close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Unexpected Love 5.

27. března 2008 v 16:40 | Milagros |  Příběhy
VI. DÍL
Proberu se, ještě ani neotevřu oči a už se cítím jak po velkým flámu. Tý jo, to mi někdo nemohl říct, že se budu cítit jak po opici? Teď se jenom nesmím pohnout ani o centimetr, jinak se snad pozvracím. Motá se mi hlava, žaludek mám jako na vodě a ke všemu mě strašně bolí ta noha. Otevřu oči a opatrně se rozhlédnu okolo sebe. Kde je ten zatracený zvonek? V tom si všimnu kapačky v pravé ruce. To je skvělý levou mám zlomenou, v pravý kapačku, jak mám asi zazvonit? V mém rozhovoru sama se sebou mě vyruší sestra. "Už jste se probrala? To je dobře, jak se cítíte?" usměje se. "Jak po flámu," zaskřehotám, "nemohla bych dostat něco k pití? Jsem vyschlá jak Sahara." "Je mi líto, napít dostanete až tak za hodinku, ale jestli chcete, mohu vám sem přinést trochu ledu, abyste si mohla trošku smočit rty a neměla je tak rozpraskané," odpoví. "dobře, děkuju. Sestři nesháněl se tu po mně někdo?" zeptám se s nadějí v očích. "Myslím že ne, ale zeptám se kolegyní, třeba se jich někdo ptal, ale já o ničem nevím. Vlastně jo, byla tu maminka, ale na tu se asi neptáte že?" zklame mě, zatímco mi zručně upravuje postel a kontroluje kapačku. "Ne, na tu opravdu ne," povzdychnu si a podívám se z okna. Ne že bych z postele něco viděla, ale aspoň snaha. "Sestři, nemohla bych dostat něco proti bolesti? Hrozně mě třeští hlava a bolí ta noha…" zeptám se ještě jednou a doufám, že aspoň jednou dostanu kladnou odpověď. "Samozřejmě, hned vám něco přinesu i s tím ledem," usměje se sestřička a odejde z pokoje. Do háje! Zakleju v duchu. Nemá mě rád…nestojím mu ani za to, aby přišel do tohohle blbýho špitálu. Vždycky je to stejný…..ale i když ne. Teď mi aspoň nikdo neslibuje lásku až za hrob. Teď mi vlastně neslibuje nic. Elis, vzpamatuj se, mluvili jste spolu dvakrát v životě a z toho jednou jsi byla v takovým šoku, že jsi skoro nemohla ani mluvit… Co asi čekáš ty chudinko? Že ti taková hvězda padne k nohám? Naivko…. Ve chvíli, když se málem rozbrečím bezmocí jako malé děcko, vejde do pokoje Angelo s obrovským pugétem. "Ahoj, jak se cítíš?" nakrčí starostlivě čelo a na čele se mu objeví vráska. "Jako po flámu," usměji se unaveně, "ale už je to lepší, díky za optání." "To jsem rád…" oddechnul si a já málem slyšela, jak mu spadnul kámen ze srdce. "Je moc milé, že máš o mě takovou starost," řeknu a bez úsměvu se na něj dlouze zadívám. On se červená! To ne! To přece nemůže být tak, jak si teď myslím. To ne! Nesmí se do mě zamilovat. To ne, když já nemiluju jeho. V tu chvíli ve mně hrkne. Právě teď jsem si naplno přiznala, co k Paddymu cítím. Zatím jsem kroužila v menších nebo větších kruzích, ale ještě nikdy jsem to naplno neřekla. Ale to je teď vedlejší. Teď musím nějak šetrně vysvětlit Angelovi, že prostě ne. Mám ho ráda, to ano, lhala bych, kdybych řekla že ne, ale asi jako staršího bratra. Ne jako mého partnera…. . Ale jak mu tohle mám proboha říct? "Copak je? Nějak jsi zmlkla." vyruší mě z mých myšlenek Angelo. "Ale nic… jenom přemýšlím o Paddym…" odpovím a doufám, že mu to dojde. Marně, protože z jeho výrazu poznám, že nedojde. "A na co jsi přišla?" zeptá se přeopatrně. "Kupodivu na nic. Já jsem do něj zamilovaná až po uši a to jsme se viděli dvakrát v životě. On po mně ani nevzdechne, jsem mu ukradená…….a je to všechno na pytel…..proč mi nic nevychází?" podívám se na něj uslzenýma očima. "Nebreč…..Elis….." nakloní se ke mně a svými prsty mi jemně stírá horké slzy, které mi volně stékají po tvářích. Konečně po dlouhé době jsem pustila ty stavidla a brečela jsem na plno. Nad ztracenou a zrazenou láskou a Honzou, který mi tak ublížil. Brečela jsem i nad jednostrannou láskou k Paddymu, kterou bohužel nikdo neopětuje… . Divoce vzlykám a nemůžu přestat. To už se neudržím a pláču Angelovi na rameno, zatímco mě jemně hladí po zádech a lehce líbá do vlasů. Po několika sekundách, nebo snad minutách….nevím, ztratila jsem přehled o čase se prudce odtáhnu. Uvědomím si, co jsem to vlastně provedla. Co proedl Angelo. Proboha, to je přesně to, co jsem nechtěla! Najednou mě něco napadne. Angelo Paddymu nevolal. A hned, jak za mnou Angelo přišel ten první den, tak ho Paddy neposlal. Přišel sám, aby mě viděl. Ten lístek s tím telefonním číslem taky nebyla žádná náhoda. Nechal ho tu schválně, abych si ho všimla a zavolala mu. A jak jsem na něj zavolala a on mi sliboval, že se ho pokusí sehnat…to všechno byla lež. Odporná hnusná přetvářka. A když se tady objevil….není to náhoda, že se tady vždycky objeví, když čekám Paddyho. "Elis, už to chápeš?" podívá se na mě smutnýma očima. "Jo, zdá se, že mi to už dochází," dostanu ze sebe po chvíli. "Elis, já……se moc omlouvám, jestli jsem ti nějak ublížil, ale já jsem se do tebe zaláskoval jak malej kluk, když jsem tě viděl na tý ulici, jak jsi vrazila do Paddyho, tak to bylo jasný. Když jsi se na něj tak rozkřikla, myslel jsem, že umřu smíchy. Pak se na tebe zase tak slouďoučce usmál, jak to umí jen můj dokonalý bratr Paddy a ty jsi poklesla v kolenou. Bylo to jako obvykle - zářil Paddy a my ostatní jsme byli vosk. Pak ten druhý den jsme tě našli. Paddy se k tobě hned vrhnul na zem, a zase jsi měla oči jen pro něho. Můj zlatý, hodný a dokonalý bratříček Paddy. Idol všech dívek a fanynek. Myslíš, že se na mě některá vedle něj podívá? Ty jsi toho jasným příkladem. Nepodívá. Protože já jsem jenom ten mladší brýlatý brácha. Ale už toho mám dost. Já už ale nechci. Chci být tím, kdo jsem," vychrlil na mě takovou záplavu slov a hned pokračoval, "jak tě odvezli do nemocnice, tak víš komu volal? Volal své snoubence. Jo, slyšíš dobře, volal snoubence. Mají se za tři měsíce brát," pronesl se zlým pohledem. "Ne, to ne, on přece nemůže být zadaný…to nemůže být možný…" vhrknou mi opět slzy do očí. "Ty to pořád nechápeš? On se jen předvádí a přetvařuje. Nic z toho, co řekne není pravda. On jenom a pouze mlží, pořád a vždycky. Neber ho vážně a věř mi. On není kluk pro tebe. On je…" "Nepomlouvej ho pořád a jdi pryč. Jdi pryč, já ti pak zavolám. Zavolám ti pak, až si to trochu srovnám v hlavě. Mám v tom zmatek." "Elis, prosím tě.." "Ne, nech mě být…..Ne, nedotýkej se mně. Prosím tě, ne, jdi pryč. " už zase brečím. Pokusí se mně dotknout: " Nech, mě být, nerozumíš tomu? Chceš to říct italsky, nebo jakým jazykem to mám říct, abys mě už nechal být!" rozkřiknul se na něj, až přiběhne sestra. "Co se to tu děje? Zdá se, že slečně moc neprospívá vaše přítomnost. Musím vás poprosit, abyste odešel. Slečna je po těžké operaci a musí odpočívat. Nesmí se rozčilovat, a proto jistě chápete, že…" sestra ještě ani nedokončí větu a Angelo už mizí za dveřmi. Poté co odejde, složím se bezvládně do peřin a nechám si stékat si slzy po tváři. Sestra se ke mně nakloní a jemně mi je stírá. "Neplačte, to vám škodí. Radši se zkuste trochu vyspat. Když budete něco potřebovat, zazvoňte a já nebo někdo jiný přiběhne, ano?" řekne, zatímco mi chystá zvonek tak, abych na něj z postele dosáhla. "Sestři, neměla byste něco na spaní? Jsem trochu mimo…" "Samozřejmě, něco vám přinesu, hned to bude," odpoví, odběhne, aby se vzápětí vrátila s malým žlutým práškem a sklenicí vody. Hned to spolknu, zapiji vodou, vysmrkám se, otřu uslzené oči, zavřu je a čekám až prášek zabere. Vzápětí usnu těžkým, umělým spánkem plných nočních můr, v podobě Paddyho svatby. S nějakou dlouhonohou úplně vypatlanou peroxidovou blondýnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 erolka18 erolka18 | 27. března 2008 v 17:07 | Reagovat

Tak to je mazec.Snad se nakonec do toho Angela taky zamiluje.

2 Milagros Milagros | E-mail | 27. března 2008 v 17:27 | Reagovat

Uvidíš.........=)

3 Janča Janča | E-mail | 27. března 2008 v 18:04 | Reagovat

Musím říct, že jsem opravdu mooooooooc zvědavá jak to dopadne. ;)

4 Milagros Milagros | E-mail | 27. března 2008 v 18:13 | Reagovat

abych řekla pravdu, jsem taky zvědavá, co se v tý mý makovičce vylíhne..........ale určitě dobře....

5 Janča Janča | E-mail | 27. března 2008 v 18:36 | Reagovat

to Milagros:

Pokud je to co říká Angelo pravda, tak bych mu přála, aby se do něj Elis nakonec zakoukala. :)

6 Libča Libča | 27. března 2008 v 18:51 | Reagovat

Ne ne a ne :D Paddy dotoho a vzpamatuj se chlapče :D :D Miri bereš mi dech

7 Jitka Jitka | 27. března 2008 v 22:18 | Reagovat

Ne, Angelo určitě lže.......

8 Mirka Mirka | E-mail | 28. března 2008 v 11:41 | Reagovat

to Jitka: Myslíš?

9 Stáňuška Stáňuška | 28. března 2008 v 15:21 | Reagovat

Já bych taký věřila Angelovi ...a doufám, že se do něj taký zamiluje ...chjo, je to fakt napínavý :)

10 nadine nadine | E-mail | 28. března 2008 v 20:06 | Reagovat

ty jo holky ted jsem cetla dalsi dil a celou dobu jsem jen valila oci nad tema novinkama co se tam dejou.fakt to stoji za to =)

11 urgona urgona | Web | 29. března 2008 v 14:02 | Reagovat

tak nenapínej a šup sem s ním ! :D

12 Jitka Jitka | 30. března 2008 v 8:52 | Reagovat

Lidičky, mohla bych mít otázku? Ví se jak se jmenuje ten řád, co tam je Paddy?

13 Milagros Milagros | E-mail | 20. dubna 2008 v 15:59 | Reagovat

Tak to netuším............................

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama