Být neobyčejný

3. září 2007 v 13:27 | Čolíto |  From Fans
Smutný a roztřesený procházíš městem,
prázdnými uličkami s půlnočním světlem,
přemýšlíš o životě a vlastním štěstí,
bývals plný nadějí z těch krásných cizích zvěstí.
Byls fenoménem, měl slávu a zář reflektorů,
však v hloubi duše sis přál lásku a kopu synátorů.
Se sklopeným zrakem jsi kráčel dál,
s bolestí v duši jen těžko ses smál.
S každou tvou poslední písní jako bys volal o pomoc,
bolest prudká, srdce krvácejíc přes den i celou noc.
Prosby, trápení, stesk - to všechno jsi v nich vyjádřil,
věřils v pochopení, ale mezi obyčejné jsi už dávno nepatřil!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mirka Mirka | E-mail | 19. ledna 2008 v 11:29 | Reagovat

moc krásný!!

2 Daniela Daniela | E-mail | Web | 17. května 2008 v 18:37 | Reagovat

Hezké

3 Maite Maite | E-mail | Web | 20. listopadu 2008 v 11:19 | Reagovat

Moc pěkná basnička.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama