Láska je krutá

10. září 2007 v 12:35 | Lucka Čmolíková |  Příběhy
Kapitola 1
Patrickovy temně modré oči se ponořily do záplavy světýlek svíček a zapalovačů v sále a jeho prsty něžně pohladily struny kytary. Byl ve svém živlu. Miloval ten pocit stát na jevišti a hrát a zpívat spolu se svou rodinou. Jeho zrak bloudil po divácích, kteří se tísnili v davu jen proto, aby byli co nejblíže svým idolům. Znechuceně se odvracel od hysterických fanynek, jež mu ztrpčovaly život neúnavným dotíráním.
Zazněly první tóny nejnovějšího songu "Why Don´t You Go" a Patrick dal šanci svému sametovému hlasu, aby se zaryl do srdcí obdivovatelek. Jeho pohled sledoval jednu po druhé, když v tom se střetl s jiným. Patřil jedné dívce v první řadě. Nevěděl, co se stalo, ale nemohl se od jejích očí odtrhnout. Polévalo jej horko a zároveň mu běhal mráz po zádech. Vzpamatoval se teprve, když si uvědomil, že místo první sloky je uprostřed druhé.
´ No tak, uklidni se!´ přikázal si, nicméně svůj zrak z oné neznámé nespouštěl. Vysvobodil ho až konec písně. S úlevou se přesunul dozadu ke klávesům a zalitoval, že se s onou dívkou nemůže blíže poznat…
***
Dav lidí mě prudce přimáčkl na železné zátarasy vpředu, těsně pod pódiem, ale i přes to všechno jsem byla tím nejšťastnějším člověkem na světě. Před sebou jsem měla celé jeviště jako na dlani a vedle svou nejlepší kamarádku Janet. Obě jsme se na nadcházející okamžiky těšily. Už dlouho jsme totiž nebyly na živém koncertě a docela nám ta báječná atmosféra scházela. Janetina sestra Rose musela bohužel narychlo odcestovat do Mnichova, kde se zdržoval náš manažer. Jednalo se o něco velmi důležitého ohledně naší skupiny "Messengers Of The Music", kterou jsme s Janet založily.
Konečně zhasla světla a tmu prořízl ohlušující řev. Když se opět rozsvítilo, na scéně stálo devět sourozenců skvělé kapely "The Kelly Family". Šťastně jsme na sebe mrkly a sledovaly každá svého oblíbence. Janet se líbil Joey, zatímco já propadla Patrickovi. Ten asi po dvaceti minutách přistoupil k okraji pódia a spustil svůj hit "Why Don´t You Go". Ucítila jsem na sobě jeho oči a dovolila svým, aby se s nimi setkaly. Ze strany do mě lehce strčila Janny.
"Hele, Patrick se na tebe dívá!"
Jako v transu jsem přikývla, neschopná vyprostit se z neviditelných pout. Po celý zbytek koncertu jsem byla patřičně vyvedená z míry. Když jsem se pak před halou svěřovala Janny se svými pocity, jen mě objala a řekla:
"Teda, holka, ty v tom ale lítáš."
"Ty máš tak co říkat," vrátila jsem jí to se smíchem, zavěsila se do ní a za stálého hovoru jsme pospíchaly domů, kde už nás netrpělivě očekávala Rose s neuvěřitelnou zprávou. Na nějakou dobu prý budeme vystupovat s Kelly Family. Pro nás je to vynikající šance, jak se zviditelnit a Kellyům to nijak neuškodí. Zprvu jsme tomu nechtěly uvěřit, ale přesvědčily nás průkazy, které povolovaly vstup do nahrávacího studia "N" v Kolíně nad Rýnem, kam jsme se měly dostavit následující den. Urychleně jsme si sbalily ty nejnutnější věci a vzrušeně debatovaly o slibném zítřku. Divila jsem se, že se nám vůbec podařilo usnout.
***
Jakmile se od protější stěny sportovní haly odrazil poslední záchvěv strun i Angelovo procítěné "Kiss me goodbye", všichni členové Kelly rodiny zmizeli za těžkou oponou, která chránila vchod do zákulisí, a začali balit nástroje. Jen Patrick stále upřeně zíral škvírou mezi závěsy do řídnoucího zástupu návštěvníků a snažil se ještě alespoň jednou zahlédnout ty uhrančivé oči, jež ho hypnotizovaly a kterým on stejně odpovídal.
"Nemá to cenu," ozvalo se za ním. "Ta už je pryč."
Byl to jeho bráška Angelo. Patrick se mu - jako svému nejlepšímu příteli - svěřil o přestávce. Nyní na něho jen smutně pohlédl, potřásl hlavou a nechal se odvést do autobusu. Nemohl se vůbec na nic soustředit, navenek však nedával najevo ani to nejmenší, co by upozorňovalo na jeho trápení. Mrzelo ho, že si po koncertě nemůže jen tak nezávazně s někým popovídat, aniž by nebyl ohrožen všudypřítomnými hysterkami. To mu na jejich popularitě vadilo nejvíc.
Když mu pak rodina oznámila, že se příští den mají setkat s jakousi neznámou, ale docela dobrou kapelou "Messengers Of The Music", příjemně ho to překvapilo a docela se na tu schůzku těšil.
***
První byla na nohou Janet a všechny nás tahala z postele.
"Tak rychle, rychle! Ať na nás nemusí čekat," hudrovala.
"Však se nezblázní," zavrčela rozespale Rose a hrabala se z teplých peřinek. Nervy jsem měla na pochodu, když jsem na poslední chvíli přibalovala všelijaké drobnosti, nezbytně nutné k přežití.
Janny zamkla a společně jsme se nasoukaly do lahvově zelené Audi, kterou pro nás poslali Kellyovi. Dlouhou chvíli jsme si krátily povídáním. Po cestě jsme naložily zbylé členky naší sestavy - Lenny a Marcy. Měly jsme radost, že jsme konečně zase kompletní. Čas ubíhal jako voda a než jsme se nadály, auto prudce zastavilo před budovou studia. Lenny byla ze všeho jako u vytržení a nevynechala jedinou minutu, aby nemluvila o Paddym.
Když jsme procházely dlouhou temnou chodbou, srdce nám tloukla na poplach. Bála jsem se toho, že by mne Patrick mohl poznat, i když mě viděl pouhých pár minut, a nepřála jsem si to také kvůli Lenny, tak jsem změnila účes a oči skryla za lehce tónovanými brýlemi.
Už z dálky jsme slyšely hlučný smích a melodii hranou kytarou. Odvážily jsme se otevřít dveře, vedoucí do místnosti, odkud se ozývaly hlasy. Uvnitř sedělo všech devět členů slavné irské rodinky spolu s naším manažerem. Vesměs vládla dobrá nálada, jak jsme si všimly, a to nám dodávalo odvahy. Začalo seznamování.
Trnula jsem strachy, abych nebyla odhalena, ale jak se zdálo, Paddy si mou tvář nepamatoval, tak jsem se odvážila brýle sundat. Navzájem jsme si sdělili jména a vcelku rychle se spřátelili. Byl to velmi příjemný večer.
***
Patrick se toho rána probouzel ve zvláštní náladě. Měl pocit, že se stane něco, co od základů změní jeho život. Tyto chmurné myšlenky dával za vinu onomu chystanému setkání s cizí kapelou, o níž nevěděl skoro nic. Jeho názor se však rázem změnil, jakmile ty dívky poznal. Zdály se mu moc sympatické. Zvlášť dvě z nich. Jedna byla menšího vzrůstu - představila se jako Lenny - a ta druhá - Lucy, která mu někoho připomínala, jen si nemohl vzpomenout koho. S oběma si povídal takřka neustále. Zjistil, že ho každá svým způsobem zajímá a přitahuje. Rozhodl se, že všechno ponechá náhodě.
SA400063 - klikni pro větší velikost
Kapitola 2
Uplynulo několik měsíců od té doby, co jsme se my - "Messengers Of The Music" - daly dohromady s Kelly´s. Natočili jsme první společné album s názvem: "Together For The First Time" a na čas se přemístili do Irska, kde se nám podařilo získat trochu vytouženého klidu. Potřebovali jsme pauzu.
Pomalu ale jistě se to ve skupině začalo nenápadně párovat. Angelo se motal okolo Rose, o Janet projevil zájem Joey a Marcy se zalíbila Jimmymu. Všechny tři byly na vrcholu blaha.
Jen já, Lenny a Patrick jsme tvořili unikátní trio. Chvíli se zdálo, že se víc zajímá o Lenny, druhý den jsem to zas byla já, komu projevil svou náklonnost. Vypadalo to, že Paddy dosud neodhalil mou identitu - přesně jak jsem si přála. Bůh ví, jak by to s námi dopadlo, kdybych jednou večer nechtěně nevyslechla rozhovor mezi Patrickem a Angelem.
Bylo něco okolo desáté hodiny večer a já nesla nějaké noty a texty do zkušebny v prvním patře. V okamžiku, kdy jsem míjela dveře Angelova pokoje, vypadly mi všechny papíry z rukou a rozlétly se po chodbě. S povzdechem jsem se sehnula a začala likvidovat tu spoušť.
"Tak co, jak jsi na tom s Rose?" ozval se zevnitř Patrickův hlas.
"Člověče, bráško, já v tom lítám. Jsem zamilovanej až po uši," Angie na to.
Se zájmem jsem naslouchala, co bude dál.
"A co ty? Už ses rozhodl mezi Lenny a Lucy?" vyzvídal Angelo.
Zpozorněla jsem a očekávala Paddyho odpověď.
"No, abych pravdu řekl, Lenny má něco do sebe…"
To mi stačilo. Polkla jsem slzy, které se mi draly do očí, sebrala ze země poslední listy a raději odtamtud zmizela. Kdybych se však ještě pár minut zdržela, dozvěděla bych se i zbytek. Paddy totiž po krátké odmlce pokračoval:
"…ale na druhou stranu mě to hrozně táhne k Lucy. Vždycky, když jsem v její blízkosti, najednou nevím, co říct. Navíc mám pocit, že už jsem ji někde viděl."
"Tak to je láska," konstatoval se smíchem Angelo.
"Hele, nech toho filozofování a radši mi poraď, co mám teď dělat."
"Jo, Paddy, s tímhle ti nepomůžu. To si musíš vyřešit sám," zakončil Angelo rozhovor a nechal Patricka o samotě.
***
Následujících čtrnáct dní jsem se Paddymu vyhýbala jako čert kříži. Nebyl to zrovna snadný úkol, vzhledem k tomu, co jsem k němu cítila. Mou snahu však zhatil Johnnyho nevinný nápad.
Stalo se to jednou v sobotu pozdě odpoledne. Sešli jsme se dole u televize, právě když dávali "Romeo a Julie". Příběh nás strhl do takové míry, až se John vytasil s návrhem, že bychom si tuto tragédii mohli zinscenovat jako domácí divadlo. Všichni hned nadšeně souhlasili. Aby bylo vše spravedlivé, jména postav byla napsána na malé lístečky a vhozena do klobouku, z nějž si postupně každý vylosoval toho, koho pak bude představovat. Patrick svou roli odhalil první.
"A máme tu Romea!" zvolal Joey. S chutí jsem se zasmála s ostatními. Na něho to opravdu pasovalo. Dobrá nálada mě však záhy opustila, jen co jsem zjistila, že na mém papírku stojí: Julie.
Nezmar Joey se právě pídil po oné drahé Romeově polovičce. Váhavě jsem tedy zvedla ruku. Ozvalo se uznalé hvízdnutí. Nepostřehla jsem záblesk v Patrikových očích ani podezíravý pohled Lenny. Z rozjeté akce už jsem nemohla vycouvat, a tak mi nezbývalo, než se podřídit.
Obdrželi jsme narychlo zhotovené scénáře okopírované z knížky a rozprchli se do svých pokojů na zkoušku. S Paddym jsem se domluvila na devátou hodinu, leč do té doby zbývalo necelých třicet minut. Byla ve mně malá dušička, ale přece jen jsem přesně v devět zaklepala na dveře Patrickova pokoje.
"Ahoj," přivítal mě s úsměvem. "Už jsem na tebe čekal."
Nervózně jsem vstoupila dovnitř a teprve až když jsme začali zkoušet se atmosféra uvolnila, ledy se prolomily a my se spolu dokázali bavit v naprosté pohodě. Pozvolna jsme se dopracovali k části, kdy se Romeo s Julií potkají na plese. Seděli jsme vedle sebe na pohovce a četli své texty.
"Splň prosbu mou, ať si nezoufám," vžil se Patrick do role a nechával se jí unést stejně jako já. "Nechť všechen hřích z tvých rtů je mými sňat," pokračoval.
Přelétla jsem očima dodatek v závorce (Romeo políbí Julii) a domnívala se, že i Patrick to přejde bez většího povšimnutí. Vtom jsem na své ruce ucítila Patrickovu dlaň. Překvapeně jsem zvedla oči a málem se utopila v tmavomodré hloubce. Sklonil se ke mně a něžně se svými rty dotkl mých. Zatočil se se mnou celý svět, ale nepřestávala jsem se držet textu. S pohledem stále upřeným do těch nedozírných dálek jsem zašeptala:
"Leč na tvých zas je mého hříchu tíha."
"Zbav mě tedy té tíhy. Vrátím ti tvůj hřích."
S těmi slovy mne objal a podruhé políbil. Málem jsem se nechala unést, ale včas jsem se vzpamatovala, vymanila se z jeho objetí a se svědomím černým jako dehet řekla:
"Nezlob se, ale tohle já nemůžu. Lenny je moje kamarádka a nechci jí ublížit!"
Pak jsem vyběhla z místnosti a pospíchala do svého pokoje, kde jsem se konečně rozplakala.
***
Probudila jsem se za svítání. Nechtělo se mi ještě vstávat, ale spánek už taky nepřicházel. Za zavřenými víčky se mi odvíjela včerejší scéna s Patrickem. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se dostanu do takové situace.
Sedla jsem si k oknu a snažila se najít rozumné řešení, jak z toho všeho ven. Proč je to tak těžké? Právě začínalo pršet. Těžké kapky dopadaly na parapet. Proletěly vzduchem, naposledy se zatřpytily v mizejícím slunci a pak se roztříštily na tisíce jiných. Zamyšleně jsem natáhla ruku a nechala je stékat po prstech dolů do dlaně, kde tvořily malé jezírko.
Odjakživa jsem se těšila na takovéhle počasí. Mám ráda déšť, tu jeho volnost a nespoutanost. Vtom mě něco napadlo. Rychle jsem na sebe hodila košili a kalhoty a zadním východem proklouzla ven.
Mezitím se rozpoutala pořádná bouře. Blesk stíhal blesk a irská krajina se co chvíli osvítila zlatofialovou září. Rozběhla jsem se, co mi jen síly stačily, na nedaleké útesy. Moře se nebezpečně vzdouvalo a vlny se tříštily o ostré hroty skal. Vnímala jsem tu nezávislost přírody a cítila se naprosto svobodná. Rozpřáhla jsem ruce, vlasy mi divoce vlály ve větru a já - jistá si naprostou samotou, protože druhý takový blázen jako já asi neexistuje - zakřičela směrem k moři:
"Miluju bouřky! Miluju Irsko!" Krátké zaváhání. "A miluju Patricka!!!"
Věřila jsem, že nespoutanému oceánu můžu svěřit svůj žal.
"A Patrick miluje tebe!" překřičel jmenovaný hromobití.
Prudce jsem se obrátila. Stál asi pět metrů ode mně. Pochopila jsem, že nejsem jediná, kdo obdivuje moc a sílu běsnících živlů.
Několik nekonečných minut jsme na sebe mlčky hleděli, oba prudce oddechujíc. Provazy deště nás bičovaly do tváří, ale my nevnímali nic z toho, co se dělo kolem. Vše ustoupilo do pozadí, vše ztratilo svůj význam. Vzdálenost mezi námi se zkracovala, až se vytratila docela. Patrick mě pevně uchopil za ramena a jeho průzračné oči mě hypnotizovaly, když žádal:
"Řekni to ještě jednou, prosím!"
Místo odpovědi jsem se mu vytrhla a utíkala nahoru do skal. Patrick na nic nečekal a pustil se za mnou. Asi v polovině cesty se mu podařilo mě dostihnout. Přinutil mě obrátit se, s mírným úsměvem se na mě zadíval a řekl:
"Myslíš, že jsem tě nepoznal?"
Nechápavě jsem na něj upřela zrak.
"Na ty tvé oči bych nikdy nedokázal zapomenout. A co se týče Lenny - nic mezi námi není. Jsme pouze přátelé."
V tu chvíli mi za srdce spadl ohromný kámen. Patrick vycítil mé uvolnění, lehce mě pohladil po tváři a zaprosil:
"Zopakuj to, prosím. Potřebuju to slyšet!"
Tentokrát jsem neváhala.
"Miluju tě!" hlesla jsem sotva slyšitelně.
"Díky, díky, díky!" zašeptal jen a sevřel mě ve svém náručí. Voda nám v proudech stékala po vlasech a vítr nás šlehal do tváří. Jeho sametově hebké rty vyhledaly mé a já jim stejným způsobem vyšla vstříc. Vdechovala jsem vůni jeho jemné pleti a probírala se pramínky hustých světlehnědých vlasů, zmáčených deštěm. Čas kolem přestal existovat.
***
Ten večer Patrick dlouho do noci pozoroval temnou oblohu posetou zářícími hvězdami. Pořád musel myslet na Lucy. Už dávno předtím se rozhodoval, má-li to zkusit. Bál se odmítnutí. Zvažoval všechna možná řešení, dokonce požádal o radu svého bratra Angela, ale pak mu došlo, že tohle musí zvládnout sám. Nahrál mu Johnny s nápadem nacvičit Romea a Julii a trochu dopomohlo i štěstí, když si oba - Lucy i on - vytáhli hlavní postavy. Co na tom, že se pak představení stejně nekonalo, protože některé sourozence původní nadšení opustilo tak rychle, jak je chytlo. Pak ta zkouška u něho v pokoji. Těsně před jejím příchodem nervózně přecházel po místnosti sem a tam. Měl co dělat, aby se udržel v klidu, když začali pročítat scénáře.
V momentě, kdy dospěli k oné osudné části, vsadil vše na jednu kartu. Ještě teď si přesně - slovo od slova - pamatoval, co mu řekla. Nechtěla zradit svou kamarádku Lenny. Domnívala se, že spolu chodí. I nad touhle možností se pozastavil. Zřejmě by bylo nejjednodušší dát se dohromady s Lenny a na Lucy docela zapomenout. Jenže hlas jeho srdce mu to nedovolil. Lucy, Lucy, Lucy! To jméno mu znělo v hlavě bez přestání. I to kratičké splynutí jejich rtů bylo jakýmsi malým zázrakem. Zavinilo následný Patrickův útěk po probdělé noci na jeho milované místo - útesy.
Když ji tam spatřil, nedovedl se už déle ovládat. Musel se jí svěřit, musel jí svou lásku dokázat. A ona? Nejen, že jej pochopila, ale na jeho polibky odpovídala tak vášnivě, že málem zešílel.
Mrkl na hodinky a zjistil, že je něco po půlnoci. Vyklonil se z okna a uviděl slabé světlo v Lucyině pokoji. Neváhal ani na okamžik. Proklouzl na chodbu, tiše za sebou zavřel a zaklepal na dveře sousední místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terezka Terezka | Web | 10. září 2007 v 17:24 | Reagovat

http://lenik-hilary-duff.blog.cz/0709/soutez-zacala-hlasujte     hlasni pro me plsky v soutezi o blog, jsem tam pod prezdivkou Terezka..... dekujiiii mooooc

2 natty natty | Web | 10. září 2007 v 17:58 | Reagovat

Pěkný! a bude pokračování??? (kdyžtak písni na blog)

3 ByLuu ByLuu | E-mail | Web | 10. září 2007 v 19:15 | Reagovat

Jestli bude pokračování,tak mi písni na blog. diik predem

4 http://pkl-forum.niceboard.net pridte http://pkl-forum.niceboard.net pridte | 10. září 2007 v 19:37 | Reagovat

http://pkl-forum.niceboard.net pridte

5 Gabik Gabik | Web | 10. září 2007 v 20:31 | Reagovat

Ahojky! U mě je soutěž o nej film (SONF) budu ráda, když se zúčastníš =)

6 nadine nadine | E-mail | 14. září 2007 v 20:43 | Reagovat

to natty a byluu:kazdopadne se ozvu dekuju za vasi navstevu =)

7 Kate Kate | Web | 6. února 2008 v 11:22 | Reagovat

Ahoooj,to je moc klásnýý!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama