Láska je krutá 1.

10. září 2007 v 12:42 | Lucka Čmolíková |  Příběhy
Kapitola 3
Ozvalo se zaklepání. Zvedla jsem se z pohovky, kde jsem právě zkoušela psát text a šla otevřít. ´ Kdo by to tak pozdě mohl být?´ přemýšlela jsem cestou. Hned nato jsem překvapeně zůstala stát mezi dveřmi, když jsem poznala Patricka.
"Ahoj, co tady děláš?" přivítala jsem ho poněkud zaraženě.
"Můžu dál?" přešel rovnou k věci.
"Jo, jasně."
Zavřela jsem za ním, ale jak jsem se obrátila, vrazila jsem přímo do něj, protože si stoupl těsně za mě. Bůh ví, jak bych skončila, kdyby mě pohotově nezachytil.
"Dávej přece pozor. Co bych si tady bez tebe počal?" pokáral mě naoko rozzlobeně.
"Tak se mi nepleť pod nohy a bude to fajn!" vrátila jsem mu to se smíchem a posadila se zpět na pohovku. Patrick zůstal stát uprostřed pokoje a po chvíli - nyní již zcela vážně - prohlásil:
"Jak víš, za týden budeme vystupovat tady v Irsku a já mám na tebe prosbu."
"A ta zní?" zajímalo mne.
"Chtěl bych zpíval svou novou písničku, která už je skoro hotová."
"A co ti brání?"
"Chtěl bych ji zpívat s tebou," dodal po krátké odmlce. Trochu jsem se zarazila. Už jsem za sebou pár koncertů měla, to je pravda, ale ještě nikdy jsem nezpívala s Paddym sama.
"Jestli chceš, můžu ti ji zahrát. Když se ti bude líbit, tak…" nedořekl a tázavě se na mě zadíval.
Jen jsem přikývla a sledovala jej, jak mizí v chodbě. Zatímco byl pryč, pokoušela jsem se zklidnit rozbouřenou krev. Stačila pouhá jeho přítomnost a já se třásla jako v horečce. Ani jeden z nás se nezmínil o dnešním ránu. Zmizelo snad všechno spolu s těžkými mraky, které vítr rozehnal do nejzazších koutů světa? Pevně jsem doufala, že tomu tak není.
To už byl Patrick zpátky i se španělkou, usedl vedle mne a tichounce začal vybrnkávat úvodní takty. Zanedlouho místnost zaplnil jeho stříbrný hlas. Hned od prvních tónů jsem věděla, co odpovím. Dal si záležet a když skončil, zvedl ke mně oči.
"To je nádhera," vydechla jsem.
"Líbí se ti?"
"Je nejkrásnější, co jsem kdy slyšela."
"Je pro tebe," řekl prostě.
Na něco takového jsem nebyla připravená.
"Počkej, to… to nemyslíš vážně," dostala jsem ze sebe nakonec.
Opatrně opřel kytaru o křeslo a sevřel mou ruku ve svých dlaních.
"Nějak jsem ti musel dát najevo, co cítím. Nenašel jsem odvahu ti to jen tak povědět, a tak jsem se pokusil to vyjádřit takhle."
"Tohle pro mě ještě nikdy nikdo neudělal," řekla jsem tiše s pohledem upřeným k zemi.
Jeho náruč mi ochotně poskytla ochranu před světem. Něžně mě přinutil zvednout hlavu, aby na mne viděl a tiše pronesl to, co mi v mých představách sdělil snad milionkrát. Jen s tím rozdílem, že tentokrát to bylo doopravdy.
"Ať se stane cokoli, nikdy na tebe nezapomenu. Vždycky tě budu milovat."
Cítila jsem teplo jeho těla a dechu tak blízko, když si mě k sobě přivinul. Naše dlaně se dotkly a jedna druhou jemně hladila, zatímco jeho horké rty mapovaly můj obličej. Mírně jsem zaklonila hlavu, abych mu usnadnila cestu ke svým ústům, která již netrpělivě očekávala jeho elektrizující přítomnost.
"Na nekonečnou dobu s nimi splynul. Okolí se mi ztrácelo v mlze, mysl se naplnila melodickými tóny. Patrick u mne zůstal až do rána. Leželi jsme jeden druhému v náručí. Když jsem si myslela, že už spí, políbila jsem ho na čelo a zašeptala:
"Nikoho nebudu milovat tak jako tebe."
Objala jsem ho kolem pasu a přitiskla se k němu. Během několika minut mě již unášela řeka snů. Patrick v tu chvíli otevřel oči, pohladil mne po vlasech a se zasněným úsměvem upřel zrak do tmy.
***
Ráno jsem se vzbudila okolo osmé hodiny a zjistila, že Patrick už vedle mě není. Utápěla jsem se ve vzpomínkách na včerejší zážitky a pomalu se přesunula do koupelny. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla a spatřila pod očima tmavé kruhy. Nebylo se čemu divit, taky jsem toho za poslední dny moc nenaspala. Všechny pokusy zamaskovat je make-upem selhaly, tak jsem to nechala být.
Jen co jsem se alespoň trochu dala do pořádku, ozvalo se zaklepání. Běžela jsem otevřít a to už se na mě vrhala Janet, jako by mě neviděla nejmíň deset let. Musím se přiznat, že co začalo mé trápení s Patrickem, viděla jsem ji pouze na společných koncertech a patřičně ji zanedbávala. Ale jen jí jediné jsem se svěřila, že mezi mnou a Patrickem něco je.
"Teda, ty vypadáš. Spalas vůbec?"
Chvíli jsem váhala s odpovědí, načež jsem se usmála:
"To víš, když máš v posteli nájemníka, tak to musí být někde znát."
"Teda, páni," hvízdla uznale. "To bych do Patricka neřekla, že je takovej divoch."
"Hele, hele, nepřeháněj," krotila jsem její bujné představy. "Vůbec nic nebylo. A jak jsi na tom vlastně ty a Joey?"
Úkosem na mě pohlédla, stáhla si límec roláku a já myslela, že se skácím smíchy, když jsem spatřila její orazítkovaný krk.
"A pak kdo je tu divoch!" smála jsem se, až mi tekly slzy po tvářích. Chvíli trvalo, než jsme se uklidnily a byly schopné dále konverzovat.
Svěřovaly jsme si své zážitky a pocity z pobytu v Irsku a ze stále rostoucích úspěchů. Pak jsme se sebraly a seběhly dolů do jídelny, kde už na nás čekaly naše drahé polovičky. Janet následovala Joeye a já se zavěsila do Patricka, který mne uvítal polibkem.
"Tak co máš pro dnešek v plánu?" vyzvídala jsem a přitom měla oči na stopkách, jestli někde nespatřím Lenny. Nechtěla jsem jí ublížit tím, že by mě mohla vidět s Paddym. Vůbec totiž netušila, že mezi mnou a ním je něco víc, než pouhé přátelství.
"Co třeba jít se projít po městě?" navrhl po chvíli. Nebyla jsem proti a tak jsme vyrazili. Patrick byl výborným průvodcem. Ukázal mi všechna místa, kde se natáčely různé klipy pro Kelly songy.
Ruku v ruce jsme šli parkem, jenž posloužil jako úvodní záběr pro "An Angel". Párek starých manželů se po nás s úsměvem ohlédl a paní podotkla, že nám to spolu moc sluší. Bylo to od nich tak hezké, až nás to zahřálo u srdíček. Zpátky jsme se nevraceli stejnou cestou, nýbrž oklikou přes zelené pláně.
"Tak jak se ti líbí Irsko?" neodpustil si Paddy otázku.
"Jsem jím přímo nadšená," řekla jsem podle pravdy.
"Je fajn, že sis ho oblíbila. Ne každý se tu cítí dobře."
"No, já se tu cítím přímo skvěle, ale ještě víc než Irsko jsem si oblíbila tebe!"
Se smíchem mě popadl do náruče a zatočil se se mnou.
"Jak já tě mám rád. To je až strašný," povzdechl si pak, když opět sevřel mou ruku a vykročili jsme směrem k sídlu "East Grove", které jsme už od příjezdu okupovali. Oba jsme byli na vrcholu blaha, šťastně se na sebe usmívali a neustále si něco vyprávěli. To nám vydrželo celou cestu domů.
Hned po příchodu jsme se zavřeli v nahrávacím studiu a dali se do práce. Dolaďovali jsme akordy, měnili text i melodii, když se nám nezdála dost dobrá, a asi po dvou hodinách jsme si to celé zkusili zahrát. Nepřeháním, pokud řeknu, že to bylo něco fantastického. Přesunuli jsme se do vedlejší místnosti a náš výtvor natočili pro jistotu hned v několika verzích, z nichž jsme pak vybrali tu nejlepší. Měli jsme totiž v úmyslu tohle veledílo přehrát celé rodině, takže to muselo být perfektní.
SA400549 - klikni pro větší velikost
Kapitola 4
Dny plynuly jako voda a než jsme se nadáli, byl tu koncert. Těsně před začátkem jsme všichni spojili ruce a navzájem si dodávali odvahy. Pak jsme jeden za druhým vyběhli po čtyřech schůdcích na pódium.
První polovinu jsme zahájili španělskou "Peces", která přivedla fanoušky do varu. Dál následovaly samé hity, jež obecenstvo zpívalo spolu s námi. Dvacetiminutová pauza prospěla jak fanouškům tak nám. Následně jsme husím pochodem opět nastupovali na scénu.
Právě jsem se chystala, jako jedna z posledních, zdolat schůdky, když vtom mě někdo chytil za ruku a stáhl zpět do temného zákoutí chodby. S úlevou jsem poznala Patricka. Vyměnili jsme si pár nedočkavých zamilovaných polibků. Na mé přání jsme totiž svou lásku skrývali, to kvůli Lenny. Věděla o nás pouze Janet a té jsem věřila, že to neprozradí. Když jsme se od sebe odpoutali, zeptal se mě:
"Budeme dneska zpívat "Light In The Darkness"? Pokud nechceš, nebudu tě nutit. Byl to jen takový nápad. Já jen…"
S úsměvem jsem mu položila prst na ústa a řekla:
"Ano, chci ji zazpívat pro tebe."
V ten moment se zpoza rohu vynořila Janny a se slovy:
"Rychle, už se čeká jen na vás!" nás hnala na jeviště.
Po dalších sedmnácti písničkách přišla na řadu závěrečná. Paddy na mě zlehka kývl a já věděla, že příštích pět minut bude patřit pouze nám.
Jimmy mi podal kytaru a přitom se jakoby náhodou dotkl mojí ruky. Tázavě jsem na něj upřela zrak, ale on už byl pohledem někde jinde. Nedávalo mi to smysl. Vždyť přece chodí s Marcy. I když nedávno Marcy říkala něco o tom, že jim to spolu neklape tak jako na začátku.
Na podobné úvahy jsem ale v tu chvíli neměla čas ani náladu. Rychle jsem si přes hlavu přetáhla popruh kytary a následovala Patricka, který už na mne čekal u mikrofonu. Oba jsme do toho dali všechno a aplaus nebral konce. Všichni jsme si pak stoupli do řady, chytli se kolem ramen a uklonili se na znamení díků.
K smrti unaveni jsme zmizeli v zákulisí a rychle nastoupili do autobusu, jenž nás ochránil před hysterickým davem. K mé velké lítosti už jsem ten večer neměla možnost být s Paddym o samotě, a tak jsme se dorozumívali naší oblíbenou řečí beze slov - očima.
***
Poslední měsíc v roce jsme byli maximálně vytíženi. Jedno vystoupení za druhým, pokaždé v jiném městě a nám už prakticky nezbýval čas na soukromí. Jediným světlým okamžikem byla myšlenka na blížícího se Silvestra, do něhož zbývaly pouhé dva týdny.
Ten předposlední jsem byla náhle odvolána spolu s Kathy do Mnichova kvůli zamluvení studia pro nově připravované album. Mé obavy se sice zdály naprosto zbytečné, ale stejně jsem se nemohla zbavit nepříjemného pocitu, že tu nechávám Paddyho samotného s Lenny. Věděla jsem, že jim oběma můžu důvěřovat. Lenny jako své kamarádce a Paddymu snad proto, že mě má rád.
Po cestě do Mnichova jsem celou dobu seděla vzadu v mikrobusu a přemýšlela, co asi Patrick dělá. Z mých úvah mě vyrušila Kathy, která si ke mně přisedla a objala mě kolem ramen. Byla mi druhou matkou a nejlepší přítelkyní.
"Tebe něco trápí, vid?" zadívala se na mě vědoucím pohledem.
"Ne, to je dobrý," pokusila jsem se o úsměv, ale Kathy mi viděla až do duše.
"Nemusíš se bát. Paddy tě má rád víc, než kohokoli jiného. Už kvůli němu jsem ráda, že jste se spolu dali dohromady. Po tom, co ho opustila Brenda, chodil jako tělo bez duše a o žádném vztahu nechtěl už ani slyšet. Když se pak seznámil s tebou, byl jako vyměněný."
Zůstala jsem na ni překvapeně koukat.
"Ty o nás víš?"
"No jak by ne," zasmála se. "To musí vidět i slepý."
Rozpačitě jsem sklonila hlavu, ale Kathy řekla:
"Věř mi, všichni vám to jistojistě přejí."
Poté se zvedla a odešla dopředu k řidiči. Smutně jsem se obrátila k oknu a pomyslela si: ´ Všichni ne.´ Šlo samozřejmě o Lenny, ale v nejnovějším případě i o Jimmyho. Den před mým odjezdem se za mnou stavěla Marcy, celá ubrečená.
"Co se ti, proboha, stalo?" ulekla jsem se, když jsem ji spatřila v takovém stavu. Celá zničená se posadila ke mně a mezi vzlyky ze sebe vypravila:
"Jimmy mě nechal."
To byla bomba i pro mě.
"A řekl ti proč?"
"Že prý mě má rád, ale ať se nezlobím. Musí totiž pořád myslet na někoho jiného," odpověděla Marcy se značnou dávkou ironie v hlase.
Kousla jsem se do rtu. Okamžitě mi bylo všechno jasné. Rázem jsem si vybavila ony letmé nenápadné doteky na koncertech i při zkouškách. S předsevzetím, že jestli se Jimmy po dobu mé nepřítomnosti neuklidní, pořádně si s ním promluvím, jsem Marcy tak nějak uchlácholila a věnovala se přípravám na cestu.
Teď se mi všechny vzpomínky promítaly jak na videu a já, s čelem opřeným o tónované sklo, nevěděla, co s tím vším dělat. Láska je krásná, ale krutá a nyní si žádá svou daň.
***
Bezprostředně po Lucyině odjezdu se Patrick vydal za Lenny. Potřeboval, aby mu pomohla uskutečnit plán, který už notnou dobu připravoval a s nímž čekal na tu pravou chvíli. Ta nastala právě teď. Zaklepal na dveře Lennyina pokoje a po vyzvání strčil dovnitř hlavu.
"Ahoj!" rozzářila se Lenny. "Co tu děláš?"
"Potřeboval bych od tebe pomoc," začal ji Paddy zasvěcovat do své akce. "Chtěl bych pro Lucy natočit album s několika písničkami, které jsem pro ni napsal. Ale sám na to nestačím."
"Samozřejmě se mnou počítej. Nenechám kamaráda ve štychu," usmála se Lenny a v duchu toužila, aby Patrick nebyl pouhým kamarádem. Pořádně ji bolelo, když se dozvěděla, že chodí s Lucy, ale nikomu nic neřekla a navenek se tvářila hrdinně.
"Ještě řekneme Rose," navrhl Paddy a spokojeně za sebou zavřel, když zachytil Lennyino kývnutí. Ve svém pokoji vzal do ruky kytaru, přehrával si pár akordů nového songu a přitom myslel na svou lásku - Lucy. Dlužil jí strašně moc.
Vytáhla ho z propasti, na jejímž dně se ocitl po odchodu Brendy, kterou měl opravdu rád. Nevěřil, že ještě někdy bude schopen darovat někomu tolik citů a lásky jako jí. Lucy ho přesvědčila o opaku. Každý okamžik ji chtěl mít vedle sebe, dotýkat se jí, chtěl ji držet v náručí a líbat. Už jen svou přítomností ho přiváděla k šílenství.
Najednou si uvědomil, jak moc ji miluje a že jí to vlastně ani pořádně neřekl. Zastyděl se a utěšoval se myšlenkou, že jen co přijede, vše jí vynahradí. Ty dny do jejího návratu se mu zdály nekonečné, ale dobře věděl, jak je vyplnit.
***
Každou minutu našeho pobytu v Mnichově jsme strávili ve studiu. Spolu s našimi přáteli z agentury jsme vybírali ty nejlepší songy pro nové CD. S Kathy mi bylo fajn a dobře jsme si spolu rozuměly, ale já se stále nemohla zbavit pocitu, že něco není v pořádku. ´ Už abychom byly zpátky,´ přála jsem si každičký večer před usnutím a netrpělivě odpočítávala dny do našeho odjezdu. Ještě tři a pak…
***
Paddy se ještě mezi dveřmi otočil a zkontroloval, jestli na nic nezapomněl. Kytaru má, texty taky a zbytek zařídí Lenny s Rose. Spokojeně za sebou zavřel a spěchal do malého soukromého nahrávacího studia. Obě dívky už na něho netrpělivě čekaly.
"Kde vězíš?" vybafla na něj Rose.
"Copak, snad se o tebe Angie nebojí!" smál se Patrick.
Rose se naoko urazila, ale pak se hihňala taky. Na nic nečekali a začali zkoušet. Rose měla sólo v jednom z Patrickových songů. Zatímco se oba potili před mikrofony, Lenny si hověla za mixážním pultem a nespouštěla z Patricka oči. I když věděla, že je Patrick s Lucy, nemohla zabránit svým citům. S povzdechem zesílila zvuk Roseiny kytary a snažila se na to nemyslet. Zkoušky úspěšně pokračovaly a všichni tři trávili ve studiu veškerý svůj volný čas. Blížil se den Lucyina příjezdu a byla si toho vědoma jak Lenny tak Patrick. Každý ovšem svým způsobem. Konečně bylo album na světě. Paddy na něj byl jaksepatří hrdý.
Na úplně poslední zkoušce si Rose odskočila za Angelem a Lenny tak poprvé zůstala s Paddym sama. Seděli spolu na vysokých židlích a poslouchali asi podesáté nové CD. Zničehonic vzala Lenny Patricka za ruku. Ten k ní jen udiveně zvedl oči. Nechápal, co to má znamenat. Lenny se rozhodla, že už to nemůže déle skrývat a řekla mu všechno o svých citech k němu. Paddyho to dost rozhodilo. Všímal si sice různých sympatií vůči němu z Lennyiny strany, ale že je to tak vážné, o tom neměl ani potuchy. Nevěděl, co na to říct, s něčím takovým nepočítal. Jen rozpačitě sklopil hlavu.
Lenny byla ráda, že už to má za sebou. Přinutila Patricka, aby zvedl hlavu a s myšlenkou ´ Teď nebo nikdy!´ se k němu naklonila a lehce ho políbila. To ho dostalo podruhé. Lenny své rty vzdálila několik milimetrů a vyčkávala. Patrick byl úplně mimo. Lenny ho opět políbila a Paddy jí polibky s všelijakými pocity oplácel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 10. září 2007 v 21:25 | Reagovat

To je Blb, to je Blb...pokračovat, pokračovat...rychlo, rychlo

2 vera01 vera01 | Web | 10. září 2007 v 22:03 | Reagovat

ahoj...mohla bych o něco poprosit??dáš mi svůj hlásek na odkazu web??mocinky prosím, už je to poslední kolo., jsem tam jako vera01..děkuju moc!

až budeš ty shánět hlasy do nějaké soutěže, určo se ozvi na http://nazs.blog.cz a já tě podpořím stejně, jako ty teď podpoříš mě...

díky moc

3 Maddy Maddy | E-mail | Web | 12. září 2007 v 0:01 | Reagovat

ahoj holčiny tak se konečně hlásím,chi,nadine psalas jestli si mě můžeš přidat do oblíbených stránek,to ja jasny,jinak máte supr stránečky,jen tak dál

4 Mia Mia | 13. září 2007 v 22:18 | Reagovat

prosim, prosim, holky kedy bude dalšie pokračovanie?Konči to moc zaujimavo...

5 Leny Leny | 14. září 2007 v 17:33 | Reagovat

Prosím pokračování. Bude?

6 Maddy Maddy | E-mail | Web | 14. září 2007 v 17:49 | Reagovat

nadine maš icq?prosím

7 kellík kellík | 14. září 2007 v 18:08 | Reagovat

teda jsem si to dnes přečetla a je to super....moc se mi to líbí.kdy už bude pokračování??

8 nadine nadine | E-mail | 14. září 2007 v 20:42 | Reagovat

ahujik holky !!!chtela bych vam strasne podekovat ze na nase stranecky chodite.o pokracovani pribehu jsem si uz zazadala takze hnedka jak mi dorazi ma email tak zverejnim.autorka dekuje za pochvalu.

to maddy:bohuzel icq nemam,ponevadz tak tak stiham obcas juknout na net a tam bych asi moc casto k zastizeni nebyla =)

9 Luciusek Luciusek | 15. září 2007 v 22:06 | Reagovat

Achojky, achojky, jsem moc ráda, že se to líbí a zároveň se omlouvám, že jsem tu tak dlouho nebyla, ale slunila jsem se na Rhodosu, takže v úterý jsem opět k dispozici na netu a s plnou polní, takže už vás brzy čeká další pokračování. Fakt moc děkuju všem, kterým se ta moje slátaninka líbí. Papa.

10 Moňa Moňa | 16. září 2007 v 16:41 | Reagovat

je to hezkéj příběh teda ten Paddy je ale hajlz a to ji miluje jo? tcc to určitě když se líbá s její kámoškou

11 Mia Mia | 16. září 2007 v 22:39 | Reagovat

Luciusek: "slátaninka"?:-) , nahodou je to pekny a  moc zajimavy pribeh. :-) Len tak dalej. A už nas tolko nenapínaj, chceme pokračovanieeeeeeee!!!!!!

Moňa: to vieš, ked ma chlap prilezitost, niekedy zaňho mysli ina čast jeho tela :-)

12 Moňa Moňa | 17. září 2007 v 13:15 | Reagovat

Mia to máš naprostou pravdu chlapi neodolají :-)

13 Luciusek Luciusek | E-mail | 18. září 2007 v 9:19 | Reagovat

Ani nevíte, jak mě těší, že se to aspoň trošku líbí, hned jdu poslat pokračování. Mezi námi děvčaty, nemohla jsem z Patricka udělat druhého Mirka Dušína :-))), takže tam trošku zlobí. Teď mám rozepsáno něco dalšího z věkovým odstupem asi osmi let, tak doufám, že už to nebude taková červená knihovna :-))).

14 Mia Mia | 18. září 2007 v 21:49 | Reagovat

Mirek Dušín??? hm, to mi nič nehovorí... :-)

15 Mia Mia | 18. září 2007 v 21:58 | Reagovat

...aaa, už mi bolo vysvetlené. :-) som ja ale nevzdelanec :-)

16 Nicol Nicol | 25. září 2007 v 17:38 | Reagovat

proč je tady láska je krutá 1 a kapitola 3??? Kde je začátek? Nemůžu to najít nikde?? plz

17 patricia patricia | 7. října 2007 v 18:42 | Reagovat

Prosím kde najdu začátek tohotpo příběhu. Tady je kapitola 3 ale já bych ráda četla i kapitolu jedna a dvě abych věděla jako začalo

18 patricia patricia | 7. října 2007 v 20:36 | Reagovat

tak ten začátek jsem už našla a musím říst že ty příběhy všechny se mi velice líbí. A chtěla bych se zeptata jestli bych ti mohla zaslat své příběhy abys je mohla uveřejnit

19 Stáňuška Stáňuška | E-mail | 29. listopadu 2007 v 15:32 | Reagovat

to Patricia: a kdepak si našla ten začátek? :)

jináák mooc krásný ...:)

20 Kate Kate | Web | 6. února 2008 v 18:32 | Reagovat

To je pako..ale jinak je super..ale ted je pako

Ale cele je to moc klasne,,du cist dal

21 xsqclsuhwt xsqclsuhwt | E-mail | Web | 4. června 2009 v 6:59 | Reagovat

2CGczF  <a href="http://puzmczcdnxqz.com/">puzmczcdnxqz</a>, [url=http://kjgfvjanyhns.com/]kjgfvjanyhns[/url], [link=http://onnkphephlkx.com/]onnkphephlkx[/link], http://azvbftjadbjj.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama