close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sacré-Coeur

5. dubna 2008 v 20:44 | Jana Vámošová |  Příběhy
1. díl
9. 5. 2008
"Zlato prosím tě mohl bys mi podat ovládání. Ty reklamy zas šíleně řvou." řekla Natálie, která se právě snažila ještě více zachumlat do deky, kterou měla přehozenou přes sebe. Seděla v béžové nově vyhlížející pohovce a nohy měla natažené na taburet. Tomáš, který seděl vedle ní, se natáhl pro ovládání, ale místo aby televizi ztišil, úplně jí vypnul.
Natálii to dost překvapilo "Prosím tě, co to děláš?"
"Nat, já… musíme si promluvit…musím ti něco říct." Tón jakým promluvil, Natálii dost zaskočil. Začala pociťovat zvláštní mravenčení někde v oblasti žaludku. "Tome co děje?"
"Nati víš, hrozně mě to mrzí … ale asi se budeme muset rozejít." Natálii se neuvěřitelně rychle rozbušilo srdce, začala se jí motat hlava, klidným toném se jí podařilo promluvit jen s velkými obtížemi. "Co?… To přece nemůžeš myslet vážně… Jak tě to napadlo… co se stalo?"
V Tomášově hlase zaznívala úzkost smísená s odhodlání a strachem "Víš, jak jsme byli v listopadu s podnikem na té víkendové akci? Jak jsi měla tu chřipku, a nemohla si jet?"
"Po … pokračuj."
"Znáš Kláru? Je to naše účetní … taková malá bruneta …" Natálie se zmohla jen na nepatrné přikývnutí. Už jí bylo naprosto jasné, co bude následovat, ale nechtěla… Ne, nebyla schopná to přijmout.
"No … víš, mi jsme se tam s Klárou hodně sblížili a … já jí miluju."
Natálii se motala hlava čím dál tím víc. Srdce jí bušilo jako o závod a žaludek se bouřil jak uragán. Zavřela oči a pomalu zato se zvyšujícím se a roztřeseným hlasem promluvila. "Uvědomuješ si, že dnes je 5. Května?… Ty s ní půl roku chrápeš a přede mnou děláš jako by nic. Lžeš mi do očí, vymlouváš se na různé akce od firmy, aby sis s ní mohl užívat a já ti tady zatím, žehlím, peru, připravuji teplé jídla … Ty si takovej hajzl. To snad není možný."Poslední dvě věty už se Natálie neudržela a hystericky křičela.
"Nat já se … "
"Buď zticha." Cítila svírající se bolest a obrovský vztek, oba dva pocity jí naprosto zaplavovali. Měla pocit, že už to nevydrží, že každou vteřinou musí vybuchnout. Nedokázala myslet na nic jiného než na Tomáše a Kláru jak se spolu líbají a milují….
"Vypadni." Zařvala nakonec.
"Co? Natuš prosím tě uklidni se … vždyť je skoro půlnoc … Já jsem myslel, že se nám to podaří vyřešit v klidu. "
"Tak to jsi myslel špatně… " Natálie křičela vzteky. Vstala, prošla obývacím pokojem, otevřela dveře na chodbu, prošla jí do předsíně a vzala Tomášovu mikinu a sportovní tenisky. Vrátila se zpátky do pokoje, došla k pohovce a věci, které držela v rozklepaných rukou, hodila vši silou po Tomášovi.
Tomu se na poslední chvíli podařilo vyhnout tenisce, která mu mířila přímo na obličej.
"Natálie neblbni … akorát ze sebe děláš hysterku. No tak pojď sem. Sedni si vedle mě a zhluboka dýchej. Probereme to a v klidu se rozejdeme hm?"
Přesto, že se v ní krev vařila na 150 stupňů, dokázala naprosto chladným a pevným hlasem říct "Tomáši vypadni … Tohle je můj byt a jen já rozhodnu, kdo tu bude. A tebe tady už nikdy… rozumíš, NIKDY nechci vidět. Teď se seber, vezmi si tu mikinu a vypadni. Co se týká tvých ostatních věcí, přijeďte si pro ně s Klárkou zítra večer v sedm hodin."
Stála s rukama pevně sevřenýma v pěst a se zuřivým obličejem. Nedokázala nic pořádně vnímat. Jediné co věděla je, že chce, aby vypadl, že ho už nechce mít na očích. Potřebovala si zalézt někam do kouta a brečet. Zatím se jí dařilo neuronit ani kapičku, ale cítila, že už to moc dlouho nevydrží. A byla pevně rozhodnutá, že jemu se nepodaří zahlédnout ani jednu maličkatou slzičku. Ne to potěšení mu neudělá. Ať si táhne za tou děvkou.
Tomáš na ni zíral s vykulenýma očima, ale nejspíš pochopil, že dnes už s ní nic nehne, zvedl se, oblékl si mikinu a šel směrem k venkovním dveřím. Když procházel kolem Natálie, zastavil se a podíval se jí do očí, ona jeho pohled chladně opětovala. Natáhla ruku a zavelela "Klíče od mého bytu."
Tomáš s šokovaným výrazem sáhl do kapsy mikiny a vytáhl svazek čtyř klíčů. Ten jí dal do ruky, znova se jí podíval do očí a tichým smutným hlasem pronesl " Tak teda sbohem Natálko". Při těch slovech se jí pokusil dát pusu, ale ona ho razantně odtáhla a pevným hlasem odpověděla "Sbohem Tomášku.".
Jakmile uslyšela bouchnutí hlavních dveří, zhroutila se na pohovku a propukla v hlasitý bezmocný pláč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nadine nadine | E-mail | 5. dubna 2008 v 20:45 | Reagovat

Tak vam tady davam novy pribeh co mi prisel na email.autorem je jana a myslim ze ten pribeh je taky dost dobrej.......tak vam to treba spestri cekani na dalsi dily milagrosina pribehu ,ale prosim napiste jak se vam libi =) hezky poctenicko

2 minnie minnie | 6. dubna 2008 v 16:52 | Reagovat

Začíná to zajímavě, tak nahoďte další díl, ať víme víc o co jde :)

3 Milagros Milagros | E-mail | 6. dubna 2008 v 17:42 | Reagovat

Mě se to líbí...........moc.......

4 nadine nadine | E-mail | 6. dubna 2008 v 19:03 | Reagovat

to jsem rada ze se vam to libi tak tady mate dalsi dil

5 Libča Libča | 6. dubna 2008 v 19:14 | Reagovat

Moc moc pěkny :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama