přisedla Kathy.
,, Johne můžeš mi říct cokoliv, to přece víš ."
,, Já vím Kathy... Kathy? Já jsem se asi... asi určitě zamiloval... Kdyby jsi ji viděla...je tak krásná... Vážně jsem ještě neviděl hezčí holku a ten její elán...je tak vášnivá a má tolik energie.…"
,, Kdo je to?" Usmívala se zvědavá Kathy.
,, Jmenuje se Lucía, je to Španělka... dělá tady někde kadeřnici... Potkal jsem ji po koncertě v hale, když jsem vám šel pro to pití.…"Povídal John nedávný příběh.
,, To vypadá skvěle Johne, tak ji někdy přiveď... Víš že ti to moc přeji, poslední vztah nevyšel, ale já ti říkala, že ona nebyla jediná, že se ještě zamiluješ ."
,, Má to pár háčků...vlastně trochu nepravdivých háčků ."
,, Teď tě Johne nechápu..."
,, Řekl jsem jí, že jsem kameraman a točím jakoby nás, to jako naši skupinu...A že se nejmenuji John, ale Ben ."
,, Proboha proč?" Vyvalila Kathy nevěřícně oči.
,, Nemá nás rada, když to tak řeknu, je přesvědčená, že jsme jako všichni ostatní - namyšlená skupina, co jde jen po penězích a o normální lidi nemá zájem ."
,, To se ale dalo přece nějak vysvětlit... Jak jí to budeš vysvětlovat teď...?"
,, Já vím Kathy, že se to dalo vysvětlit, ale v tu chvíli, když jsem ji viděla a všechno... Prostě bych nesnesl ten pocit, že ke mě má odpor, jako k nějaké namyšlené hvězdě, chápeš?"
,, Tohle se mi moc nezdá Johne...."
,, Já vím, je to situace na nic, ale to jen, když o tom takhle přemýšlíš, když jsem s ní, nemám šanci jí cokoliv vysvětlovat, mám ji už moc rád ."
,, Chápu tě, vlastně nechápu, ale na jednu stranu ano, teda to je zamotané. Doufám, že všechno dobře dopadne A že to … No...."
,, Díky Kathy... A zatím když tak ostatním nic neříkej... víš ono by...."
,, Já to chápu Johnny, neboj se ."
,, Díky jsi zlatá Kathy, půjdu teď spát...."
,, Dobře tak dobrou noc ."
,, Lucío, kde jsi byla? Je už dost pozdě." Ukázala Zuzka významně na hodiny.
,, Ségra, ty jsi doma?" Zouvala se Lucía v malé chodbičce.
,, Jo no, nějak jsme se pak s kámošku nepohodli a já myslela, že budeš ráda, když přijdu domů. Tak kde jsi byla?"
,, Ale, ale, výslech od mé malé sestřičky?" Ušklíbla se Lucía.
,, Na rande."Zatvářila se Lucía tajemně, když to Zuzce prozrazovala.
,, Nekecej, fakt? No a kdo to je? Jak vypadá? Co dělá? Povídej, no tak Lucío!"
,, Hele Brzdi, jo? Je úplně normální, ale přitom jedinečně výjimečný, je krásný a romantický, neznáme se dlouho, ale je nám spolu tak...."Zasnila se Lucía.
,, Co já ti to tu vůbec povídám? O tomhle ještě nemůžeš nic vědět."Pozlobila ji.
,, Já jsem zase úplně vedle ještě z toho koncertu... Lucío kdyby jsi je viděla! Bylo to tak neuvěřitelný, můj nejlepší den v životě!! A Paddy... ten můj miláček, byl vážně nejlepší ."
,, No jasně, z toho bych byla celá odvázaná, ječet někde pod pódiem jako hysterka a křičet jméno někoho, ke komu se stejně nepřiblížím na víc než šest metrů...!" Vyvrátila Lucía oči.
,, Ty mi všechno taky hned zkazíš, ještě že jsi ségra nevlastní!"! Otočila se od ní Zuzka.
,, Ale Zuzi, já to tak přece nemyslela... Tak promiň, na mě jen tohle moc není. A víš, že tě mám moc ráda, jako vlastní ."
,, Promiň, nechtěla jsem to takhle říct, odpuštěno …?"
,, Ok. Hele a víš, že Ben dělá Kelly Family kameramana?" Mrkla na ni.
,, Takže se jmenuje Ben a je kameraman, no to je super!! Mohl by nás vzít za nimi, vždyť je jim tak blízko!" Rozvášnila se Zuzka nad tou představou.
,, No tak to zase zpomal jo?" Mírnila ji Lucía.
,, Jsem pořád myšlenkami u nich... ten koncert... Páni... splnil se mi životní sen! A na to, že jsem si myslela, že třeba Johnny Kelly je takovej nic moc, musím uznat, že se taky předvedl, je to vážně kus! A zpívá tak božsky...!"
,, Prosím tě, proč mi to říkáš? Chápu, že se chceš podělit o zážitky a nevadí mi to teda, ale vždyť víš, že je ani jednoho neznám, nevím jak vypadají, jak kdo zpívá, tak nemůžu znát nějakého Johna ."
,, Tak já donesu nějaké plakáty a pustím ti CD, všechny ti ukážu i s písničkami."Nadchla se opět Zuzka.
,, Promiň Zuzi, ale žiji i bez nich a navíc, jsem utahaná, půjdu už spát...."
To už ale byla u ní Zuzka se štusem obrázků, fotek a vším možným v náručí.
,, No dobře, ale někdy se podíváš, že jo?" Řekla smutně.
,, No jasně, že jo." Mrkla na ni Lucía a šly pomalu spát.
Když se šla Lucía v noci do lednice napít, podívala se cestou na display svého mobilu, aby zjistila, že tam má SMS od ,, Bena."
Přeje mi krásnou dobrou noc a ještě krásnější ráno, snad v jeho přítomnosti … No ten je vážně milej … Páni, nezdálo se mi to celé? Nebyl to jen sen, ze kterého jsem se právě teď probudila? Ne, Ben je opravdový … všechno bylo opravdové … Jeho ruce, oči, úsměvy, pohledy, rty a ty překrásné něžné polibky …!
Lucía si promnula rty při té krásné vzpomínce na Johnovi polibky a hned ho chtěla mít u sebe, aby mu mohla věnovat jeden další a po něm třeba další a pak … No budu muset počkat do zítra. Stejně je to zvláštní, tohle jsem v té hale rozhodně nečekala, ale kdo taky říká, že je láska vždycky očekávaná? Ach ne, teď snad začnu i filozofovat o lásce … Zasmála se tomu Lucía a uznala za vhodnější jít znovu spát, aby nebyla zítra úplně mimo.
Prošla kolem velké složky, se sbírkou Kelly Family, plné obrázků, plakátů, fotek a CD, která doposud ležela na stole …
omlouvam se vsem i libi za zpozdeni dodani dalsiho dilu =) hezky poctenicko preju =)