close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sacré-Coeur 3.

17. dubna 2008 v 16:01 | Jana Vámošová |  Příběhy
4. díl
"Dámy a pánové připoutejte se prosím, budeme přistávat."
Jak se začalo letadlo snášet k zemi, Natálie zavřela oči a snažila se potlačit náhlý příval nevolnosti. Jako malá záviděla všem svým kamarádkám, když nadšeně vyprávěli, jak někam letěli letadlem. Teď absolutně nechápala, co se jim na tom mohlo líbit. Polovinu cesty měla pocit, že se každou chvíli musí letadlo zřítit a, druhou polovinu se jí dělalo špatně od žaludku.
Když o dvě hodiny později vycházela z letištní haly letiště Charles de Gaulle, cítila velikou úlevu, že už má let za sebou. Rozhlédla se, a jakmile uviděla volného taxíka, zamířila k němu. Taxikář jí uložil zavazadla do kufru a posadil jí na zadní sedadlo. Když se řidič usadil za volant, otočil se k ní, zazubil se a velice lámanou angličtinou se zeptal "Kam přeje madam?"
Natálie vytáhla z kabelky papírek adresou hotelu a četla nahlas "Paris Hotel, Rue Henry Monnier 23"
Řidič kývl, otočil se a vyrazil.
Cestou se dívala z okénka, a hlavou se jí honila spousta myšlenek. Nemohla uvěřit, že je v Paříži. Ve městě kam se vždycky chtěla podívat. Před pár dny jí do klína vypadly dvě letenky a ona si s hrůzou vzpomněla, že si minulý rok s Tomášem objednali na 14 dní hotel v Paříži. Okamžitě utíkala ke svému pracovnímu stolu a v posledním šuplíku vyhrabala informace o hotelu, popadla telefon a pokusila se rezervaci zrušit. Měli zamluvený dvoulůžkový pokoj za 107 Euro na osobu za noc. A celý pobyt už měly zaplacený. Zaplatili si ho ještě ten měsíc, kdy si rezervovali hotel. Po půl hodinové debatě s vedoucím hotelu se jí rezervace zrušit nepovedla, ale aby hotel prokázal svou "vstřícnost k hostům", nabídli jí alespoň výměnu dvoulůžkového pokoje za jednolůžkový s tím, že peníze za jednu osobu jí vrátí a pošlou na účet. Když to celé druhý den vykládala Katce do telefonu, napadla jí myšlenka, že by do Paříže jela sama. Ta myšlenka ji naprosto uchvátila, a tak v práci požádala o třítýdenní dovolenou, kterou jí vzhledem k jejímu pracovnímu úsilí v minulých měsících bez problémů poskytli. Cestou z práce se pak stavila v knihkupectví a koupila si vše, co tam našla a co se alespoň trošičku týkala Paříže. Měla 7 knih a 3 mapy + plán místního metra. Katka s Davidem jí její plán rozmlouvali. Umět perfektně anglicky je jedna věc a jet do cizího města úplně sama druhá. Bůh ví, co všechno se jí tam může stát. Když jí odváželi na letiště, musela jim slíbit, že jim bude každý den volat, aby věděli, že je v pořádku. Při vzpomínce na ně se musela usmát. Byla moc ráda, že je má.
Auto zastavilo a řidič se k ní otočil, znovu se zazubil a řekl "Madam tady. 25 euro, prosím" Zaplatila a vystoupila z taxíku. Taxikář jí podal zavazadla, uklonil se a odjel. Prošla vstupními dveřmi a zamířila k recepci. Recepční ji požádala o pas nebo občanský průkaz a opsala si z něj nějaké údaje.
"Třetí patro pokoj číslo 21. Snídaně jsou od půl osmé do desáté hodiny. Jídelna je v -1 patře vpravo od výtahu. Pokud byste cokoli potřebovala, volejte číslo 101."
Natálie poděkovala a spěchala k výtahům a pak do svého pokoje. Interiér hotelu, byl úchvatný. Hotel byl celý laděný do oranžové a okrové barvy a na každém kroku byl cítit nádech luxusu. Jakmile dorazila do pokoje, odhodila zavazadla stranou a důkladně prozkoumala celý pokoj. Začínal předsíní s velikým zrcadlem, za dveřmi byla prostorná ložnice s jednou postelí, na které by se dva lidi bez problémů vyspali. Z pokoje pak vedly ještě jedny dveře do mramorové koupelny s velikým sprchovým koutem. Bylo tu úplně vše, na co si jen vzpomněla. Televize, minibar, maličká terasa, připojení na internet, telefon a dokonce i fén. Koukla na hodinky, bylo půl druhé. Dnes by se chtěla projít po okolí a podívat se do baziliky Sacré-Coeur a pak ještě zajít k Moulin roug . Ale nejprve si musí dát sprchu v té dokonalé koupelně.
O dvě hodiny později už procházela ulicemi Montmartru s mapou v ruce. Koukla do mapy a na rohu zabočila. Ulice vedla do celkem prudkého kopce. A stáčela se mírně doprava. Jakmile jí prošla, otevřelo se před ní obrovské prostranství se spoustou schodů. Pod schody bylo malinké náměstíčku plné malířů. Matně si vzpomínala, že se také tomuto místu říká náměstí malířů. A nahoře se majestátně tyčila obrovitá bazilika Sacré-Coeur, postavena v roce 1876 v románsko-byzantském slohu. Vydala se ke schodům a cestou odmítala nejrůznější nabídky maličkých Eiffelových věží, náramků a spousty dalších ……….
Na posledních schodech sedělo několik muzikantů, kteří hráli na kytary a zpívali francouzské písně. Vešla dovnitř a kouzlo toho místa jí naprosto uchvátilo. Byla tu cítit jedinečná atmosféra. Přešla k židlím a posadila se do jedné z posledních řad. Opřela se, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Snažila se každým kouskem svého těla vnímat ten hřejiví pocit, který tu panoval…
Najednou uslyšela, jak si vedle ní někdo sedá. Otevřela oči a uviděla velice pohledného muže, který se na ní mile usmíval. Úsměv mu opětovala. On pak složil ruce před sebe, zavřel oči a tiše se modlil. Znovu se rozhlédla kolem sebe a užívala si tu nádheru, dokonce cítila lehké brnění v konečkách prstů. Když pak sklouzla pohledem k muži, který seděl vedle ní, zjistila, že se na ni dívá.
Usmál se a promluvil francouzsky. Jelikož mu nerozuměla ani slovo, zakroutila lehce hlavou a řekla anglicky "Promiňte, ale já vám nerozumím. Nemluvím francouzsky."
"Ou. Ptal jsem se vás, jestli jste tady poprvé. " Měl velice příjemný hlas "Je to jedno z mála míst na světě kde je cítit taková zvláštní atmosféra. Každý kdo sem přijde poprvé, se tím nechává unést."
"To je to na mě tak vidět?"
Podíval se jí do očí, zatvářil se vážně a kývl, vzápětí se začal smát. "Není to na vás poznat, maté na klíně mapu."
To se rozesmála i Natálie."… A vy sem chodíte často?"
"Rád bych. Přesto, že mám toto město opravdu rád, nejezdím sem příliš často. Ale pokaždé když sem přijedu, musím alespoň jednou zajít sem do baziliky a pomodlit se tu…. Mimochodem jmenuju se Patrick " zazubil se a podal jí ruku.
"Já jsem Natálie"
"Á Natali, hezké jméno a odkud, že jsi?
"Z České Republiky… z Prahy"
Podíval se na ní s výrazem jako by měl něco za lubem. "Byla jsi už na věži? Určitě ne viď?"mrkl na ní a vstal" pojď, je odtamtud krásný výhled."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nadine nadine | E-mail | 17. dubna 2008 v 16:02 | Reagovat

ahujky fans!!!omlouvam se ze se tu dlouho uz nic novyho nedelo ale nemela jsem moc casu a do toho osobni zalezitosti a angieho koncik...nu bylo toho moc ale ted uz to napravim.

2 urgona urgona | Web | 17. dubna 2008 v 18:07 | Reagovat

no konečně se nám to rozjelo! jen tak dál :)

3 nadine nadine | E-mail | 17. dubna 2008 v 18:11 | Reagovat

urgona:jejda tak promin ale ja vazne nemohla nic delat ale ted uz se pracuje na reportazi z angela tak sand bude brzo hotova

4 Libča Libča | 18. dubna 2008 v 13:47 | Reagovat

Moc pěkny :-)

5 Milagros Milagros | E-mail | 18. dubna 2008 v 18:42 | Reagovat

jeeee, už to jede....

6 nany nany | E-mail | 18. dubna 2008 v 19:45 | Reagovat

tak šup šup další:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama