Kapitola 6.
Hold Patrik ví ,jak na to ,skvělý partner na celý život-kýž by to tak bylo.Když jste přestali ,oblíkla ses .Podívala ses na kytary a začala se vyptávat.,,Co jsou zač?´´ ,,Chceš to vědět?´´ ,,No jinak bych se tě neptala.´´ ,,Tak já ti to povím-Tohle je Lenka,Lucka ,Pavla ,Tina ,Michaela a tohle je Katka.´´ ,,Nerozumím tomu ,proč je máš takhle pojmenovaný.Nejsou tohle jména holek ,který s tebou tady byly?´´Zvážněla jsi.,,Ale neboj se ,tak to skutečně není ,ne.´´ ,,Tak mi to řekni .´´ ,,NE.´´ ,,Prosím řekni ´´ ,,.A proč to chceš vědět?´´ ,,Nebudu mít klidný spánek,´´řekla jsi mu.,,Budu si myslet bůhvíco.´´po půlhodině přemlouvání ti to nakonec řekl.,,Tak třeba Tina,byla moje nejlepší kamarádka ,byla pro mě jako sestra ,hodně jsme si spolu hráli ,mohlo nám být tak osm.Byla to primová holka ,věčně jsme spolu lumpačili.´´ ,,A Co se s ní stalo,´´ptala ses lehce.,,Umřela ,když ji přejelo auto´´ ,řekl smutně a přivřel oči.,,Ach ne ,to jsem nechtěla Patriku.´´Přisedla sis k němu .,,Odpust mi to ,já netušila ,asi tě to ranilo.Mám odejít?´´ptala ses smutně.,,Kdepak´´ ,řekl ti , ,,to bude Ok.´´Dal ti pusu a ty jsi mu slíbila ,že se ho na ty kytary už nikdy ptát nebudeš.,,Tak tedy dobře ,už se mě na to neptej ,rozhodně tady na tom
nezáleží ,ale to je jedno.´´Chytil tě za ruku a vyprávěl ti příběhy z dob ,kdy jejich slavná skupina začínala .Smála ses a byla jsi k nevydržení ,ve tvým srdci se kromě lásky ,třepotala
i radost a smích .On se taky smál a měl krásný oči ,přivřený a veselý ,ve tvářích se mu dělaly dolíčky ,tak se ti to moc líbilo.Skvělý .Pak jste oba ztichli a zamysleli se.On přemýšlel ale
jinak než ty ,ty jsi myslela na něj ,ale on na něco jiného.,,Tak co?´´řekla jsi a tím přehlušila ticho kolem.,,Mám nápad ´´,řekl,ale díval se do zdi,co byla za tebou.Podivila ses a ohlídla se.On vyskočil ,chytil tě za ruku a už tě vedl dolů.,,Seskoč první,´´řekl on , ,,já to tu zamknu ,aby tady někdo náhodou nepřespal.Seskoč?´´podivila ses . ,,No ty ses zbláznil ,jak mám proboha v těch lodičkách skákat?´´ptala ses směšně
,,Ale ,ale krásko ,dole je tráva jako samet ,není tam ani klacíček ,můžeš skočit i bez bot.´´ Podívala ses na trávu dole,ale stejně se ti to nějak nezdálo. Provazový můstek už byl schovaný a nechtělo se ti Patrika otravovat,aby ho zase vytahoval.Váhala jsi ,ale nakonec jsi přivřela oči a posunula ses dolů .Přistála jsi ,naštěstí na chodidla ,ale nějaký dřívko tam přeci bylo ,a citlivý chodidlo doskočilo přímo na něj.Ve snaze rychle odskočit jsi málem sletěla na zem ,ale vyrovnala jsi to.Patrik se za tebou podíval.,,Co je?´´ptal se.Vzala jsi dřívko a hodila ho po něm a smála ses .,,Já ti dám ani klacíček,´´ukryl se a smál se taky .Zanedlouho zamkl a skočil za tebou ,to byl skok ,jenže to neplatí ,protože on měl pořádný boty.Podal ti střevíčky , ,,prosím princezno.´´Nasunula jsi je na nohy a napadla tě myšlenka ,kterou znáš z filmů.Patrik zasunoval klíč do kapsy ,a byl k tobě bokem.Vyrazila jsi a rychlým pohybem ruky mu v běhu klíč sebrala.Vyběhla jsi ještě rychleji a smála ses, ,,chyt si mě ,Patriku,teď mě nechytíš,chá.´´Patrik než se vzpamatoval a ujasnil si co se děje ,tupě zíral .Pak se zasmál a rychle za tebou běžel .Bylo tam dost stromů ,kde se dalo schovat a kličkovat. Doběhl tě ,ale jakmile jsi vběhla mezi stromy ,už neměl šanci.Kličkovala jsi jako zajíc.On ať dělal co dělal tak se nedostal blíž než dva metry .Smála ses ,on taky . ,,Stejně tě chytím´´ ,smál se a snažil se odhadnout kam poběžíš.,,Ale ,to bys nesměl jenom mluvit a měl bys začít mě honit,´´rozesmála ses jako bláznivá.Běhala jsi na špičkách ,podpatky ti vadily ,ale půda byla tvrdá ,takže se nebořila.Měla jsi klíč v ruce.,,Tak už se vzdej,´´řekl on .,,Kdepak ,já se s tebou klidně poperu.´´Patrik tě oběhl a snažil se tě dostat z lesa,dostal tě tam ,kde potřeboval,dál už byly stromy dál od sebe ,takže to nebyl až takový problém.Chytil tě a strhl k zemi .Smáli jste se .Dělali jste že se perete,točili jste se .Chvíli ses dostala na něj.Položila jsi ho na lopatky, bláznivě ses smála .,,Tak ,a teď jsem tady pánem já,´´řekla jsi.,,Myslíš?´´odpověděl a v momentě jsi ležela na lopatkách ty ,jeho svalnatý ruce ,tě jemně tiskly ,jakoby se bály ,že tě rozmáčknou.Smál se, ,,tak co?kdo je tady pánem´´.Zasmála ses a ani se nehnula .Líbilo se ti to ,hrát si,přitom on na tobě seděl a držel ti ruce.On se na tebe chvíli díval ,v očích tisíc čertíků .Potom se k tobě sehnul a políbil tě .Ať jsi chtěla ,nebo nechtěla ,nemohla jsi se ani hnout. Začala jsi se jazykem dobývat do jeho úst.Zanedlouho,povolil a pustil tě .Chytla jsi ho za ramena .Mohlo být tak čtyři odpoledne,všechno šumělo ,vonělo a zpívalo.Byla to nádhera.
Zanedlouho jste přestali a postavili se.Naštěstí tam byla tráva,takže jste se moc nezašpinili. ,,Kam mě vedeš?´´ptala ses ,když jste šli stále dál do lesa.,,Uvidíš ´´,pověděl a usmál se.(co zase na mě chystá za lumpárny)vedl tě za ruku ,šla jsi trochu pozadu a našlapovala lehce .Zanedlouho jste se octli u velkého srázu,na kterým rostlo několik obrovských stromů.Na jednom z nich byla velká a dlouhá větev ,dost vysoko.A na ní ,páni dlouhatánský provaz a,který volně vedl až ke břehu srázu.Obrovská houpačka,na konci provazu byl obvázaný jakýsi dlouhý kolík,jako sedátko.,,To je úžasný´´ ,vykřikla jsi ,odmalička jsi měla ráda dobrodružství,a tohle bylo skvělý.Patrik se zasmál .,,Máme štěstí ,nikdo tady není ,jinak tady bývá kupa dětí ,většinou až do večera.´´Bylo to pěkně nebezpečný,svah byl dost prudký a houpačka tedy dost
vysoko,kdyby někomu vypadl kolík z pod nohou ,tak se může zabít.Nevěřícně jsi na houpačku koukala a ani sis nevšimla ,že stejně nevěřícně sleduje Patrik tvůj pohled.,,Tak pojď ,půjdeme se snad podívat trochu blíž Ne?´´ vedl tě až k místu ,kde sráz začínal.Nevěděla jsi proč ,ale byla jsi jakoby omámená,něco tě na tom místě děsně přitahovalo.Slunce se pomalu schovávalo za větve stromů a trochu se setmělo.Vy dva jste tam jen stáli a koukali na houpačku,na kterou svítil jen pramínek slunce.Znovu sis v záplavě nic neznamenajících myšlenek vybavila písničku Slunce ,kterou ti Patrik zpíval u piana.Nic nebylo slyšet,jen šumot lesu ,zpívání ptáků a vaše nádechy a výdechy ...jinak nic.,,Už jsem tady dlouho nebyl´´ ,přerušil ticho Patrik a podíval se zkoumavě na tvou tvář ,která byla namířená směrem k houpačce.Chvíli jsi byla zticha .,,Já taky ne´´,řekla jsi a začala ses smát.,,Teda ty jsi kvítko´´ ,řekl ti a chytil tě kolem pasu.Koukla ses na něj psíma očima .,,Tak se zhoupni´´ ,řekla jsi nakonec.
Paddy se zašklebil-,,Dáma má přednost´´,řekl a ukázal na houpačku.,,Cože,Já?..já ,ani náhodou´´ odmítla jsi a všemi svaly v obličeji jsi naznačovala ,že něco takového tě ani nenapadne.
,,Ale Suzan,snad nemáš strach´´,řekl potichu a jemně se usmál.,,No to víš že mám, tohle je sice prima ,ale pěkně vysoko a ani mě nenapadne sednout si na to ,aby prasklo lano a já se skutálela někam až dolů.´´Vysmál se , ,,ty máš ale bujnou fantazii ,hele ,na tomhle jsme se
houpali čtyři patnáctiletí kluci a vydrželo to ,tak proč by to nemělo vydržet pod jednou osmnáctiletou,ještě o20 kg lehčí než jsem já.´´Zarazila ses .,,Ty víš kolik vážím?´´ptala ses nedůvěřivě.Obhlídl si tě odshora dolů .,,Tuším ,ale to teď nemusíme rozebírat.Nebo snad ano?´´Zašklebila ses že ne,v žádným případě jsi nechtěla,aby Patrik věděl ,kde máš jaký špek.,,Ale stejně na tu houpačku nepůjdu´´ ,odmítala jsi.,,Proč?´´ptal se tě, ,,nic to není ,jen senzační
vzrušení.´´Přemlouval tě ,viděl že to nezabírá ,nedůvěřivě ses na houpačku dívala .Lákalo tě to ,ale byla jsi jaksi zaseknutá.,,Suzan´´ ,prosil tě, ,,když se zhoupneš ,tak ode mne dostaneš polibek
,jaký jsi ještě nedostala, ´´řekl jemňoučkým prosebným hláskem a koukl se na tebe svýma modroučkýma očima ..,,Nevím ,já.´´ ,,Chceš polibek ,nebo ne.´´ ,,Ano´´ ,vykřikla jsi .,,Tak si sjeď.´´Zaváhala jsi a nakonec jsi na houpačku sedla.Nervózně ses chytla provazu a zírala dolů ,na tu hroznou hloubku ,až ti mráz jezdil po zádech.Měla jsi vykulený oči ,kousala sis rty až skoro do krve.,,Ne,nemůžu´´ řekla jsi a smutně sesedla.Věděla jsi že jsi Patrika zklamala ,ale když to nejde tak to zkrátka nejde.,,To nevadí Suzan´´ ,řekl a sám si sedl ,zůstal zapřený nohama.Obě ruce stiskly tvůj pas ,jak si tě k sobě přitáhl.,,I tak ti dám polibek ,jaký jsi ode mne
ještě nedostala.´´Natáhl se ,držel tě za pas a lehoučce přitiskl rtíky k tvým rozkousaným. Jemňoučce tě začal líbat,jakoby se bál že se mu rozplyneš na jazyku.Zvídavě a lehce začal dávat slaďoučký polibky,snad jako med či cukr ,či jiná sladká pochoutka.Přivřela jsi oči a měla jsi pocit ,jako bys lítala někde v oblacích ,všechno kolem tebe bylo jen bílý ,hustý mraky,bílá obloha .Velmi rychle se mu povedlo tě dokonale uvolnit a zapomenout na všechno kolem.Jeho polibky byly stále tak něžňoučký ,že jsi cítila jen závan ,snad jakoby se tě ani nedotýkal rty ,ale peříčkem ,nebo pampeliškovým chmýřím.Pomalu ses oddávala fantazii ,ale nejkrásnější fantazie byla ,že jsi tam ty a Patrik , a to byla skutečnost.V hlavě se ti všechno zpřeházelo,teď jsi cítila a viděla bublinky a pěnu promíšenou doteky rtů a jeho nádherných dlouhých polibků.V duchu jsi prosila ať tenhle polibek nikdy neskončí.Polibky ti tak zastínily hlavu,že jsi si ani neuvědomila ,že už Patrikovi sedíš na klíně,naproti němu.Hladila jsi ho ve vlasech,on tebe jemně tiskl v pase .Ruce měl pod halenkou a cítila jsi teploučký doteky.Krev ti proudila celým tělem .Na chvíli jsi pootevřela oči ,zjistila jsi že Patrik je má zavřený a podle výrazu ve tváři jsi poznala ,že je skutečně zamilovaný až po uši.Doslova,protože ušní lalůčky se mu červenaly ,jak v nich proudila krev.Trošku tě to potěšilo ,ale v záplavě vzrušení jsi to ani nepocítila.Nádherně a dlouze jste se takhle jemně líbali,už jsi vážně měla pocit že se brzy rozplyneš ,ale všechno bylo Ok.Ale všechno má svůj konec a tak i polibek skončil.Pomalu se od tebe oddálil ,ty jsi měla oči pořád zavřený a prožívala poslední kapky vzrušení ,který pomalu opadaly.Rty stále pootevřený ,v hlavě jen jednu myšlenku ,POLIBEK .Chvíli bylo ticho ,pak jsi pomalu začala otevírat oči ,v ústech měla pořád chuť polibku. Patrick se na tebe zkoumavě díval ,jeho oči zářily v posledních pramíncích slunce.,,Bože´´ ,zašeptala jsi.,,Copak je´´ ,šeptal on a smál se.,,Měl jsi pravdu ,takový polibek jsem ještě nedostala.´´ ,,Líbil se ti?´´řekl něžným hláskem.,,Na tohle moje rty nikdy nezapomenou,´´odpověděla jsi .,,Moje taky ne´´ ,řekl on .Až teď sis uvědomila ,že vlastně sedíš na Patrikovi a on sedí na houpačce.Ale pořád jsi cítila doteky jeho rtů .,,Kdybych věděla ,že dostanu takový polibek ,tak to bych se asi zhoupla´´ ,řekla jsi a zašklebila ses až ti zasvítily všechny zuby.,,Vážně?´´šibalsky se usmál a přivřel jedno oko.Co tím chtěl říct,to teda nevím.Za chvíli jsi ale pochopila ,protože Patrik pustil zapřenou nohu a v momentě,aniž by sis to stihla vybavit a protestovat se houpačka rozhoupala .Obrovskou rychlostí jste se řítili dolů ze srázu,v očích jsi měla smrt ,začala jsi strašně řvát ,adrenalin se ti zvedl a krev divoce proudila tělem .Patrik taky řval ,ale on se při tom smál .Oči jsi měla vykulený a viděla před sebou konec světa.Rukama jsi divoce držela provaz ,div jsi ho nerozmáčkla,jak křečovitě jsi ho svírala.Patrik tě už taky pustil a chytil se radši provazu ,asi se mu zdál jistější než tvůj pas.
Houpačka se obrovskou rychlostí dostala až ke konci své dráhy ,kde to bylo nejvýš.Křik jsi nezastavila ,strach tě absolutně přemohl.Houpačka trochu zpomalila ,ale jakmile se začala vracet ,tak nabrala zase tu hroznou rychlost.Prorážela prudce vzduch ,až tě z toho štípaly oči .Prosvištěli jste zase zpátky .Trochu už ses uklidnila ,ale v očích jsi měla pořád tu hrůzu ,co ti Patrik provedl.Pak jste zase svištěli tam a zpátky ,ale ta rychlost už nebyla tak hrozná a ty jsi přestala křičet a začala ses šíleně smát .Ani jsi nevěděla proč ,ale najednou se ti to začalo líbit.Klidně si sedíš na Patrikovi a šíleně se houpete z tak obrovského srázu.No není to úžasné?Oba jste se smáli ,Patrik byl rád ,že ses na něj nenaštvala.,,Teda ,takový pocit jsem ještě nezažila´´ ,řekla jsi a pořád jsi měla pusu od ucha k uchu.,,Tak to mě ještě neznáš´´ ,řekl on a usmál se.Pomyslela sis :S tebou si užiji ještě větší vzrušení?už se těším na naše poprvé.Ale nechala jsi tuhle myšlenku radši ještě někde ve vzduchu .Jestlipak na to myslí i Patrik?to by mě ,teď zajímalo.Když se houpačka trochu uklidnila ,pustila ses lana a chytla ses Patrika kolem ramen.Zadívala ses mu zamilovaně do očí,že se v tvým pohledu Patrik skoro utopil ,jak byl hluboký a upřímný.,,Víš jak strašně tě miluji?´´řekla jsi mu .Věděla jsi že ti slova jdou přímo od srdce ,když se mu díváš do očí ,tak nemůžeš zapírat ,nemůžeš lhát.Patrik se usmál , ,,teď už to vím,´´řekl ti a chtěl se k tobě přitulit ,ale nějak vám tam vadil ten provaz,tak se mu to nepovedlo. Ale i tak to bylo krásný ,dívali jste se jeden druhému do očí ,po chvilce jste se začali smát a oba jste to nevydrželi a pak se začali řehtat a smát .Když se houpačka zastavovala ,seskočila jsi dolů a Patrik hned za tebou.Pak jste se ještě chvíli mlčky procházeli po lese ,pomalu se stmívalo a zpěv ptáků pomalu tichl a už bylo slyšet jen šumění listí.Vyšli jste z parku a šli zase zpátky kolem těch pohádkových domků.Tentokráte už bylo na ulici spoustu lidí ,ale nikde žádný auto.
