close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Love at Hazard

9. května 2008 v 15:02 | Libi |  Příběhy
1. Díl
,, Ok!" Nasadil Paddy jeden ze svých krásných okouzlujících úsměvů při loučení s halou plnou ječících lidí, kteří jen instinktivně čekali, až Paddy začne hrát první takty písně An Angel.
Když Paddy podle očekávání popadl svou kytaru, a rozezněly se halou první tóny, toho velkého hitu, celá hala začala výskat, křičet, ječet … Lidé mávali rukama nad hlavami jako v euforii. Kdyby teď Paddy přestal hrát, asi by halu úplně zbořili. Zdálo se, jako by hysterický křik jejich fanoušků přehlušil všechnu hudbu v hale.
Jakmile ale Paddy přistoupil k mikrofonu a jemným hlasem začal tolik chtěnou píseň, odvrátil obavy, že by nebyl slyšet. Další vlna křiku a teď už u některých i breku přišla, když měla nastat Angelova sloka. Dívky přestávaly být při smyslech, při tom pohledu jak Angelo s mikrofonem v ruce, v pošité žluté vestičce s rozpuštěnými krásně dlouhými blond vlasy, přichází, v této době s patnáctkou na krku a nelibozvučnou mutací hlasivek.
V okamžiku, kdy lidé konečně uslyší jeho hlas při větách :
,, Sometimes I wish I were an angel, Sometimes I wish I were you ," už slzy nenechávají jedno oko suché. Tolik nadšeným a vzrušením rozechvělým fanynkám se teď plní jejich dlouho očekávané cíle a sny.
Co na tom, že Angelovi některé tóniny nejdou a že v okamžiku, kdy sám poznává, že to nepůjde, nahýbá svůj mikrofon směrem k lidem a nechává je zpívat ten všem už tolik známý refrén.
Píseň se dostává ke konci, a když už jako obvykle Paddy nasadí hlubší hlas při :
,, But is danger in the air...," některé fanynky jsou překvapeny, že dále neslyší, při nejvyšších slokách písně, svého miláčka Angela, ale vysokohlasou Kathy, která teď za Angela tuhle část často zpívá. I tak znovu vlna křiku a potlesku zároveň.
Poslední slova té nádherné písně zpívá celá rodina. V hale si každá dívka hledá svého oblíbence a při pohledu na něj zpívá s ním.
,, Thank you very much!" Ukloní se lehce Angelo při skončení songu.
Všichni se loučí nástupem v řadě a dlouhým ukláněním. Smějí se a mávají.
Tolik roztoužené fanynky, nechtějí uvěřit, že je už konec koncertu a svýma uplakanýma očima ještě rychle všechny přejíždějí nenasytným pohledem.
Sourozenci už odchází z jeviště, ale dav i po mnoha přídavkách ještě stále automaticky křičí. Teď už si většina nelehce za pomoci ochranky uvědomí, že je čas opustit halu a jít domů. Dav se otáčí stále v tlačenici, ne však už tak děsivé, jako když sem přicházeli.
,, Wow, to bylo něco."Zasmál se Paddy sedajíce si ztěžka na židli.
,, Jsem hrozně utahanej."Prohodí se zívnutím Joey.
,, Dneska se mi to fakt líbilo, bylo to tak … povedený."Kývala hlavou potěšeně Patricia.
,, Dík Kathy za tu sloku, fakt mě ten hlas už štve, co když už nebudu moc ani zpívat?" Řekne Angelo pod emocemi smutku a vzteku zároveň.
,, Ale bráško, všechno se zpraví, tím si prošel každý." Začne ho Maite soucitně se smíchem hladit po vlasech.
,, Maite!" Ožene se po ní Angelo a začne si vlasy upravovat, jakoby se mu s nimi něco stalo.
,, Hele Maite, když si tancovala s tím malým klukem, viděla jsi, jak měl celou dobu otevřenou pusu?" Zavtipkoval Jimmy zouvajíce se.
,, No jo, miluju když jsou tyhle malý děti takový…."
,, Zamilovaný?" Skočí ji do řeči Joey.
,, Ha ha. Fascinovaný - jsem chtěla říct." Vyplázne na něho Maite jazyk.
,, Paddy ukliď si to přece, máš tu ty věci zase hrozně rozházený, copak nevíš co na sebe?" Dala Patricia ruce v bok při pohledu na tu kupu oblečení na zemi.
,, No jo."Vyvrátil Paddy oči a opřel se unaveně hlavou o zeď.
,, Tak co Barby, jaká?" Mrkne na ni Jimmy.
,, V pohodě ."
,, No tak Angelo dej mi tu flašku, máš tu minerálku celou dobu."Chce mu ji Kathy vzít.
,, Ale Kathy, mám taky žízeň, neber mi to!" Začne hlasitě protestovat.
,, Nehádejte se, copak je tu jen jedna flaška s vodou?" Zasáhne John.
,, Johnny, myslím, že zůstaly na jevišti, jak si je necháváme."Řekne mu Barby, hledající v tašce prášek, proti bolesti hlavy.
,, Tak fajn, skočím tam, neumřete zatím žízní."Postrčí je Johnny a odejde zpátky na jeviště.
,, Slečno musíte odejít, hala se uzavírá."Vystrkuje jeden z ochranky dívku pryč z pod pódia.
,, Nemluvte mi do toho."Okřikne ho rázně dívka, která telefonuje.
Johnny dojde na jeviště a hned si incidentu ochranky s telefonující dívkou všimne. Zastaví se a sleduje co se tam dole děje. Pomalu se k nim vydává.
,, Slečno, naposledy vám opakuji, že...."Bere ji muž z ochranky za paži a vede ji napříč halou.
,, Sakra nechte mě, nesahejte na mě! Já telefonuji. Pak hned půjdu, co si to...."Nedá se dívka.
,, To je dobrý."Ukáže mu John a on ji pouští.
,, Ale pane...."Nezdá se to muži z ochranky, který má Johnna od fanynek držet dál, ne je s nimi nechávat.
,, To je dobrý, říkám. Zvládnu to."Řekne Johnny přesvědčivě a ochranka trochu nalomeně, ale stále nejistě, odchází, stále se přitom ohlížejíc.
Slečna pokračuje nerušeně v hovoru.
,, Tak jsi kde? Na nádraží? Ale no tak Zuzko! Domluvili jsme se že... Já vím, ale volala jsi mi, že mám pro tebe přijet, a já jedu a ty tu nejsi … Cože? Jo. Dobře... Ne nezlobím se, ale pojedu teda domů... Jo. No jo. Dobře. Ahoj a buď opatrná. Ok. Ahoj ."
Ukončí ta neznámá hovor a schovává si mobil zpátky do kapsy.
,, Kde je ta gorila?" Zatváří se otráveně.
,, Poslal jsem ho pryč."
,, Jo? Ty tady tomu šéfuješ, nebo co?" Podívá se na něho dívka, kterou už má John dávno prohlédnutou.
K ramenům dlouhé, černé vlnité vlasy. Překvapivě míšené oči. Celkem drobná postava asi stejně vysoká jako on. John by o ní rozhodně nemohl říct, že by se mu nelíbila. Vypadala tak přirozeně... krásně. Žádna blond make-upová panenka Barbie.
,, No já jsem...."Začal John s úsměvem, který ho brzy přešel.
,, Neříkej mi prosím tě, že jsi jeden z Kelly Family." Začala se dívka smát. John se nenápadně zarazil.
,, Ne, jistěže ne... já... pracuji tady jako...."Rychle přemýšlel.
,, Zapomněl jsi kdo si?" Podívala se na něho podezřívavě, s výsměchem ve tváři zároveň.
,, Jako kameraman... Jo já jsem kameraman."Kýval hlavou.
,, Aha, no mě přesvědčovat nemusíš." Usmála se trochu povrchně.
,, Jmenuji se...."John k ní natáhnul ruku, ale zarazil se, co když zná naše jména, mohla by pak prokouknout, že jsem jí lhal.
,, Ty ani nevíš jak se jmenuješ?" Podívala se na něho nevěřícně, jako na blázna.
,, Jsem... Ben... A ty?"
,, No nevím proč a k čemu se seznamujeme, ale jo no, já jsem Lucía."Řekla a John byl zase o kousíček dál. Ale jak sám věděl, tak jen o opravdu malý.
,, Ty jsi Španělka?"
,, Jo, jak to víš?"
,, Podle jména, a taky máš takové typické rysy. My jsme ve Španělsku žili ."
,, My?"
,, No...moje rodina."
,, Jsi zvláštní Bene."
Johnovi se při vyslovení jména Ben, nechtělo uvěřit, že začal tak lhát.
,, Hele jako, jsi milej, ale teď už půjdu, než se zase objeví ten gorilák."
,, Počkej Lucío, já tě...doprovodím."Navrhl z ničeho nic John a sám nechápal, proč.
,, Copak ty víš, kam jdu?" Zasmála se Lucía.
,, No... tak aspoň ven z haly."Nabízel se John.
,, Díky já trefím...."Nepouštěla si ho Lucía moc k tělu.
,, Proč jsi tu vůbec byla doteď...?"
,, No... moje mladší ségra sem jela na koncert té slavné skupiny a volala mi, ať jí přijedu naproti. No tak sem přišla sem, tady samozřejmě nikdo. Tak jí volám a ona mi jen tak oznámí, že tu potkala nějakou svou kámošku a že je u nich doma... Někdy bych ji přetrhla!"
,, Aha, takže jedeš zpátky?" Neodtrhával se od ní John očima. Ta malá drobná osůbka ho poněkud okouzlila.
,, No jasně, co bych tady asi tak dělala... Tak sbohem Bene."Otočila se na cestě ven z haly.
,, Lucío, počkej... Já...nechceš se třeba projít...?" Navrhl John opatrně.
,, Teď? No sice je pomalu noc, ale jsem už velká, třeba by..."
,, Tak kde jsi s tím pitím?" Vynořila se na pódiu Kathy, volající na Johnna.
Ještě že na mě nezavolala jménem, problesklo rychle Johnovi hlavou a opět si uvědomil, že by raděj měl říct Lucíi pravdu hned, než bude pozdě.
,, No... Asi máš práci, tak já půjdu."Změnila už předtím nalomená Lucía názor.
,, Lucío počkej prosím, já...."Snažil se ještě z posledních sil John.
,, Pomůžu ti s taškou, pojď...."Vzal jí John tašku, než stačila cokoli namítnout a už s ní odcházel z haly. Když se od něj otočila, mávl John rukou na Kathy, aby na něho nevolala, nečekala, nic … a Kathy naštěstí pro něj, spíš než pochopila, tak nic neřešila.
U východu z budovy se Lucía zastavila v očekávání, že jí John vrátí tašku. John ji opatrně sledoval, připadala mu jako tajemný, španělský anděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nadine nadine | E-mail | 9. května 2008 v 15:03 | Reagovat

Jupíííííí Libi zase tvoří =)

2 anAngel anAngel | E-mail | 9. května 2008 v 15:25 | Reagovat

:)...okej,,začíná to hezky,,jen tak dál,,, už se těším na pokráčko... :)

3 Milagros Milagros | E-mail | 9. května 2008 v 16:21 | Reagovat

Libi tvoří celou dobu, jenbže si nějak - a nevím proč, vzala do hlavy, že už o její krásný příběhy nikdo nestojí........Libi, dej se dohromady!! Copak to nevidíš??

4 Calypso Calypso | E-mail | Web | 9. května 2008 v 18:50 | Reagovat

Tý jo to je supééééér!

Honem honem pokráčko :o)

5 Libča Libča | 9. května 2008 v 23:45 | Reagovat

Děkuju

6 Janča Janča | E-mail | 10. května 2008 v 16:08 | Reagovat

Libi je to moc dobrý. :-) Fakt super.

7 erolka18 erolka18 | 10. května 2008 v 21:47 | Reagovat

Libi ty jsi super a to co si o sobe myslis tak na to zapmen.Mame te radi.Jsi fajn.Pribeh je super.Jen tak dal.

8 Libča Libča | 10. května 2008 v 22:13 | Reagovat

Děkuju erolko, já se pokusím polepšit

9 erolka18 erolka18 | 11. května 2008 v 19:34 | Reagovat

Libi to ráda slyším.

10 Janina Janina | Web | 13. května 2008 v 15:25 | Reagovat

Jééé to se mi moc líbí..................super! Napiš pokráčko!

11 urgona urgona | Web | 13. května 2008 v 20:59 | Reagovat

jů. to začínáá slibně

12 Libča Libča | 13. května 2008 v 21:28 | Reagovat

Pokráčka už má Nadinka :))

13 Daniela Daniela | E-mail | Web | 15. května 2008 v 17:33 | Reagovat

WOW

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama