Láska je krutá 2.

20. září 2007 v 15:02 | Lucka Čmolíková |  Příběhy
Kapitola 5
Rose šla chodbou vedoucí do studia. Měla hlavu v oblacích. Angelo jí nešel z mysli. Byla do něj zamilovaná až po uši a on do ní taky. Cestou se usmívala. Už už chtěla vejít do místnosti, když vtom spatřila Lenny a Patricka při polibku. Zděšeně couvla a zády se přitiskla k chladné zdi. Celá rozrušená se pak rozběhla pryč.
***
Když Lenny vycítila, že se Patrick nebrání, chtěla ho obejmout kolem krku. To už na něj bylo moc. Vymanil se z jejího objetí a s myšlenkami černými jako uhel zbaběle utekl do svého pokoje. Lenny se za ním dívala, dokud jí nezmizel z očí a byla si naprosto jistá tím, že tenhle okamžik byl prvním a zároveň posledním.
***
Byla jsem nesmírně vděčná našemu řidiči, který se nás snažil co nejrychleji dostat zpátky na "East Grove" a povedlo se mu to opravdu v rekordním čase. Celá šťastná, že opět uvidím Patricka, jsem vystoupila z mikrobusu a zamířila dovnitř. Ze dveří vyběhla Rose a vrhla se rovnou ke mně. Hned po přátelském objetí, kterým jsme se vždycky všichni vítali, mi sdělila s vážnou tváří, že si se mnou potřebuje nutně promluvit.
"Hned, jen co se přivítám s Paddym, ok?" usmála jsem se na ni.
Ona však můj úsměv neopětovala, když říkala:
"O něm chci s tebou právě mluvit. Stalo se něco, o čem bys měla vědět."
Okamžitě se mi vybavily ony pocity, se kterými jsem se svěřila pouze Kathy. Rychle jsem hodila tašku do pokoje a spěchala za Rose. Bylo na ní vidět, že jí dělá velké problémy sdělit mi, co se stalo.
"Tak dozvím se to už konečně?" začala jsem ztrácet trpělivost.
"Dobře. Viděla jsem Patricka, jak se ve studiu líbal s Lenny," dostala ze sebe Rose jedním dechem.
"To si děláš srandu," nevěřila jsem ani slovo.
"Kéž by."
Musela jsem se posadit. Bylo mi špatně, před očima jsem měla tmu a celý svět se se mnou zatočil. ´ Je konec!!!´ Ta slova mi zářila v hlavě jako neon.
"Jsi v pořádku?" strachovala se Rose.
"To bude dobrý. Potřebuju být chvíli sama," dostala jsem ze sebe.
Těžce jsem se zvedla, dopotácela se do svého pokoje a zamkla za sebou. Jak mi to jen mohl udělat? Mučila jsem se otázkami, na něž mi nikdo nemohl dát jasnou odpověď. Nikdo kromě Patricka, kterého jsem v ten moment nechtěla do nejdelší smrti ani vidět. Nakonec jsem vyčerpáním usnula. Celou noc jsem se však budila, pronásledována zlými sny.
***
Ráno jsem schválně nešla na snídani. Nesnesla bych Patrickovu přítomnost po tom, co mi provedl. Potřebovala jsem čas, abych se tak nějak dala dohromady. ´ Ještě ke všemu je Silvestr,´ uvědomila jsem si významnost dnešního dne. Tím se propast v mém srdci ještě více prohloubila. Místo toho, abych byla někde s Patrickem, tady sedím sama a můžu se utrápit.
Odpoledne už jsem téměř trpěla samomluvou. ´ Takhle už to dál nejde,´ pomyslela jsem si. ´ Co se stalo, stalo se a já se s tím musím nějak vypořádat!´
Sotva jsem však za sebou zavřela dveře a vydala se chodbou ke schodům, došlo mi, že jsem udělala velkou chybu. Naproti mně nešel nikdo jiný než Patrick. Spatřila jsem ho až v poslední vteřině, kdy už nebylo možné vyhnout se mu. Sklonila jsem hlavu, zrychlila chůzi a pokusila se ho minout. Nepovedlo se. Chytil mě za rameno a obrátil k sobě.
"Nedotýkej se mě!" přestala jsem se ovládat.
"Prosím, nech mě to vysvětlit."
"Už si nemáme co říct. Dej mi pokoj. O žádné plané výmluvy nestojím."
"Vím, udělal jsem chybu, ale…"
Nenechala jsem ho domluvit.
"Nemusíš se snažit. Tolik jsem ti věřila a tys mě takhle zradil!"
Poslední slova jsem téměř vykřikla a slzy mi stékaly po tvářích, když jsem se od něho odvrátila a nechala jej stát uprostřed chodby. Seběhla jsem po schodech a zamířila do kuchyně. Uvařila jsem si kávu a těžce dosedla na židli. Loktem jsem se opřela o stůl a dlaní podepřela hlavu. Nové a nové slzy mi kanuly z očí a tříštily se o hladkou desku stolu. Vtom jsem za sebou zaslechla něčí kroky. Rychle jsem si osušila oči a obrnila se ledovým klidem pro případ, že by to byl Patrick. Z nečekaného příchozího se nakonec vyklubal Jimmy.
"Co se ti stalo?" zeptal se, když uviděl mokré stopy slz, které jsem se marně snažila zakrýt.
"Ale nic," odvrátila jsem hlavu.
"Nepovídej. Kdybys byla v pohodě, tak tu nesedíš a nebrečíš jak želva," argumentoval.
"Máš pravdu. Nejsem v pohodě. Ani trochu," přiznala jsem.
Jimmy si přisedl a pobídl mě:
"Tak povídej. Určitě se ti uleví, když se někomu svěříš."
"Rozešla jsem se s Paddym," vypadlo ze mě po krátkém zaváhání.
"Proboha a proč?" nechápal Jimmy.
"Podvedl mě. Rose ho viděla, jak se ve studiu líbal s Lenny."
"Nevím, co na to říct."
Jimmy se na chvíli odmlčel a pak mě najednou vzal za ruku. Překvapeně jsem se na něho podívala. Jimmy můj pohled pochopil a řekl:
"Chci jen, abys věděla, že ti pomůžu, jak jen budu moct."
"Díky, asi to budu potřebovat. A co ty a Marcy?" zajímalo mne.
Teď to byl on, kdo hledal útěchu v prkenné podlaze.
"Taky to skončilo. Poslední dobou jsme si vůbec nerozuměli. Pořád jsme se jen hádali."
"To je mi líto," projevila jsem účast.
"Jsme alespoň na stejné lodi," usmál se Jimmy.
"No nic, půjdu se převléknout k večeři," vzpomněla jsem si po chvíli a zvedla se.
Jimmy vstal také. Přistoupila jsem k němu blíž a řekla:
"Děkuju, žes mě vyslechl. Fakt mi to pomohlo."
"Nemáš zač," usmál se a zničehonic mne objal.
Pak vzal můj obličej do dlaní a něžně mě políbil na rty. O tomto nesmělém projevu náklonnosti jsem přemýšlela ještě dlouho potom ve svém pokoji. ´ Alespoň někomu na mě záleží,´ povzdechla jsem si a hledala něco vhodného na sebe, co bych si mohla vzít na oslavu příchodu Nového roku.
***
Patrick zdrceně dorazil do svého pokoje, zabouchl za sebou dveře a zády se o ně opřel. Do očí se mu draly slzy, proto je raději zavřel a sesul se na podlahu. Nejraději by si nafackoval. ´ Co jsem to jen udělal?´ ptal se sám sebe. Uvědomil si, že díky své hlouposti ztratil někoho, koho miloval víc než svůj život. Byl si jist, že mu to Lucy hned tak neodpustí, pokud mu vůbec někdy odpustí.
Album pro ni, které dosud držel v ruce, pohodil na postel a při pohledu na hodinky se šel připravit na slavnostní večeři. Nešlo se jí vyhnout, naneštěstí pro něho. Znovu uvidí Lucy, ale po tom všem se jí nedokáže podívat do očí.
Kapitola 6
Večeře proběhla v relativním klidu. Dávala jsem si dobrý pozor, aby můj zrak ani jednou nezabloudil k Paddymu. Rána v srdci, jež mi způsobil, ještě stále bolela. Do půlnoci zbývala ještě hodina, kterou jsem strávila příjemným povídáním s Jimmym. Deset vteřin před dvanáctou jsme se všichni chytli za ruce a začalo odpočítávání. Naneštěstí na mne vyšlo místo hned vedle Patricka. Zatajila jsem dech a s chladným výrazem ve tváři mu nastavila dlaň. Vzal ji do své a mě na okamžik zachvátil onen známý, nádherný pocit jako vždy, když se mě dotkl.
"5 - 4 - 3 - 2 - 1 - HAPPY NEW YEAR!!!" zazněly unisono naše hlasy.
Šampaňské teklo proudem. Měla jsem několik skleniček a mou mysl ovládlo sladké opojení. Rovněž Jimmy utápěl svůj žal v perlivém víně, na první pohled neškodném.
Nechala jsem se od něj objímat kolem ramen, a když pak za chvíli navrhl, ať jdeme nahoru, neodporovala jsem. Se smíchem jsme vystupovali po schodech, když vtom jsme potkali Patricka. Zarazil se, když nás spolu viděl. Neodpustila jsem si ironickou poznámku:
"Copak? Lenny je zadaná?"
A provokativně jsem Jimmyho objala kolem pasu. Paddy se kolem nás rychle prosmykl a vyběhl ven z domu. Jimmy mě mezitím dovedl k sobě do pokoje a začal mne líbat. Já však ve svých myšlenkách byla u Patricka. Došlo mi, že jsem přestřelila. Sice mi ublížil, ale je to taky jenom člověk a já k němu neměla být tak krutá. Navíc to bylo nefér vůči Jimmymu. Vymanila jsem se z jeho objetí a když se ptal, co udělal špatně, vysvětlila jsem mu, že tohle není řešení. Nemohu totiž přestat myslet na Patricka.
On se mi na oplátku svěřil, že mu chybí Marcy. Poradila jsem mu, až za ní jde a omluví se. Sama sem hodlala učinit totéž. Takto usmířeni jsme se dohodli, že to, co se právě stalo, zůstane jen mezi námi. Oba jsme se pak vydali zpátky dolů. Jimmy šel okamžitě k Marcy, ale já marně hledala Patricka. Zkusila jsem, jestli není v pokoji. Na posteli jsem našla pouze CD, na němž stálo:
"For my greatest love - Lucy!"
Spěchala jsem zpátky do společenské místnosti, kde jsem odchytla Rose, jestli ho někde neviděla.
"Jo, před chvílí vyběhl ven. Pak za ním šla Lenny."
"Díky, to mi stačí."
Měla jsem tušení, kde by asi mohl být. Na svém oblíbeném místě u moře, kam zmizel vždy, když potřeboval být sám. Jen tak v šatech jsem vyběhla do chladné noci. Běžela jsem celou cestu bez přestání a zpomalila až u prvních útesů. Odtud už to na pláž bylo co by kamenem dohodil. U poslední skály jsem se zastavila. Zahlédla jsem totiž Patricka i Lenny, jak stojí na břehu.
Lenny mu zrovna něco říkala, ale já nerozuměla ani slovo. Slyšela jsem až Patrickovu odpověď:
"Nezlob se na mě, Lenny. Mám tě rád, ale Lucy prostě miluju. Vím, že už mi asi nikdy neodpustí, ale přesto zůstane v mém srdci na prvním místě."
Lenny na to jen řekla:
"Chápu to víc, než si myslíš a mrzí mě, že jsem to vlastně všechno zavinila já."
S těmi slovy se obrátila a odcházela zpět do domu. Schovala jsem se do stínu a počkala, až bude pryč. Pak jsem opatrně vyhlédla, abych zjistila, co dělá Patrick. Stál pořád na stejném místě a hleděl do dálky. Tvář mu ozařoval měsíc a dodával jeho vlasům stříbřitý lesk. Slyšela jsem, jak říká slova, na která nikdy nezapomenu:
"Lucy, mrzí mě, že jsem tě zradil. Všechny tvé sny a ideály. Tolik jsi mi věřila a já to vše pokazil!"
Klesl do písku na kolena. Slaná ledová voda mu zmáčela oblečení, ale on si toho nevšímal. Když jsem ho tak viděla, rvalo mi to srdce na kusy. Nevydržela jsem jen tak stát. Přes burácení vln, tříštících se o kameny, mě neslyšel přicházet.
"To všechno můžeš napravit, kdybys chtěl."
Prudce se ke mně otočil, ale zůstal klečet.
"Nezasloužím si tě," protestoval.
"Chci ti dát ještě šanci."
Vzala jsem ho za ruku a donutila vstát.
"Můžeš mi to prominout?"
Jen jsem ho pohladila po tváři a místo odpovědi jej políbila. Chytil mě do náruče a vyzdvihl vysoko do vzduchu. Pak mě objal a přitiskl k sobě.
"Chyběls mi. Moc!" přiznala jsem se.
"Ty mě taky."
Jeho rty vyhledaly mé a splynuly s nimi v nekonečném políbení. Cítila jsem, jak se Patrick roztřásl zimou. Ruku v ruce jsme se rozběhli domů. Zadním vchodem se nám podařilo nepozorovaně proklouznout nahoru do mého pokoje, který byl nejblíž. Jen co jsem zamkla a rozsvítila, přikázala jsem Patrickovi:
"Rychle ze sebe sundej tu mokrou košili. Ještě dostaneš zápal plic."
Poslechl a já ji přehodila přes opěradlo židle. Pak jsem ho uložila do postele, aby se zahřál. Zavřela jsem se v koupelně, osprchovala se a převlékla do noční košile. Když jsem se vrátila do pokoje, Patrick měl zavřené oči a spokojeně oddechoval. Usmála jsem se a přisedla si k němu na okraj lůžka. Jemně jsem odstranila pramen vlasů, který mu splýval přes tvář. Pak jsem se trochu předklonila a políbila ho na hebká ústa. To ho probudilo.
Pohladila jsem ho po vlasech. Uchopil mou ruku a přiložil si ji ke rtům. Potom mne objal kolem pasu a přitáhl k sobě. Položil mne na záda, aniž bychom se přestali líbat. Cítila jsem, jak se ke mně naléhavě přitiskl. Nezakrytým oknem jsem spatřila stříbrně protkanou oblohu.
"Umíš číst ve hvězdách?" zeptala jsem se.
"Nejraději čtu ve tvých očích."
Utopila jsem svůj pohled v oceánu, jenž neměl břehy.
"Prozraď mi, co v nich mám napsáno."
"Že smím ….. být s tebou," zašeptal. "Tady a v tuhle chvíli."
Mírně se sklonil a něžně mě políbil pootevřenými ústy, jemnějšími než samet.
"Miluju tě…"
Tímto vyznáním podtrhl kouzlo okamžiku. Přála jsem si, aby se čas navždy zastavil. Položila jsem mu ruce kolem krku, přivinula se k němu a on mě ochotně skryl ve svém náručí. Vnímala jsem jeho chvějící se prsty, kterými opatrně stahoval ramínka košile z mých ramen. Následující události mi splývaly v jedno. Prožívala jsem každičký jeho dotek na svém těle. Nakonec jsme vyčerpaně odpočívali jeden druhému v náručí, znaveni přestálými okamžiky.
***
Ráno nás sluneční paprsky zalechtaly na tvářích a probraly ze sladkého opojení uplynulé noci. Položila jsem si hlavu na Patrickovu hruď a poslouchala jeho srdce. Políbil mě do vlasů a zeptal se:
"Nelituješ?"
"Ani omylem," usmála jsem se. "Tohle byl nejkrásnější zážitek v mém životě."
"Pro mě taky," dodal a oči mu modře zajiskřily, když mě pevně objal.
"Co s námi teď bude?" zajímalo mne.
"Jak to myslíš?"
"No, jestli to řekneme ostatním. Kathy už o nás stejně ví a myslím, že zbytek už asi taky."
"Tak ať. Aspoň můžou závidět," zatvářil se Patrick samolibě.
"Jen aby měli co," smála jsem se.
"Hele, víš, že se říká, jak na Nový rok, tak po celý rok?" poučoval mě Paddy.
"Tím chceš jako říct, že celej tenhle rok mám protrpět s tebou, jo? A ještě ke všemu v posteli?" zhrozila jsem se naoko.
"Tak jestli ti tu překážím…," začal se zvedat.
Já ho však stáhla zpátky k sobě a nechala jej, aby mě políbil.
"Nic si nepřeju víc," ujistila jsem ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 20. září 2007 v 22:26 | Reagovat

...tak som si to prečitala,a musim povedať, že je to moc pekne...:)

no a ten koniec nema chybu :-))

2 Luciusek Luciusek | E-mail | 21. září 2007 v 8:21 | Reagovat

Achojky, to jsem moc ráda, že se Ti to líbí, hned jdu poslat další pokračováníčko. A ještě malá oprava ve jméně, je to Kožarová, ale to bylo už tak před měsícem, teď už jsem Čmolíková, taky v tom mám ještě bordel :-))).

3 kellík kellík | 21. září 2007 v 12:58 | Reagovat

no teda je to fakt moc pěkný! jj přesně ten konec je nejlepší!doufám že budou ještě další díly.

4 nadine nadine | E-mail | 21. září 2007 v 20:17 | Reagovat

to luciusek:omlouvam se za zmenu jmena hnedka to opravim,brala jsem to podle mailu =)

5 Mia Mia | 24. září 2007 v 19:16 | Reagovat

ahojky, kedy budu dalsie diely "nasej"krutej lasky?

6 Kate Kate | Web | 6. února 2008 v 18:58 | Reagovat

Hej to je fakt super..moc se mi to líbí..a ten konec fakt nema chybu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama