Unexpected Love 9.
25. dubna 2008 v 20:05 | Milagros | PříběhyX. Díl
Ráno se probudím, nasnídám se a opět si zacpu uši sluchátky. Zatímco mi do uší řve Lucka Bílá, snažím se vymyslet nějaký plán. Jak mám proboha přesvědčit Angela, aby sbalil Sophii a ta nás nechala na pokoji?! Když bych mu nějak zahrála na city…ale jak? To se musí nějak zaonačit. Nasednu do vozíku a požádám Larse, aby tuna chvíli zůstal, že si musím jít něco zařídit.
"Kam jdeš?" chce vědět. Chjo……už se Paddymu nedivím, že jich má občas plný zuby. U mě je sotva čtyřicet osm hodin a už bych ho nejradši nakopla. Kdyby bylo čím.
"Za doktorem, Musím se ho zeptat, kdy mě pustí, něco mě napadlo."
"Půjdu s tebou." Rozhodne se v okamžiku.
"Ne, to teda nepůjdeš." Stojím si na svém.
"Půjdu. Mám tě hlídat a to jaksi nejde, když mě odsuneš na druhou kolej a sama si stejně děláš, co chceš,"snaží se mě přesvědčit. Marně.
"Prostě si tady sedneš, nebo stoupneš, nebo co, a já jdu jenom na lékařák, případně do primářovny, takže se mi nemůže nic stát. Budu tady za rohem." Když se na mě pořád mračí, pochopím, že je to marný: "Tak pojď, ale budeš stát přede dveřmi, nechci tě u toho."
"Konečně dostala rozum."
O půl hodiny se dostanu zpět na pokoj, nadmíru spokojená.
"Tak Larsi, tady to balím."
"Fakt, to tě už pustí?"
"Jo, dneska po vizitě. Takže z toho plyne co? Že si jdu umýt vlasy a jede se za Angelem."
"Za Angelem? Já myslel, že chodíš s Paddym…" kouká Lars značně udiveně.
"Ale jo, to jo, ale jenom mám takový malý plán. Máš na Angela číslo?"
"Jasně, tady je, ale já pořád nechápu…….."
To neřeš, to je na dlouhý vysvětlování. Ty znáš Kelly režim dobře: myslíš, že teď nebudu rušit?"
"Tak to ti fakt neřeknu. Tam se všechno řeší z minuty na minutu….."
"Dobře, necháš mě teď na chvilku o samotě? Jdu mu zavolat a taky se musím převlíknout."
"Fajn, zatím jdu na kafe."
Zvednu telefon a trochu roztřeseně vytáčím číslo. Chvíli to vyzvání a pak to vezme Angelo.
"Ahoj, tady Ellis….." začnu neutrálním tónem.
"Ahoj, co potřebuješ?"
"Potřebovala bych s tebou mluvit, šlo by to dneska, asi tak v šest?"
"No proč ne, ale co za to?" Pokouší se z toho vytřískat co se dá…no počkej hošánku.
"Uvidíš…..tak kdy a kde……" snažím se o svůdný tón, což mi ale moc dobře dost nejde. Angelo to ale sežere i s navijákem.
"Tak třeba u mě?"
"Ne, to neberu, co u mě? Promiň, ale já se teď trochu hůř pohybuji a dojet až k tobě by mohlo být maličko problematické," a hlavně budu mít za dveřmi Larse bez toho, abys to věděl- dodám v duchu.
"Tak jo, kde bydlíš?"zeptá se nedočkavě.
Udám mu adresu, slíbím prázdný byt a s rozloučením zavěsím. Uf, první krok bychom měli za sebou. Teď ještě zavolat domů.
"Mami, v poledne mě pustí. Prosím tě, cestou z nemocnice půjdu s Larsem nakoupit něco na sebe, asi ve tři budu doma. Počkej, ty mě nechápeš, já potřebuju, aby doma v 5 hodin nikdo nebyl. Vezmi tátu a jděte na večeři, nebo co já vím, ale prostě nejpozději v půl šesté potřebuju prázdno v bytě…………………………..cože? Ne, jsem v pořádku a nic nezákonnýho to taky není, jenom taková hra. Nevím jak to dopadne. To neví nikdo. Já jen potřebuju, aby byl v bytě aspoň pořádek, prosím tě, udělej nějaký jednohubky, chlebíčky a takový ptákoviny, dyť to znáš, ahoj, ve tři jsem doma," uf..tak to bychom taky měli.
Teď ještě Paddymu. Vyzvání to, vyzvání…….a nikdo to nebere.
"Paďas, na co ty ten telefon máš, když se ti stejně nedá dovolat!" Zuřím. Nakonec to zvedne nějaká holka a vysokým dost nepříjemným hlasem na mě začne ječet, kdo že jsem, že si opovažuju dělat právo na jejího snoubence. Radši to zavěsím, protože tohle bude asi dost ostrý.
"No, těpic, jestli tahle hysterka byla Sophie, tak to je skvělý. Chudák Paddy Co když mu něco udělá?!" přijde mi na mysl věta z časopisového článku. "Larsi!" zařvu nepříčetně.
"Co se děje?" strčí poplašeně hlavu do dveří.
"Okamžitě se sebereš a jedeš za Paddym," přikážu mu, "já to tady zvládnu. Tady je moje adresa, přesně v pět hodin, budeš u mě, jasný?"
"Já jenom nechápu, o co jde?"
"To neřeš, anebo jo. Teď jsem volala Paddymu. Dlouho to nikdo nebral a pak to zvedla nějaká ženská a začala na mě ječet. Byla vzteky bez sebe, takže je Paddy v nebezpečí. Mám strach. Co když mu něco udělá? Já jsem v pohodě. Cestu domu zvládnu taxíkem, nebo pro mě přijedou naši. Jen chci mít jistotu, že je Paddy v bezpečí a tu jistotu nebudu mít, když tam nebudeš. Tady je moje číslo domu a kdyby se něco stalo, budeš mi volat. I kdyby bylo všechno v pořádku, trak mi zavolej. A teď už jdi. A kdyby se ti podařilo mluvit s Paddym o samotě, vyřiď mu, ať mi zavolá na tohle číslo. Jenom tě prosím, v pět hodin buď u mě. Potřebuju tě tam."
"Týýý jo, ty si vymejšlíš ještě víc než Kellyovi. Fakt to tady zvládneš? Paddy říkal.."
" Paddy říkal, Paddy říkal, teď říkám já! Seber se a jdi. Mám strach."
"No dobře, no. Ale bude z toho průšvih."varuje mě.
"To mě nezajímá. Prostě jdi a neřeš tady, že já z toho budu mít problém - je to můj problém, ne tvůj a teď plav!"
Konečně se ten pařez otočí a zavře za sebou dveře.
Zavolám domů, že se koná změna plánu, a aby pro mě v jednu hodinu přijeli. Radši o něco dřív, protože mi musí pomoct sbalit.
Komentáře
Juuu dalsi dil a zase musim pochvalit.Je vazne super.Jen tak dal.Jsem take zvedava na pokracko.
Si skvělá spisovatelka a ty to víš Miri, mám ráda i tebe i tvoje skvělý příběhy a to co ted tvrdíš děláš a myslíš si mě šokuje i s tím že si tim n ic nenadělám a mrzi mě to, doufam že to hdoně brzo přejde
Chrtěla bych s eomluvit všem, kterým jsem v poslední době ublížila.......omlouvám se...prostě jsem v pořádným srabu, ze kterýho se potřebuju vyhrabat a trochu se oklepat....
bím že ne...ale já se stydím, hrozně moc...za to, co jsem udělala, řekla, za to co jsem řekla...........................
jé, to je mazec:D rázná holka:D sem zvědavá na pokráčko